Jak jinak nazvat  krásný večer v sokolovně, který se udál

před mnoha lety právě v sobotu 13. února. Pobývala jsem

v královském městě na šestitýdenní  praxi  a  na rozdíl od

mých spolužaček, které  dojížděly do blízkého okolí –  Hranic

a Kojetína, měla jsem to poněkud z ruky. Moje bydliště bylo

vzdáleno několik set kilometrů z úrodné Hané  k zlatonosné

Otavě. Bydlely jsme na ubytovně, kde mne správce ponechával

přes víkend na černo, protože taky usoudil, že by se můj pobyt

velice prodražil, kdybych jezdila v pátek večer  na jih Čech.

První víkend jsem trávila v posteli a četla jsem si, protože

jsem neměla  jinou možnost. Službu měl nerudný vrátný  a

o nějaké možnosti vyjít si ven a zase se vrátit, nemohla být

ani řeč. Druhý víkend jsem si tzv. předplatila u druhého

pána recepčního, s kterým jsem si chodila večer povídat

na vrátnici o  Budějovicích, kde on byl za mlada na vojně. Moje

kamarádka mne pozvala na sobotní  maškarní ples i nedělní oběd.

Masku – tedy očenku jsem sehnala v obchodě a šaty jsem měla

"malé černé".  Ohromně jsem si to užívala. Navzdory své výšce

jsem tancovala celý večer. Pravdou je, že s větším  tanečníkem

se tancovalo lépe, ale pořád jsem se báječně bavila. Ve 22:00

hodin byla vyhlášena dámská volenka. Rozhlédla jsem se a

v davu mužů  vyčnívala  černovlasá  hlava.  Téměř dvoumetrový

tanečník  se mnou od té doby tancoval  až  do půlnočního

odmaskování  a pořád tvrdil, že se  asi známe z místních  tancovaček.

Nic jsem mu nevyvracela. Po plese mne doprovodil  ke kamarádce

před dům. Scházeli jsme se pak každý den  a  koncem roku jsem

se za svého únorového tanečníka vdala.