Měla jsem zůstat doma v posteli... vůbec nic z toho co se mi mělo toho dne stát,by se nestalo...že mi ten budík ráno nebyl varováním...

Maximálně bych byla naštvaná za prolenošený den,ikdyž vlastně taky ne,protože mám lenošení ráda-občas,ale zase bych neviděla to co jsem viděla,protože to se normálně nevidí...no a v neposlední řadě bych měla telefon.

Jak to všechno začalo:

Po příjezdu na Florenc jsem namířila směr veřejné záchodky abych zjistila,že mají zavřeno.Bylo 10:40 a otevírací doba byla od brzo ráno do 10:00 pak od 10:00-10:15 pauza na úklid,pak mělo být otevřeno a někdy odpoledne opět přestávka na úklid a opět otevřeno.

Dveře zamčené i přes jasnou otevírací dobu.Vrátila jsem se tedy dost naštvaná se slovy "k čemu tam ten papír vůbec mají,když podle něj stejně nejedou" a usadila se vedle pána co si četl noviny naruby a během chvíle si ke mě přišel přisednout pán snad japonské či jaké národnosti a takovou divnou angličtinou se mě zeptal jestli je tohle nástupiště číslo 2,tak jsem jen přikývla a věnovala se dál muzice ve svém telefonu.Ne že by se před ním tyčila cedule s obří dvojkou.

Nedlouho na to mi do koutku oka padl potulující se kluk kolem dvacítky jak obchází člověka po člověku a něco jim říká.Nevěnovala jsem tomu pozornost a zabořila oči do země s nadějí že mě přejde,protože mi bylo jasné že chce peníze na bus a kdybych měla každému co tam takhle projde dát nějakou tu korunu,tak nedělám nic jiného.

Jenže on se u mě zastavil a tak jsem sundala sluchátko a zeptala se co potřebuje.Vůbec mu nebylo rozumnět,ale asi na třetí pokus jsem vydedukovala "prosim mohla by ste mi pomoct?" a já se ho třikrát zeptala s čim chce pomoct.Jenže bohužel jeho odpovědi jsem ani napotřetí úplně neporozuměla,ale nějak si domyslela že chce na autobus když na něj ukazoval.Odmítla jsem ho.Byl na 100% buď pod vlivem drog či měl absťák,nebo byl šíleně nalitej.Nevím a vědět nechci.

Přepadla mě žízeň a tak jsem si šla do automatu pro perlivou vodu.Naházím tam 15kč a po zmáčknutí tlačítka mi vypadne dole petka s vodou.Jaké bylo ovšem mé překvapení,když jsem místo vody nahmatala ještě Cappy ice fruit v ceně 25kč.První a toho dne zároveň snad poslední věc(krom přítele samozřejmě),která mi aspoň trochu zlepšila náladu.

Cestou busem přes Prahu se mi naskytl pohled na škodu Octavii RS se samolepkou začátečník.Upřímně jsem se zasmála.Buď dobrá recese,špatný vtip nebo bohužel krutá realita.

Posléze proběhla výměna názorů po sms a těsně před chalupou telefon od šéfky,která mě neskutečně zjebala za to,že jsem něco neudělala,ikdyž jsem se jí omluvila,že mi celé dva dny nebylo dobře od žaludku,docela hnusně mi odpověděla,že jí to nezajímá.Jen mě utvrdila v tom,že jsem blbá a že příště mě vůbec nemusí trápit,jestli místo mě během půl hodiny sežene do práce náhradu nebo ne,když já jí zavolám,že nepřijdu,protože mi není dobře a jdu k doktorovi.Už ne,dělání blbečka stačilo.

A aby toho nebylo málo,tak jsem odpoledne přišla o mobil.Vystupovala jsem v přívalovém dešti od kamarádky z auta do vody valící se po silnici(málem nám to při odbočování strhlo auto a při vystupování jsem měla vodu skoro po kolena-to jen pro představu aby jste věděli kolik asi teklo vody) a zřejmě tam mi vypadl telefon z kapsy a voda ho někam odnesla...zjistila jsem to až u kamarádky doma.Nenašla jsem ho i přes skoro okamžité hledání.Nenašla jsem ho ani po dešti s otcem ani pak s přítelem a řekla bych,že ho nenajdu nikdy,protože když jsem viděla kudy by musel proplout aby vyplaval kdesi mezi poli,naděje umřela.Samý mostek,samá skulinka kde se mohl zaseknout... vrstvy bahna co tekly spolu s vodou z polí,šutry.

Prostě a jednoduše můj milovaný K750i,rok a něco starý,s 2Gigovou paměťovou kartou,simkou se všemi čísly,tisícovkou fotek,spoustou muziky a souborů je beznadějně pryč... tak jen doufám,že bude odpočívat v pokoji.Simku mám novou se stejným číslem(výhoda paušálových zákazníků),ale čísel jsem sesumírovala zatím asi necelou polovinu a soubory a fotky ty už nedám do kupy nikdy.

Neskutečně jsem to obrečela,protože mě nestál zrovna málo a byla to první dražší věc kterou jsem si koupila ze svých těžce vydělaných peněz.

Fakt jsem radši měla zůstat doma... vědět to,tak zamknu fon do trezoru a sebe zabalím do peřin na celý den.

ani nevim jestli se mam smát nebo brečet...