Potrestaná pýcha na Déčku

podle Boženy Němcové

V jednom malém království vládl král Miroslav.

Byl mladý, ale velmi moudrý a vzdělaný.

Jeho poddaní ho proto měli velmi rádi.

Jednoho dne král usoudil, že je na čase, aby se oženil. Nechal si tedy poslat podobizny snad všech princezen z okolních i vzdálenějších království a mezi nimi si vybíral budoucí nevěstu.

Najednou mezi obrazy spatřil tak krásnou tvář, že už se na ostatní nechtěl ani podívat a okamžitě k ní zahořel láskou.

"Kdo je to?", ptal se užasle svého kancléře.

"To je princezna Krasomila z nedalekého království. Je krásná, ale říká se, že je také velmi pyšná."

Na to král nic nedbal a nechal si zavolat slavné malíře, jimž dal za úkol, aby vytvořili jeho podobiznu.

"Ať mi ale nepřidáváte na kráse", řekl jim.

"Budu raději, když bude obraz o něco ošklivější než já."

Malíři se pustili do práce a na druhý den stálo v komnatě několik portrétů krále Miroslava. Ten si mezi nimi schválně vybral takový, který se mu líbil nejméně.

"Snad se nebude princezna zlobit, když budu ve skutečnosti o něco hezčí než na obraze."

Pak vyslal posly s družinou, aby zanesli obraz princezně Krasomile a jeho jménem ji požádali o ruku. Netrpělivě očekával jejich návrat, přišli ovšem se špatnými zprávami.

Princezna se prý na obraz ani pořádně nepodívala a řekla: "Tak tenhle král není hoden, aby mi zavázal střevíček."

Krále Miroslava polilo horko, princeznina slova se ho velmi dotkla. Byl ale chytrý a nebyl z těch, kdo se vzdávají bez boje, takže se rychle hleděl uklidnit a začal přemýšlet, co udělá. Nakonec si zabalil pár kusů oblečení a vyrazil na cestu za princeznou. Jen tak, pěšky bez koně.

Po několika dnech došel do jejího království a vydal se rovnou k zahradní bráně. V zahradě se procházela ona.

Byla krásná jako jarní den, ale z očí jí koukal chlad. Však se Miroslav cestou také doslechl mnohé o tom, jak Krasomila odmítá jednoho ženicha za druhým, protože jí žádný není dost dobrý.

Miroslav předstoupil před pana krále a prosil, aby směl na zámku pracovat jako zahradník.

Panu králi se nezdály Miroslavovy vznešené způsoby a mluva, ale krále v něm nepoznal ani on, ani princezna, takže nakonec  souhlasil.
Liboval si, že nový zahradník umí také hrát na harfu a on tak nebude muset zvlášť platit za učitele hudby pro milostivou princeznu.

"Nejhlubší poklonu skládám, vaše jasnosti." uklonil se nový zahradník Krasomile a upřeně na ni pohlédl, ta uhnula očima a celá se začervenala, na oko se na něj ale zamračila a neodpověděla ani slovo.

Druhý den začaly hodiny hry na harfu a už během první z nich začala pomalinku roztávat ledová
slupka kolem princeznina srdce.

Najednou se naučila říkat "prosím" a "děkuji" namísto příkrých rozkazů a rozmarných zákazů. Hodin přibývalo, princezna se chtěla učit na harfu každý den. Služebné si prý dokonce všimly, že dovolila svému učiteli, aby jí na rozloučenou políbil ruku.

Jednou seděli u otevřeného okna a slunce zrovna zapadalo.

"Když dovolíte, milosti, zahrál bych vám jednu písničku."

"Hrej, zahradníku!" usmála se princezna, až se zastyděla.

"Bude to písnička na rozloučenou. Zítra musím pryč," dodal zahradník.

