Počasí mi dává pořádně zabrat. (Ale ne ne, že bych už zase skuhrala na počasí??) Nejdřív jsem rozpárala toto pončo z Big Ballu. Nosila jsem ho hlavně loni, a teď mi už připadá, že mu skoro odzvonilo. A jelikož mě materiál vyšel na tisícovku, tak to se mnou při párání pěkně házelo. (Natož by to se mnou házelo, když by ta tisícovka celou zimu jen tak ležela ve skříni.) A tak jsem se z něj jala vyrábět dcerunce kabátek na BABÍ LÉTO. Než jsem ho domotala, ochladilo se. "Výborně". Big Ball (rozpáraný a znovu rozpletený) šel znovu do skříně. Leč nehodila jsem jehlice do žita a zakoupila jsem růžového a smetanového Yettiho na trochu tenčí svetřík určený pod bundičku. Počasí si opět lusklo a šup- Big Ball šel ven ze skříně (Yetti do skříně).

No samozřejmě se ZASE ochladilo, takže Big Ball je zase zpátky tam, kde byl (ve skříni, podruhé rozpáraný) a musí tam vydržet do jara. Z kabátku podzimního prostě za čas bude kabátek jarní.

A tak jsem to mrskla do skříně všechno. Velké klubko i sněžného muže (no co, někdo má ve skříni kostlivce, co bych tam nemohla mít Yettiho).

Mezitím jsem tedy mimochodem dodělala ten svůj vějířkový svetřík - chodím se na něj koukat, protože má barvu cukrové vaty (mňam). A tak dlouho jsem na něj kupovala knoflíky, až jsem vytáhla nějaké po babičce. Mimochodem - knoflíků po babičce mám tolik, že bych z nich mohla udělat vánoční řetěz. (že by???? )