ČTENÍ DO OUŠKA NA DÉČKU

BOŽENA NĚMCOVÁ

O CHYTRÉ PRINCEZNĚ

 

Dva řemeslníci šli světem. Jedenkráte přijdou ke knížecímu zámku a plotem se dívají do zahrady, kde se procházela krásná princezna.

"Bořku, víš, co bych si přál?" říkal první z nich, mladý hezký chasník.

"Snad abys byl pánem tohoto zámku, Jiříku, ne?" odpověděl ten druhý.

"Neuhodl jsi! Tu princeznu bych si přál. Čertu bych duši dal, kdybych ji dostal."

Ale Bořek už táhl Jiříka od plotu.

Šli až do chladného lesa a tam si lehli, aby si odpočinuli. Bořek usnul, sotva dolehl, ale Jiřík nemohl usnout, neustále myslel na princeznu. Tu jde kolem mládenec, zeleně oblečený.

"Dobrého zdraví, kampak jdete?" ptal se Jiříka.

"I chodíme tak světem, ale člověk při tom zkusí jako pes."

"To rád věřím, nejlepší je být pánem."

"Toť se ví, že je, jen kdyby jím mohl být každý."

"Inu, někdy to záleží jenom na vůli."

"Což o to, oni by si lidé všelicos žádali. Já kupříkladu bych chtěl mít princeznu ze zámku a čertu bych za ni duši dal, kdybych ji dostal."

"Tvoje žádost má se ti vyplnit. Já jsem čert, a když se mi upíšeš, do čtvrthodiny budeš bohatým
princem a můžeš jet k princezně, která si tě oblíbí a za manžela vezme. Zde je papír, péro, píchni se
do malíčku a krví podepiš."

Bez rozmýšlení vzal Jiřík osten, propíchl si malíček a krví se na lístek podepsal.
"Tak a nyní jsi můj. A za kolik let si mám pro tebe přijít?"

"Inu, myslím za dvacet?"

"Dobře tedy, zde máš váček plný dukátů, ať z nich vybíráš, jak dlouho chceš, bude vždy plný. Rozvaž svůj vak, máš tam nové šaty. A za lesíkem na tebe čeká několik služebníků s připraveným koněm. Sedni na něj a jeď k zámku."

Nato čert zmizel a Jiřík udělal, co mu řekl.

Jak Jiříka princezna spatřila, hned se jí zalíbil a jediné její přání bylo, aby hezký princ u nich navždy zůstal.

Jednoho dne byl Jiřík  s princeznou o samotě, i využil té chvíle a zjevil jí svou lásku. Když slyšel, že i ona jeho miluje, šel k otci a žádal o její ruku. Starý kníže jim požehnal a Jiříka za svého spoluvládce ustanovil a brzy se slavila svatba.

Za několik let umřel starý kníže a Jiřík nastoupil na jeho trůn.

Již měl dva syny a dceru a žil se svou manželkou velmi šťastně. Někdy ovšem vzpomněl na čerta,

ale vždy si myslel: "Do té doby je ještě dlouho."

Ale ta doba uběhla jako nic, a do dvaceti scházel jen jeden jediný rok.

Bledý jako stín chodil po zámku. Co by ale ušlo oku milující choti! Často se ptala Jiříka, co mu schází.

Tak to trvalo celičký rok, a jemu už zbýval jen jeden jediný den. Od rána nic nejedl a do svého pokoje se zamkl. Večer se ale dveře samy otevřely a do nich vkročil zeleně oblečený mládenec.

"No Jiříku, jestlipak jsi nezapomněl, že máš jít se mnou?"

"Bodejť bych zapomněl, ale víš, mám ještě všelicos na zařizování, popřej mi ještě jediný den."
"Udělám mnohem více. Vyber si tři věci, ať je to, co je to, a jestli to nedokážu, dám ti úpis zpátky."
Jiřík poděkoval a byl rád, neboť se domníval, že snad ještě nějak čerta ošidí. Mnohem veseleji vyšel z pokoje. A šli s kněžnou na procházku.

"Pověz mi, drahá, co by tě tak těšilo, co bys ještě chtěla?"

"Já mám všecko. Jen bych si přála, abys byl veselejší."

Kněžna byla chytrá žena, věděla, že jí manžel něco strašlivého tají. Naoko řekla: "Tedy náš zámek je pěkný, ale kdyby za ním ta obrovská skála nebyla, a místo ní byla rozkvetlá zahrada, byl by ještě krásnější."

Navečer stál opět čert před knížetem a ptal se ho, co žádá, aby udělal.

"Já chci zaprvé, abys mně do rána skálu, která nám celý zámek zaclání, odrovnal a za druhé, abys místo ní udělal nádhernou zahradu."

"Má se stát, jak žádáš," odpověděl čert.

Kníže myslel, že to čert nedokáže, a proto se velmi ulekl, když ráno přistoupil k oknu a po skále nebylo ani památky.

Přišla i kněžna a s hrůzou i zalíbením utkvělo oko její na rozkošné zahradě. Najednou se ale odvrátila,
vzala Jiříka za ruku a pravila: "Nyní, můj drahý, mi nesmíš déle tajit, že máš spolek s čertem. Raději mi vše pověz, abych ti mohla přispět dobrou radou".

"Již je pozdě, srdce moje, večer čert přijde ještě pro poslední úkol a pak jsem jeho."

Nato Jiřík pověděl, co byl a co se s ním stalo. Kněžna mu všecko odpustila, protože ho velice milovala.

"Nebuď smutný, až přijde čert, pošli ho ke mně. Já si do té doby něco vymyslím."

Večer se čert dostavil. "Copak jsi dnes vymyslel?"

"Jdi jen k mé paní, ona ti řekne, co chce." Čert vešel do pokoje.

"Ty jsi ten čert, co máš mého manžela odnést?"

"Ano."

"Mohu si místo něho jednu věc vyvolit?"

"Ano."

"Dobře tedy, pojď sem a vytrhni mi tři vlasy z hlavy a ať mne to ani trochu nebolí."

Čert se zamračil, přistoupil k paní a rychle jí tři vlásky vytrhl. Ale paní přece vykřikla.

"Já ti řekla, ať mne to ani trochu nebolí. Ale to ti prominu. Nyní mi uděláš ty vlasy každý o dva lokte delší, ale ne abys je zkoušel nastavit."

Čert se chvíli na ně díval, ale nevěděl si rady. Prosil tedy kněžnu, aby mu dovolila do pekla je s sebou vzít a poradit se.

Když přišel do pekla, položil vlasy před Lucifera na stůl a povídá: "Co s nimi?"

"Tentokrát jsi prohrál  ty chytráku," řekl pán.

"Natáhneme-li je, přetrhnou se, bouchneme-li do nich, roztlučou se, dáme-li je do ohně, spálí se. Nezbývá ti nic jiného, než se s úpisem vrátit."

Čert vzal cedulku, letěl do zámku a hodil ji oknem do pokoje.

S nevýslovnou radostí ji zdvihl Jiřík a běžel k manželce. Děkovali Bohu, že je z nebezpečenství vyvedl, a žili spokojeně až do smrti. 

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10639247043-cteni-do-ouska/213542154000031-o-chytre-princezne