Po delší době na příjmu..
No jo, vím, že tady už téměř 20 dní nepřibylo vůbec nic, ale jaksi nebyly materiály, a asi ani čas, takže jsem se dokopala teprve až dnes. Místo obvyklého týdenního shrnutí toho tedy dneska bude zase víc :).
Začaly jsme dělat zase na jízdárně - na to jsem se těšila, protože mě baví pracovat s koníkem, přiježďovat a vůbec vše okolo toho. Sihája taky neprotestuje (pokud není povrch moc tvrdý, to se škebí a většinou práci ukončím velmi brzo), je dopředná a jemná na pobídky, občas mi připadá, že jezdí na myšlenku. Snažím se hodně kobču obracet, ohýbat a daří se, už není tak tuhá a na velkém kruhu už dokonce zvládne vklusu změnit směr. Jinak pracovní klus na ní pořád ještě nevysedím, už jsem ale schopná ji pěkně shromáždit, aby byl klus pohodlný pro mě a aby si zvířátko pořádně máklo zadkem :). S podsazením problém nemáme, Sihája došlapuje v podstatě přirozeně do nebo dokonce před stopu přední nohy..
No a jaký byl vlastně přechod ze zimního nicnedělání zase na jízdárenský režim? Bála jsem se, že budeme toporní, otrávení a hlavně totálně ztuhlí v zádech, což se taky první hodinu na jízdárně zdálo (fotky jsou právě z ní, takže podotýkám, že nyní už je to zase mnohem lepší). Od té doby už jsme byly 5x a jsem čímdál tím víc nadšená. 13. 3., když byl povrch tak akorát měkký, dokonce odchodila po opracování celou další práci na přilnutí s hlavou krásně na kolmici, uvolněná a velmi ochotná.
..další fotky z jízdárny - byla by škoda je neuveřejnit všechny ;)
Jinak jsem čekala, že bude nová jízdárna už na jaro, ale jaksi není a zřejmě ani hned tak nebude. Chtěla jsem už s kobylkou začít pracovat pořádně ve cvalu a taky už i trošku zaskákat, ale nedá se - na betoně fakt ne. Přitom ona by cválala o život.. Ale po návní kosti na jedné noze a loňských nálevkách to nehodlám pokoušet. Moje ambice nejsou nadřazeny rozumu a tomu, jak mám to zvíře ráda.
Dalším způsobem, jak trávím se Sihájou čas, jsou procházky. Jo, není to zrovna naše silná stránka, ale už minulý týden mě napadlo, že když se Sihája cítí víc jistá se mnou na zádech, než vedle sebe, proč nejet na ní.. Chtěla bych, aby si od mého pozadí odpočínula, ale poslední dobou se procházky na ruce staly stresujícími pro nás obě a jako takové tudíž postrádají smysl. A tak jsem naskočila na svého oře jen tak, na uzdečce a s mamkou coby psychickou oporou jsme se vypravily na polňačku.. Tam šla krásně, uši našpicované před sebe a šlapkala. Když jsem se ale otočila k návratu, zneklidněla a začala dost spěchat, u výběhů mi hodila i pár otoček ve cvalu (můj instinkt stočit ji, když vyrazí vpřed). A to jen proto, že na cestě jelo auto, které sice slyšela, ale přes keře neviděla a kolem běžela holka se psem.. Pošuk :D. Včera už ale byla jistější a když před námi šel kůň, tak v klidu.. Nazpátek jsme se vydaly samy (odpojily jsme se) a sice zrychlila, ale už se to obešlo bez nějakého vyrválu.. Takže snad to půjde.
*fotila známá...myslím, že je všem jasné, že s tím mým žebráčkem by taková fotka nikdy nevznikla.. :D
Samozřejmě, že za jiných okolností bych vzala kobylku na lonž někam dál na louku a nechala bych ji vyblbnout, aby pochopila, že o nic nejde..ovšem majitel okolních luk je striktně proti tomu, aby koně po trávě jen chodili, natož cokoli jiného..bohužel.
Práce ze země. Na lonžování není při tvrdosti jízdárny ani myšlenka a je zcela evidentní, že kobylku absolutně nebaví a do každého pohybu ji musí člověk nutit (což je u ní velmi neobvyklé). Nevím, proč na hale tak maká a naskakuje do cvalu na tiché mlasknutí a venku mě stojí nervy ji naklusat..asi je to opravdu tím povrchem. Lepší povrch na jízdárně je to poslední, co Ranči u Tuffa podle mě chybí k dokonalosti, jinak jsem maximálně spokojená. Ovšem zmíněný detail je jak vidmo podstatný.
No i tak nemůžu a ani nechci pořád jen na kobču lézt, práce ze země je pro mě podstatný základ celého výcviku koně, nejde jen jezdit.. A tak pilujeme ovladatelnost na ruce při vodění - hodně mi to usnadnilo každodenní manipulaci se Sihájou a jí to ušetřilo spoustu nepříjemného cukání za ohlávku. V posledních dvou týdnech jsem se zaměřila hlavně na ustupování předkem ode mě. To je u většiny koní dost podstatný problém, někdy dokonce řeší jejich pečovatelé tuto situaci tím, že raději udělají s koněm kolečko doleva, než aby koně prostě ustoupily požadovaným směrem. Taky je možné koně tak nějak předběhnout a stočít ho prostě za hlavu, ale to je za prvé nespolehlivé a zase je to dost nevyvážený kompromis pro člověka. Jednodušší a pro oba výhodnější je zkrátka naučit se zase o něco lépe vzájemně komunikovat.
Potom, co se mi podařilo kobylku naučit podvolit se tlaku ohlávky, místo aby se s ním prala, bylo to zase o něco jednodušší. Dokonce nám to jde úplně bez vodítka. Občas je sice třeba kobylku potlačit rukou, ale jsem s tím moc spokojená..
No a pak samozřejmě zlehčuju celý trénink nějakým tím "blbnutím" i když i to má svůj smysl.. Je v tom vzájemná komunikace, základ výcviku - požadavek a jeho splnění, pochopení některých mých pokynů a hlavně uvolnění od toho, co je třeba se učit opravdu navážno.
Taky jste si mohly na novějších fotkách taky všimnout, že jsem Siháji už rozpletla ocas, který byl zapleten do "udržbového modulu"..:D Nyní už je zase krásný a hustý a dorostl do původní délky... Neposedné zvíře si ho ale zase hned na druhý den dřelo.. *výraz naprosté rezignace ve tváři*..:D Jestli s tím bude hodlat pokačovat, tak dostane bandáž na ocas a bude mít po srandě. ;)
