... určití lidé zapomněli  ,že žiju,nebo že se mnou měli něco společného.

NE,TAK JINAK.

Aby nezapomněli,ale zapomněli moje číslo,ICQ a jiné dorozumívací prvky.

/IKDYŽ UVNITŘ MĚ TO DOOPRAVDY NECHCI/

Nestačí ,že jsou vzpomínky v každém z nás ?Ať ty hezké,nebo smutné.

A přijde mi,že pokaždé,když se na to zapomene /zapomenu/,tak přijde něco od někoho/přímo daného člověka/a Vše vypluje zas napovrch.

Někdy je to zbytčně  drásající a  mé zakopané vzpomínky a city se zas vynoří a já pak přemýšlím,kde byly chyby.

A proč je to tak a ne jinak....anebo proč to BYLO tak jak bylo a ne jinak.

ŽIJU PŘECI PŘÍTOMNOSTÍ !

NE MINULOSTÍ !!!!

A každým mým novým dnem je to  krok dopředu od toho ,na to co chci zapomenout ... a čas přeci vylečí Vše.

Tvrdí se to.

Jenže já  nepotřebuji léčit...ale nevzpomínat.