Tak jsem si zase po delší době střihla dortík. Sice pro mě trochu ďábelské téma v době, kdy se plavková sezóna blíží mílovými kroky... Ale říkám si - nemusím se bát, že ztloustnu, pokud budu tloustnout s grácií!!! (dietolog zavře oči)

Dámy, pokud máte s dorty potíže, ale přesto byste rády zazářily na domácím kuchyňském nebi - tak zkuste tento!!! U nás doma nazývaný "čokoládový hrnkáč" i pro naprosté laiky 2 celá vejce smíchejte s 1 hrnkem cukru a 1/3 hrnku oleje, pořádně utřete vařečkou, potom přisypte 2 hrnky polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr a přilijte 1 hrnek mléka. Přidejte 3 lžíce kakaa (ne granko, ale obyčejný kakaový prášek) a pořádně zamíchejte. Vymažte kulatou formu Herou, vysypte hrubou moukou, nalijte těsto a pečte asi na 200, později na 175 (nebo tak přibližně).

Na čokoládový krémíček (moje zkouška vůle!! protože on i bez toho korpusu není vůbec k zahození ) nalámete 200 gramů čokolády na vaření do 200 ml smetany ke šlehání a trochou moučkového cukru) - to promícháme, provaříme, necháme vystydnout a potom vešleháme 200 gramů studeného másla. Nezapomeňte tam přisypat trochu ZTUŽOVAČE !!! (Ztužovač šlehačky, třeba Smetafix) - a šup s tím na chvíli do ledničky, a pak teprve začněte promazávat (pokud toho teda půlku nesníte, jako já! ), totiž ten ztužovač a chlazení je nutný proto, aby se vám potom dort nerozjížděl. To je pak dobrej trapas, když to chcete krájet před návštěvou a horní kolo jede jedním směrem a dolní kolo jede přesně opačným.

Nakonec ho polijte buď polevou ze 100g čokolády na vaření a 100 g másla (toto se má rozpustit ve vodní lázni - neboli hrnec s tímto ponoříte do většího hrnce s vařící vodou = činnost kterou nenávidím) - nebo si kupte hotovou polevu v sáčku (= schůdnější varianta.... ale zase se to při krájení láme).

Ovšem - včera jsem zkoušela NĚCO PRO MĚ ZCELA NOVÉHO- a tak se mi tvůrčí pečení trošku protáhlo (no trochu... do dvou do rána) - ale to mechové těstíčko za to tedy stojí!! Taky že na ten včerejší dort jsem náležitě pyšná, návod na mramorový mechový korpus jsem nalezla na mimibazaru a jiný už pravděpodobně snad ani dělat nebudu (tedy kromě toho úžasně jednoduchého "hrnkáče", který uvádím výše). Ačkoli se teď fakticky snažím ho moc nejíst a nechat ho pro návštěvy (ať tloustnou oni!! )

- zkráceně: 4 bílky se šlehají se 120 gramy moučkového cukru. Vedle se šlehají 4 žloutky též se 120 g moučkového cukru, postupně přilijeme 150 ml oleje, přisypeme 250 g hladké mouky a třičtvrtě prášku do pečiva, pak 100 ml horké vody a došleháme, a nakonec zamícháme sníh. Do třetiny těsta přimícháme kakao a potom klademe na střed vymazané formy 1 lžíci tmavého, 2 lžíce světlého - pořád na sebe na střed) a pečeme na 150.

A pozor, pro mě největší novinka - (zkušené "dortařky" mě určitě strčí do kapsy) je pro mě potahovací hmota z Marshmallow - včera jsem ji napoprvé nechala růžovou, ale nebylo by k zahození obarvit ji z recese třeba na modro nebo na zeleno - např. pro synovce (ten je pro každou zvrhlost, nedávno jsem ho chtěla vyděsit jedlýma želatinovýma očníma bulvama z pouti... To jsem ještě netušila, jak pozitivní odezvu to bude mít - teď vím, že čím větší nechuťárna, tím líp). No... ty stříbrné kuličky tam mohly být rozmístěné pravidelněji... ale co, dokonalej dort z nebe nespad,že! Existuje daleko krásnější fotka někde na mimibazaru, jenomže ve dvě ráno už jsem fakticky neměla dušeních ni psychických sil na skládání většího počtu růžiček.

RŮŽOVÝ POTAH?? Z MARSHMALLOW!!!

To růžové na povrchu jsou pěnové bonbony marshmallow pokapané citronovou šťávou a rozpuštěné na chvíli v mikrovlnce, načež se do nich tak dlouho sype moučkový cukr, dokud nepřestanou lepit. Nakonec se přidá lžíce másla - což mi teda nešlo zrovna nejlíp... Nicméně nakonec jsem to tam násilím zakomponovala. Při válení jsem dost procvičila tricepsy, leč příště se do toho klidně pustím znovu!! (navíc moje tricepsy nic moc... tudíž s válečkem bych mohla trénovat častěji).

Nakonec jedna inspirativní (a pro mě památeční) fotka mašinkového dortíku. Výroba zabrala několik hodin, konzumace několik minut - ale dětské nadšení se změřit nedalo ničím

Trpajzlíky jsme si přinesli z hypermarketu, moc dobří teda nebyli - vyrobení z cukru a vhodní k vylomení vratkého zubu, ale dekorativní účel byl splněn.

Tak přeju .... sladké mámení