Na mozaiku se chystám již dlouho (ještě chvíli a dalo by se již říct, že "léta"). Ale právě teď píšu mezery již částečně zkrvaveným palcem, což značí, že jsem již začala. Mám za sebou fázi nákupu (stěrka, špachtlička, spárovačka, a místo lepidla na obklady jsem zatím zakoupila vteřinové lepidlo- ehm... bylo levnější ), dále fázi hrabání ve sklepě a hledání obkládaček, které zde zbyly z koupelny, plus obtěžování příbuzenstva, zdali jim nějaké ty obkládačky/dlaždičky nezbyly.

  Další fáze: kladivo a pokud možno měkčí podložka (a pokud možno pod ní ještě koberec nebo rohož), a v této fázi to začalo vypadat, že chci rozbít atom olova, abych z něj vyrobila zlato. Pak se zase chvíli zdálo, že se chci protlouct podlahou sousedům do stropu... a tak podobně. Hlavně pokud byste to zkoušeli, pak pozor na oči - mikrostřípky lítají opravdu široko daleko - a buďte v místnosti raději sami - a nakonec to po sobě pořádně vyluxujte!

 Nakonec mám misku střepů. Překvapilo mě, jak vhodným způsobem se ty obkládačky roztloukaly. Tvořily krásné čtverečky, případně trojúhelníčky. Ovšem třískala jsem do toho jak o život.

 Alespoň jsem se přesvědčila, jak moc kvalitní máme v koupelně obklady (tímto chválím firmu Rako) - a příště bych raději nějaké daleko méně kvalitní :-)

  Nakonec jsem se ještě krásně řízla do palce jako zlatý hřeb večera, a až dítě usne, jde se na věc- lepení dílků na sklenici.

 (snad nepůjdu spát se sklenicí přilepenou k pravé ruce, v horším případě k hlavě)