"Lněné odhozky" podle bratří Grimmů
4. 08 2016 | 16.04
Jednou jedna dívka žila a jako karafiát pěkná byla,
ale lenošná a nerozumná.
Když u kolovrátku seděla, se vším se mrzela.
Často se jí zadrhl a zknotil len,
ona ho hned celou hrst vyškubala,
vytrhala a hodila na zem.
U dívky služebná pracovala,
ta lněné odhozky nazmar nenechala.
Pilně ve službě pracovala,
žádné práce se nebála.
Pokaždé odhozený len sesbírala,
zadrhnutý rozmotala a pěkně tence ho upředla.
Přízi utkat nechala a pěkné šaty si z odhozků ušila.
Jeden mladý hospodář se ucházel o tu dívku lenošnou
a už měli den před svatbou.
Večer se k tanci vyhrávalo
a všechno služebnictvo také tancovalo.
I pilná služtička se vesele vytáčela
a v pěkných nových šatech se k tanečníkům měla.
Nevěsta tomu ráda nebyla a uštěpačně pravila:
"Skáče si tu jako divá v tom, co já jsem zahodila!"
Ženich tu řeč poslouchal a nevěsty se ptal:
"Jak tomu rozumět mám?" A nevěsta povídá:
"Celé ty její šaty jsou moje odhozky!"
Jak ji ženich poslouchal, jakoby ji víc neznal.
Protože nevěsta tolik líná byla,
víc se mu služtička zalíbila.
Nevěstu nevěstou nechal
a za služtičkou rychle spěchal.
