Jsem odsouzen, zároveň spasen.
Zemřít prý mám, díš pevným hlasem.
Doufal jsem, že snad Ty jsi ta pravá.
Avšak tys zákeřná, sic krásná však dravá.

Možná jsem neměl věřit všem krásám.
Myslet si jen, že v ženách je spása.
Padl jsem do spárů, do nástrah, sítí.
Vidíš jak věší mě, tvé oči svítí.

Avšak ty chvíle v tvém vláčném klíně
To jak ses k ránu protáhla líně
Stály mi za to jak jsem bez kalhot prchal...
Ty máš snad manžela??! Jsi prostě mrcha!!!