Miroslav hrál a zpíval tak krásně, že se Krasomila rozplakala. Na konci písně mu padla do náručí a prosila ho, aby ze zámku neodcházel.
V tu chvíli vstoupil pan král.

"Tatínku, já ho mám ráda," vyhrkla uplakaná princezna.

"Odmítla jsi prince, hrabata i krále a teď by sis chtěla vzít zahradníka?!" nevěřil král svým uším.

"Co je mi po urozeném rodu? Měla bych ho ráda, i kdyby byl žebrák!"

"Dobrá, ať je tedy tvým manželem, ale ne v mém domě! Vezmeš-li si ho, musíš ze zámku pryč."

A tak za chvilku stáli Miroslav a Krasomila před branami jako chudí novomanželé.

"Co budeme dělat, moje milá?" ptal se Miroslav.

"Co by? Pracovat!" odpověděla bývalá princezna.

Vydali se na cestu až na hranice země, pak do té sousední a dál a dál, až došli do Miroslavova někdejšího království, kde si sehnali práci u jedné vznešené paní.

Miroslav se staral o zahradu, Krasomila šila a vyšívala.

Když poprvé přinesla svůj výtvor ukázat milostivé paní, celá se třásla, jestli bude spokojena.

Ta vytrhla Krasomile šití z ruky, ohrnula nos, sebemenší nepřesnost ve vzoru jí hrubě vytkla a snížila odměnu na polovic. Krasomila polykala slzy, ale svému muži o ničem neřekla, protože si dobře vzpomínala, jak sama ještě nedávno jednala se služebnictvem a poddanými.

Jednou přišel Miroslav a povídá: "Náš král prý bude mít brzy svatbu a najímá kuchaře a služebnictvo na tu slávu. Co kdybychom se šli na zámek přeptat na nějakou lepší práci?"

Krasomila souhlasila, a tak se vydali na zámek.

Když procházela síní a viděla všechno to zlato kolem sebe, až ji píchlo u srdce steskem po domově a po tatínkovi, který ji vyhnal.

Zatím dostala práci při kuchyni.  Ze začátku jí to moc nešlo, vždyť vařečku držela v ruce poprvé v životě, ale během pár dní se všechno naučila a kuchař jí dovolil pomáhat při přípravě svatební hostiny.

Zrovna když nesla něco z kuchyně, ozval se v chodbě povědomý, i když zvláštně hluboký hlas: "Prosím vás, zavolejte někoho, aby mi zavázal střevíc."

Král stál u okna a díval se do zahrad.

Krasomila rychle přiskočila a se sklopeným zrakem mu střevíc sama zavázala.

Pak si šla dál po své práci.

Za chvíli ji ale volali, aby přišla do královské komnaty, že na ni čeká komorná.

"Jeho veličenstvo si přeje, abyste si s ním dnes zatančila. Jako odměnu za vaši ochotu."

"Ale co by tomu řekl můj muž?" lekla se Krasomila.

"To přece nemůžu..."

"Ani když tě o to sám poprosím?" ozval se hlas ve dveřích, teď už důvěrně známý.

"Tak ty jsi král!" vykřikla princezna.

"Pamatuješ, jak jsi poslala můj obraz nazpátek a dala mi košem? Tenkrát jsem si řekl, že musím
tu tvou pýchu potrestat. Pravda, nebyl bych to vydržel tak dlouho, ale tvůj otec mě v té životní zkoušce podpořil."

V tom se otevřely dveře a vstoupil starý král.

"Viď, že mi to odpustíš, dceruško. Domluvili jsme se na tebe. Ale věř mi, že tahle zkouška bude dobrá nejen pro tebe, ale i pro tvé děti." řekl jí otec.

A to už se začali scházet hosté, kteří na mladé královně po celý den obdivovali nejen krásnou tvář, ale také přívětivost a dobrotu, která jednou provždy nahradila hrdost a pýchu. 

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10639247043-cteni-do-ouska/214542158200002-potrestana-pycha