My všichni, kdo známe Micinku, už taky dobře víme, že je to kočka se železnými pažemi. Vždycky na jaře se chopí sekery a štípe polínka, až třísky lítají. Tentokrát bylo zapotřebí naštípat větvičky z prořezaných stromů, což pro ni nebyl žádný problém. Chopila se toho s takovou vervou, že si několikrát málem spletla větvičku s vlastním ocasem. Ještě že byl její ocásek tenkrát plný života a pohybuschopný (což už se dnes bohužel říct nedá), jinak by o něj asi přišla. Tak mě napadá... co když to ve skutečnosti bylo přesně takhle?   Mici, co před námi tajíš?