Kdeže ty loňské sněhy jsou?
Prozradila bych vám to, ale musela bych být lehce vulgární ;D. Místo sněhu jsme slavili Vánoce na bahně a Nový rok začíná pro změnu ještě deštěm. Bojové podmínky, řekla bych. O to víc, když máte smrtelně uraženého koně.
Abych to upřesnila, Sihája byla rovný týden bez společnosti mé maličkosti a dává mi to teď patřičně vyžrat, jak má ve zvyku, když se na delší dobu vzdálím. /abyste rozumněly, více než den, maximálně dva u ní nechybím nikdy - výjimkou je pouze letní festival/ A že na to teď má podmínky opravdu skvělé! Výběhy zejí bahnem - opravdu hlubokým a čvachtavým :D a tak se zvíře nehodlá obtěžovat chodit na zavolání, jak má ve zvyku jindy. Zrovna 4. 1. jsem opět našla místo černého koně béžového (obalena poctivě od hlavy až po ocas). Včera jsem ji zavolala, podívala se na mě a vydala se na cestu přes celý výběh, za zvuku mého povzbuzování se ale asi v půlce zastavila, zadívala se na mě a pak se otočila k návratu zase zpátky, hluchá a slepá. Nemusím asi popisovat moji reakci, s velkou nevolí jsem pro ni musela nakonec opravdu jít přes celý výběh - asi po třetí v našem společném životě. :D Při pohledu na perka na mých nohách jsem se musela jít bez debat přezout a i druhý pár jezdeckých bot dopadl podobně. Vzala jsem si ho tedy večer domů že si boty pořádně vyčístím a namažu, aby se z toho bahna v nejbližší době nerozložily dočista :D, ovšem milé zvíře stávkovalo i dnes. Opět na mě pohlédla, pokývala hlavou na znamení výsměchu a stála dál. Nezbylo, než ukrást gumáky a pustit se opět do tankodromu napříč bahnitým terénem. (Gumáky jsem odcizila Míši G., k čemuž jsem se dodatečně přiznala a omluvila :D).
Jsem ráda, že mám koně, který jde sám, nemusím ho nikam tahat a že se o něj mohu doslova opřít, protože nechybělo málo a šla bych výběhem nakonec bosa (gumáky se přisávaly k bahnu a ne a ne je z pasti vytáhnout). Mohu se s vámi o některé záběry podělit:
Mohu odpřísáhnout, že ony gumáky nakonec neutrpěly žádné újmy a zdárně se vrátily zase do tepla sedlovny. :)
Co se týče jezdeckých aktivit, byly jsme 25. v hale (v jiné, než jezdíme obvykle) zase trošku něco potrénovat, ale vzhledem k velkým mezerám mezi jednotlivými jízdami to sebou velké výsledky nenese, hlavně jsem si ale chtěla vyzkoušet, jak bude Sihája reagovat na skoky, protože náš poslední skokový "triumf" skončil několika odmítnutími a pádem na Hubertu, více zde :D od té doby se neskákalo. Měla jsem tedy obavy, že kobylka bude před skokem uhýbat, štycovat apod. Nakonec ale nebyl problém - spíš zase ten opačný - valila se vpřed jako torpédo, bylo třeba brát ji více zpět. Skočily jsme si pár 40cm kavalet a pak už jsem se rozhodla nechat to na dobu, až budeme moci trénovat pravidelněji nebo na dobu, kdy budu zkoušet sedlo (protože v tom si skočit musím). Spěchání je bohužel stále aktuální problém, dokud nebudeme moci jezdít více na jízdárně, asi to ani vyřešit nepůjde. Taky jsem bohužel přišla na to, že to budu nejspíš já, kdo bude se skákáním dělat drahoty, narozdíl od mé drahé černé "polovičky," protože už u cca 60 cm se ve mě trošku pohnul respekt k "překážce" :D - přikládám to ale tak trošku za vinu onomu pádu na Hubertce. Opět ale myslím, že je to jen otázkou rutiny..zatím jsme toho spolu moc nenaskákaly a tak z toho jen proto dělám "vzrůšo".. ;) Tolik ke skákání.
Jinak jezdíme pořád ven, vzhledem k počasí - jak se dá. S naším nejčastějším vyjížďkovým kolegou - Bazzem teď opatrně, zlobí ho koleno. Oblíbenou kratší trasou je zámecká obora a park, kam jezdíme především, pokud bychom se na polích a loukách utopily v bahně. Tentokrát to bylo 27. prosince a využily jsme i oblíbenou louku ke kratší jízdě mimo plán - přítel si toužil vyzkoušet nový foťák, který si pořídil k vánocům :).
A abych se vrátila k dnešku, opět jsem vyrazila sama - teda ve společnosti pouze mé černé chlupaté koule :D, ven. Nejprve jsem kvůli dešti ani nedoufala, že neco bude, ale jakmile vylezlo po 1 hodině odpoledne slunce zpoza mraků (které neopouští oblohu v poslední době téměř vůbec), neváhala jsem se ve vteřině obléct a vyrazit ke koním. Zvíře tentokrát nebylo v bahnitém stavu a tak to byl rychlý proces, opět jsem si vybrala již známou trasu - směrem k hájence. A jelikož bylo skutečně krásně (pokud pominu všudypřítomný Dobrotický vítr), opět přináším pár snímků z nového fotoaparátu..:) Nebuďte ale příliš kritičtí, teprve se s ním učíme zacházet a nebyla bych to já, aby se Slunce neschovalo v momentě, kdy jsem projížděla loukou, hluboko za černý mrak :D.
A jelikož jsou videa podobného typu vzácná, přidám ještě ukázku torpédoboreckého cvalu vzhůru do kopce (za začátku bylo třeba si zvíře trošku přidržet, protože bychom jinak skončily nejspíš na Hostýně..:))