Nevím, jak mě tohle napadlo, ale najednou byl v hlavě nápad a já psala. Je to sice kratší básnička, ale patří mezi ty novější. Přesněji řečeno psala jsem ji dnes. :-)

Kulatý měsíc stříbrnou nití
do srdce snaží se ti vplést zářivé bytí.
Každý měsíc hledí na noční oblohu,
na místo, kde zříš onu nádhernou lunu.

Hledíš na dorostlý měsíc
a přeješ si, aby toho klidného času bylo víc.
Zahřívá tě, objímá tě,
stříbrným světlem halí tě.

Poslední pohled na lunu
 a v pokoře nad osudem skloníš smutkem znavenou tvář.
Úplňkové ticho protíná bolestný křik.
Ten změní se ve vytí a i ono vzápětí utichá
 a důkazem tvé proměny je jen němá luna.