O princezně se zlatou hvězdou na čele
O princezně se zlatou hvězdou na čele na Déčku
BOŽENA NĚMCOVÁ
Byl jeden král a královna, a ta královna měla na čele zlatou hvězdu.
Velmi se milovali, jejich štěstí, ale netrvalo dlouho.
Královna zemřela při porodu prvního dítěte, krásné holčičky, která dostala jméno Lada a po mamince zdědila hvězdu uprostřed čela.
Král se nejdřív nechtěl na dítě ani podívat, neboť v něm viděl jen příčinu matčiny smrti.
Dal holčičku do péče chůvám a odjel do světa, že si najde novou ženu.
Žádná z těch vzácných paní a dam se ale v jeho očích nevyrovnala nebožce královně, a tak se po několika letech vrátil s nepořízenou.
Mezitím z malé princezny vyrostla krásná a laskavá dívka.
Když ji král po letech spatřil, oněměl. Lada byla věrnou kopií své maminky a král ztratil rozum samou láskou. Rozhodl se vzít si ji za ženu.
Když princezně sdělil své přání, vyděsila se k smrti, ale na oko předstírala, že má jeho prosbu za žert a řekla: "Nejdřív mi musíte dát troje krásné šaty! První, ať jsou jako z křídel zlatohlávka. Druhé šaty, ať jsou jako utkané ze slunečního svitu a třetí šaty, ať jsou jako hvězdné nebe, když se večer stmívá.", vymýšlela si, aby oddálila svatbu.
Král dal ihned vyhlásit velikou odměnu pro toho, kdo dokáže takové šaty ušít, a tak byly druhý den hotové. Ladě už nebylo pomoci.
Tu samou noc se jí ale zdálo, že u ní stojí krásná paní se zlatou hvězdou na čele a klade jí na postel bílý závoj a povídá: "Jsem tvoje matka, Lado, a vím všechno. Otec si přece nesmí vzít svou dceru,
a tak ti jdu na pomoc. Zítra si dej ušít prosté šaty a přehoď přes sebe tento závoj. Nikdo tě neuvidí," řekla a zmizela.
Na druhý den ji Lada ve všem poslechla a poprosila komornou, aby jí ušila kožíšek z myších kůží. Když se do něj celá zahalila a umazala si tváře popelem, nikdo by ji nepoznal.
K večeru si sbalila do uzlíčku ty troje krásné šaty, přehodila přes hlavu závoj a dala rodnému zámku sbohem.
Putovala několik dní, až přišla do vzdáleného království, kde panoval mladý král Hostivít. Neměl už otce ani matku, a zatím ani žádnou ženu.
Lada vyhledala královskou kuchyni a uprosila kuchaře, aby jí zaměstnal jako kuchtičku.
Nelíbil se mu sice její vzhled, zejména myší kožíšek, ale, jak brzy zjistil, byla pracovitá a učenlivá.
Jednou měl král svátek a chystala se veliká slavnost, která měla trvat po tři dny.
Lada se šla zeptat, zda by se mohla jít na chvilku podívat. Moc ráda by krále alespoň zahlédla.
"Ty kačeno, ne aby ses motala po zámku. Ještě by se tě páni polekali!" řekl kuchař Ladě.
"Nebojte se, zalezu si někam, kde mě nikdo ani koutkem oka nespatří." odvětila mu.
Pak se rychle běžela převléct do krásných šatů, přes hlavu si přehodila závoj a vyrazila do zámku.
Teprve v plesové síni si závoj sundala a všichni nad krásnou cizinkou vydechli úžasem.
"Kdo jste a odkud přicházíte, spanilá dámo?" ozvalo se za ní.
Stál tam mladý a ušlechtilý muž. Byl to Hostivít.
"Přivedla mě sem vaše dobrá pověst a víra ve vaši pohostinnost. Pokud mě rád vidíte, neptejte se mě, kdo jsem.", odpověděla mu Lada.
Pak spolu protančili celý večer a Hostivítovi se zdálo, že hodiny letí jako splašené. A užuž se měli loučit. Lada mu ale slíbila, že přijde na druhý večer zase.
