V údolí mlhavém, v tom tichu pochmurném,
skrývá se tvůj diadém.
Tvá zbroj, jest tvým oděvem,
diadém je však tvým osudem.
Ze stínů zrozená, do mlhy oděná,
přicházíš nechtěná.

Strach, pláč a zlost,
toť tvůj denní host.
Smutný úděl máš, přesto klid nevítáš.
Nutí tě vzpomínat,
na tebou označené však nechceš myslívat.

Stojíš tu v údolí, v tom věčném prokletí.
Stojíš tu sama, bolestí se zalykáš,
modlíš se, ať sama se smrtí tu část máš.

                                                                       Uvědomuješ si své marné volání,
                                                                               vždyť Smrt sama sobě život nemůže vzít.
                                                                          Jen ona sama musí s tím prokletím žít.

                                                                     Ze stínů zrození, do mlhy oděná,
                                                                         v údolí mlhavém, v tom tichu pochmurném,
                                                                    stojí tam samotná a čeká,
                                                                      až zas bude povolána.