Můj skoroinfarkt

16. 06 2008 | 21.52
Tak jsem se dnes dočkal a mohl vyrazit na dopravák, abych svoji Suzi přihlásil k trvalému pobytu u mě Vůbec jsem nečekal, co mě ještě může potkat. S tím, že pán ouřada nebude rozumět neměckému papíru dekry o typovém schválení, jsem celkem počítal a nakonec jsme to tedy zvládli. Naprostá pecka přišla až když jsem myslel, že je všechno za mnou. Pán se vzdálil do druhé místnosti a přišel se slovy " to se na to můžu v*t Číslo malého technického průkazu je v pátrání v jakési databázi SIS (nebo SYS?), což jak jsem zjistil, znamená velký problém. Nicméně ono číslo nebylo úplně zřejmé a pan úředník se zachoval dobře a než na mě zavolal policisty, zavolal přímo na orgány oné databáze. Jako vsuvku uvádím, že jsem přede dveřmi čekal zhruba 2 hodiny, a to ještě díky paní, která nás obcházela a kontrolovala, zda máme všechny dokumenty a mě samozřejmě chyběla jedna žádost, o které jsem neměl ani páru. Jak tak pán telefonuje, začínám mít nervy v pytli. Přece jenom už nešlo o srandu a jak jsem se zpětně dozvěděl, musel by na mě zavolat policejní orgán nehledě na to, že bych měl po srandě. No, po asi půl hodině telefonování ( díky paní, která ouřadu utišovala, aby to vydržel :-) ) mi spadl obrovský kámen ze srdce. Ono hledané číslo bylo hledané pro Itálii, tudíž Německa, jakožto mého případu se to netýká. Hurá, teď už jsem jen zaplatil 2500,- za skoro nic a radoval se, že nestrávím výslech na policii. V pátek budou papíry i celkem hezká SPZ - 3U 0209