Ráno se ptal kuchař, co má králi připravit k snídani, ale komorník řekl: "Sám nevím. Král řekl, ať mu přineseme, co chceme. Takhle veselého jsem ho snad ještě neviděl!" vrtěl hlavou.
"Zpívá si a tančí po pokojích."
"To mu beztak na včerejším plese padla některá do oka," řekl si kuchař.
Lada dělala, jako by nic z toho neslyšela, ale ve skutečnosti se musela otočit, aby nebylo vidět, jak se červená. Celý den pilně pracovala, aby ji kuchař večer zase pustil na slavnost, což se také stalo.
Málem se ani nestihla upravit, jak spěchala.
Hostivít hleděl nedočkavě ke dveřím, když v tom stála Lada vedle něj a zrovna si sundávala závoj.
Tentokrát si oblékla šaty jako ze slunečního svitu a všichni se za ní otáčeli.
Protančili spolu celou noc.
Král nechtěl svou tanečnici vůbec pustit, takže přišla pozdě do kuchyně.
Kuchař se na ni nejdřív zlobil a vyhrožoval, že ji večer nikam nepustí, ale byl to dobrák, a když viděl,
jak se kuchtička snaží, nechal se obměkčit.
Zase přišli králi pro snídani a komorník povídá: "Nevím, co se to s králem děje. Ta cizí dívka, co tu byla na slavnosti, ho snad očarovala."
"A co ty o tom soudíš, kuchtičko?" zeptal se kuchař Lady.
"Jestli se mu líbila, to nevím. Ale je pravda, že tančil jen s ní," odvětila Lada a začervenala se.
Večer se v rychlosti oblékla do třetích, hvězdných šatů, ale tentokrát jí na cestě do zámku nohy těžkly steskem, neboť věděla, že je to naposled. Mohla králi říct, kdo je, ale bála se, že ji otec hledá a ještě pořád ji chce za ženu.
Zařekla se, že s tím musí počkat.
Tentokrát s Hostivítem netančili, jen se procházeli po zámku a povídali si. Jak se blížilo ráno, byli oba smutnější.
"Zůstaň tu a staň se mou ženou!" vyhrkl najednou král.
"Nemohu tvoji prosbu splnit, ale srdce mi to může utrhnout.", řekla mu Lada.
"Vezmi si alespoň můj prsten na památku."
A tak se stalo, že si princezna a král na rozloučenou vyměnili prsteny.
Do kuchyně dorazila Lada pozdě a kuchař už jí huboval: "Tak honem, honem! Copak nevidíš, že náš král je nemocen? Ta čarodějnice ho jistě očarovala!" lamentoval a popoháněl kuchtíky.
Lada zrovna solila polévku, když jí z prstu sklouzl králův prsten.
Snažila se ho vylovit, ale komorník jí vzal mísu z ruky.
Po chvíli si král nechal zavolat všechny, kdo vařili polévku.
Kuchař nechtěl Ladu pustit, že udělá ostudu svým myším kožíškem, ale král trval na svém.
Sotva před něj předstoupili, bylo mu vše jasné. Poznal Ladu podle chůze i jemných rukou.
Kuchaři ale řekl: "Proč jsi zaměstnal tak zapopelenou kuchtičku?"
"Prosím za prominutí, nejmilostivější králi, ale není v kuchyni bystřejší a věrnější pomocník. Až na ten její kožíšek."
"Máš pravdu, už ho nebudu nosit. A za chválu ti děkuji, bohatě se ti odměním.", řekla Lada, sundala kožíšek a padla králi do náruče.
Brzy byly zásnuby a pak nezbylo, než se vypravit domů za otcem.
Lada měla velký strach, jak ji král přijme, bála se ale zbytečně.
Tu samou noc, co odešla ze zámku, zjevila se její maminka ve snu králi a jeho pošetilou lásku mu rozmluvila.
Pak zmizela a s ní i kouzelný závoj.
Král přijal radostně dceru se zetěm a jejich štěstí mu vynahradilo dávno ztracenou lásku.
