Tak jsem se rozhodla,že sem vyhodím svoje vzpomínky na herky,které mi za moje působení v jejich světě,přirostly tak nějak k srdci... tohle je první díl.Původně jsem to chtěla řadit podle toho jak jsem je poznala,ale to nějak nejde...takže je sem budu házet podle toho o kterém koníkovi se mi ten daný den,kdy budu psát,bude chtít přemýšlet relativně bez slz v očích a vracet se k těm hezkým i méně hezkým vzpomínkám...

I.

Z jara roku 2007 se k nám jednoho dne nastěhovala kobylka z dalekého Brna...

Jmenovala se Fidorka,barvičkou připomínala hořkou čokoládu a náležela k plemeni anglický plnokrevník.

Na naše úplně první setkání si snad ani nepamatuji,ale za tu chvilku co u nás pobyla mi stihla trošku přirůst k srdíčku,svojí povahou a hlavně očima,ze kterých vyzařoval smutek,beznaděj,utrpení a nakonec také apatie,ale zároveň obrovská vstřícnost.

Vyhublá,okovaná na všechny 4 nožky.Typický koník stažený z jatek a těsně před prodejem dán "do kupy" aby z ní handlák vyždímal co nejvíce.Dokonce ji i sám přivezl,vyložil,sbalil peníze a odjel...beze slova,bez podívání se v jakých podmínkách bude kůň,kterého podle jeho slov měl velmi rád,bude bydlet.

Bylo mi jí líto.

Zkoušení na lonži a pod sedlem dopadlo dobře s tím,že se u kobči projevily známky přiježděnosti...jak jsem se pak dozvěděla,kobylu měla mladá majitelka,která ji nechtěla jako mladého koníka kazit,tak ji prodala někomu dále a už to jelo...až se dostala do rukou tohohle pána.

Jenže na povrch ihned po jejím příjezdu vylézaly zdravotní problémy.

Podle pohledu vypadala,že měla něco se zádní,snad stržená,nebo v minulosti zlomeninu v pánvi,skříplé nervy...těžko říct,jen samé spekulace.

Veterinář provedl vyšetření a doporučil chiropraxi,která kobče dost pomohla...jenže by jí bylo potřeba opakovat nejméně 5-10x a to majitelka jaksi nechtěla platit(jedna kůra cca 300-400kč jednou za 14 dní až měsíc)... bohužel trpěl kůň.

Kobyly mi bylo opravdu líto a bylo vidět jak se u nás za tu krátkou chvíli změnila k lepšímu,jak byla ochotná,spokojená mezi koňmi,vstřícná pod sedlem...v terénu na procházce do řeky naprosto ukázněná a i při leknutí se nechala krásně zvládat a důvěřovala jezdci.

Při vstupu do řeky jsem si s ní zažila chvíle strachu,kdy nechtěla na písčitém svahu sestoupit do vody,ale po chviličce přemlouvání se nám to povedlo a kobča se ráchala ve vodě jak malé dítě a vyloženě z ní měla radost.Snad v životě jsem neměla lepší pocit,že má zlomený kůň po nějaké době zase radost.

Mít v tu dobu,kdy se majitelka rozhodla kobylu prodat,v hlavě jasno a mít po ruce 30tisíc,ikdyž Fíďa měla nejen dle mého názoru cenu asi sotva poloviční,vzala bych si jí hned...byla by z ní dokonalá koňská kamarádka a naučila by člověka o koňské duši a chování strašně moc...

Bohužel,asi to tak mělo být.

Pro kobu si přijeli lidé z Krkonoš,neznalí věci,ale milující zvířátka...připravili pro ní ustájení,krmení...prostě všechno...a odvezli si jí za ony velké peníze.Majitelka spokojená,v maštali najednou trošku smutno a prázdno.

Za dobu co u nich Fidorka byla,se neměla špatně...hodně připrala,krmení neměla nikdy nedostatek,majitelka stále informovala,že dělají tohle a támhleto,jestli krmí dobře a dost,posílala fotky...jenže to netrvalo dlouho.

Jednoho dne přišla sms,že je Fidorka po smrti...že prý ležela nebo lehla a už nemohla vstát...zřejmě ta její záď...

Takovýhle osud si kobča nezasloužila,ale dost možná,že to pro ní bylo vysvobození z života plného bolesti.

Tak snad se má tam nahoře dobře...

Je zajímavé,jak si člověk za tak krátkou dobu dokáže zamilovat zvíře...ikdyž u mě je to dáno asi tím,že mě přirůstají k srdci magoři a psychicky labilní jedinci...a pak doma brečím jak želva,když mám depku a vzpomenu si na takové zvířátko...

Tohle je Fidorka,Fíďa,Sušenka,Tatranka,Pixla a Nerváček