SÁM V MUZEU NA DÉČKU

BOŽENA NĚMCOVÁ: BABIČKA

Málokdo mi to věří, ale když odejdou poslední návštěvníci a já zamknu muzeum, ožívají tady pozoruhodné příběhy...

Dnes se tu objevila paní Božena Němcová. Spisovatelka, která napsala známou knížku Babička.

Byla to autorka mnoha povídek, románů a pohádek.

Mimochodem, Božena nebylo její rodné jméno.

V křestním listě měla napsáno Barbora. Jméno Božena si dala sama, protože je tak typicky české.

Božena Němcová napsala knihu Babička v roce 1854. Vylíčila v ní život na vesnickém statku Staré Bělidlo v době svého dětství. A hlavně svou milovanou babičku. Je to skvost české literatury!

Doma u Boženy Němcové se mluvilo německy. Tatínek byl Němec i rodem. Sloužil jako kočí u kněžny Zaháňské na zámku v Ratibořicích. A maminka dělala panstvu pradlenu. Mívala hodně práce, a tak pozvala babičku, aby se o děti postarala.

Babička jinak než česky nemluvila. Zpívala české písničky, vyprávěla české pohádky...

Vstávala časně ráno a hned hleděla, aby bylo o všechny postaráno. Od rána do večera pracovala.

A pro každého měla dobrou radu a dobré slovo.

S paní kněžnou se  babička ve skutečnosti nikdy nepotkala.

Paní kněžna byla chytrá a uměla ocenit dobrého člověka.

Božena Němcová chtěla, aby čtenáři viděli svět jejího dětství tak, jak si je ve vzpomínkách uchovala.

V knize žije rodina Proškova na Starém Bělidle, ale ve skutečnosti tam bydleli jen malou chvíli.

Přestěhovali se pak do malého bytu nedaleko zámku.

O Boženě Němcové existuje spousta záhad. -No třeba se říká, že je šlechtického původu a že její rodiče byli jen pěstouny. Lidé tak soudili jednak kvůli zmatkům kolem jejího jména. V křestním listě byla nejprve zapsaná jako Barbora Novotná, později jako Barbara Pankel. A doma jí říkali Betty. Ale lidem vrtala hlavou hlavně neobvyklá přízeň ratibořické paní kněžny, kterou jí prokazovala.

Kněžna se chovala vlídně i k mnoha jiným lidem z Ratibořic.

Božena Němcová byla děvče ze sloužící rodiny. Přímo bídu s nouzí doma nikdy neměli, ale ona byla jsem nejstarší a měla mnoho sourozenců. Tak ji rodiče hleděli rychle provdat. Našli mi váženého muže, Josefa Němce, finančního úředníka.

Ale Josef byl zapálený obrozenec. Nadřízeným byl trnem v oku a manželé se pořád stěhovali. A peněz bylo málo. Byli každý úplně jiný. A Josef byl mnohem starší. Ale spojovalo je nadšení pro českou věc.

Zavedl paní Boženu  mezi české vlastence a tím jí otevřel úplně nový svět.

Seznámila se se vzdělanci, umělci i spisovateli. A sama začala psát. Vydala knihu pohádek.
Knížka měla úspěch. Lidé sice paní Němcovou zahrnovali obdivem, ale s penězi to bylo horší. Často  ani neměla co dát do hrnce. Někdy je pozvali na oběd šlechetní přátelé, ale často byli o hladu.  Josefa začala kvůli jeho vlasteneckému smýšlení pronásledovat policie.

Babičku napsala, když jí bylo úplně nejhůř, když zemřel syn Hynek.

Vynikající malíř Josef Vojtěch Hellich namaloval portrét Boženy Němcové. Namaloval ji v době, kdy poprvé přišla do Prahy mezi české obrozence a všechny okouzlila. 

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11085434343-sam-v-muzeu/216543112040012-babicka-bozeny-nemcove