Ne nenarážím na ranní show evropy 2,protože to neposlouchám-nechytám.Jen se mi tahle fráze pěkně hodí jako pokračování příběhu s názvem "licence,aneb jak se to dělat nemá."

Od prvního pokusu odnést si papír s názvem ZZVJ-splnila uplynuly cca roky dva a ve škole se začalo mluvit o ZZVJ.Polil mě pot,ale zároveň neskutečná chuť to mít konečně za sebou.

Takže se začalo pilně trénovat...

 

Prvním koníkem na drezury mi měla být kobyla-zrzavá-super-věřila jsem si na ní(ne málo),bo když už vás chválí nejlepší jezdkyně-závodní,ze třídy,to už je co říct.Jenže si milá kobča zlomila nožičku(utratit ji nenechali-dává super hříboše),tak jsem vyfasovala valacha-black barvy-provozák stažený ze sportu-super zvíře č.2,opět jsem si věřila a vozila si zadek s nosem nahoře a myšlenkou jak pěkně budeme na obdélníku vypadat.Střídala jsem ho s hnědákem,se kterým jsem měla absolvovat skokovou zkoušku-celkem dobrý koník,jen jsme si na sebe krapet déle zvykali.

Týden před licencí jsem si jela zkusit drezurku nanečisto na veřejňák uspořádaný přesně pro ten účel.S black valáškem Samem jsme obsadili super páté místečko-na první "závody" to beru jako úspěch.

 

Tak jsem odcházela natěšená na licenci jak malé dítě,že si to snad ještě užiji... bohužel mi Sam oklulhal,takže mi trenér dal pod zadek zrzavého ošklivého prasečího koně... jakž takž jsem si na něj zvykla za tu jednu tréninkovou hodinu a každou noc se budila ze zlého snu jak mě zrzek na obdélníku vyklopí... "To už bych radši jela na hnědym,když už na něm skáču" pronesla jsem směrem k panu profesorovi,ale ten odvětil,že "ne" ,tak tedy ne,co nadělám.

Nastal den D-druhý den D,čas opravit si co jsem zkazila a získat "řidičák na koně".

Den probíhal docela v klidu,koně se nikam nevozili,stačilo jen přejít statek a silnici aby se člověk dostal na místo konání-výhoda školních akcí.

Vyfasovala jsem číslo,předvedla zrzáka a jala se ho opracovávat...byl podezřele hodný a šlapal jak hodinky.

 

Měla jsem 5 minut před "startem",luxusně opracovaného koně,když přiběhl pan profesor a oznámil mi klidným hlasem,že si mám vzít hnědáka a předat zrzka slečně co stojí opodál.Myslela jsem,že špatně slyším a když jsem se probrala ze šoku,vyskočila jsem na hnědáka a provedla rychlou a velmi naštvanou práci,kdy mi kůň absolutně šel proti ruce a holeni...kamarádka-o 100% lepší jezdkyně než já mi dávala rady a dělala mi trenéra,bo pan profesor si někam šel hlásit výsledky... podle toho vypadala také celá drezura...po odjetí jsem propadla totální depresi,že tohle nemůže dopadnout dobře.

Skoky byly celkem v pohodě,až na to,že na pracovišti,potom co jsem si nechala šporny z drezury,mě hnědáček po skoku vynesl kamsi do oblak,jsem po přistání na jeho krku málem přišla o zuby.

 

Od velkého trenéra(byl tam s cizí holčinou) jsem jen zaslechla "no jo,tady se někdo drží špornou,to se pak nesmí divit,že si málem rozbije HUBU".Okamžitě šly šporny dolů a cestou na parkur jsem se klepala jak ratlik,že jestli bude takhle vypadat každý skok,tak mě rovnou vezou do márnice.

Nicméně kůň šlapal v klidu a všecko v klidu odskakoval.Neskrývala jsem nadšení,že mě kůň mile překvapil a že jsem stále mezi živými...ikdyž o nějakém korektním sedu by se dalo polemizovat-ještě,že nemám moc fotek.

 

Po opuštění kolbiště mi upadlo tělo z koně,vrazilo koně do ruky mamce,vypilo asi 3 litry vody a fláklo sebou do trávy pod stromem.

Asi za hodinu bylo vyhlášení výsledků,kde jsme se krom sdělení "splnil-nesplnil" dozvěděli na co se nedalo dívat a co vypadalo pěkně... toho negativního bylo víc...

Každopádně já jsem splnila a v kapse mám od května 05 řidičák na koně...

KONEC pohádky