Z nenávisti láska

Kapitola 9.: Proč?!

Pohled Patricka:

Nejradši bych se něčím majzl po hlavě. Vypadala skvěle, jenže tohle bych nikdy nepřiznal. Přece jen to byla neskutečná mrcha.

S pouhým úšklebkem jsem si to vykročil z baráku a snažil jsem se nedívat za sebe.

Pohled Sam:

Takže momentálně stojím ve sprše a snažím se nemyslet na tu svatbu. Tak nějak jsem se s tím smířila, ale přeci jen to bylo divný. Před necelou hodinu vyrazili na líbánky no a já a ty dvě paka odjíždíme zejtra ráno zpátky do školy.

Tak nějak uznávám, že se i poměrně do tý školy těším.

Vypla jsem vodu a obmotala kolem sebe ručník. Bez nějakýho přemýšlení jsem si jen tak v ručníku vyšla z pokoje a zamířila na pokoj. Myslíte si, že jsem blázen?!

Né to ne, jenom jsem v klidu proto, že ty dva jsou někde v baru a chlastaj.

Zapadla jsem na pokoj a s klidem za sebou zavřela dveře. Jakmile jsem se,ale otočila nastal šok. Na mý posteli seděl Patrick a v ruce držel můj mobil. Projížděl mi SMS a byl do toho tak zabranej, že si ani nevšiml, že jsem na pokoji, hned kousek od něj.

"Co to doprčic předvádíš?! Nemáš bejt někde s Alexem?" zeptala jsem se vytočeně a bylo mi upřímě jedno, že před ním stojím jen tak v ručníku.

"Kdo to je Chris?!" zeptal se se zájmem a vypadal mírně rozladěně.

"To to bě může bejt putna. Neni ti nic do mýho osobního života, takže polož můj mobil a okamžitě vypadni!" zahučela jsem vytočeně.

"Ále no ták se hned nečerti. Mimochodem, když tě tak sleduju, tak v ručníku ti to sluší víc jak když jsi oblečená.." poznamenal na můj účet.

"Seš nechutně perverzní!" sykla jsem.

"No ták, přeci budem kámoši ne?" poznamenal s úšklebkem Patrick.

"My dva?! Nikdy!"

"Si ošklivá," poznamenal nabručeně, ale stále mě sledoval.

"Jo to řiká spousta lidí. A všechny fakuju. A víš co?!"

"Co?" zeptal se.

"Zmiz!" křikla jsem.

"Pšt!" zabručel a ve vteřině byl u mě a přirazil mě ke zdi.

"Co to děláš?" zeptala jsem se vykolejeně.

"No měla by jsi být ticho, nebo se tu oběví matka," řekl s úsměvem.

"Myslím, že by se tu mohla objevit a vykopnout tě gtakže...." právě jsem chtěla začít křičet, když v tom mi ruce chytnul svojí rukou a tou druhou mi připlácl přes pusu.

"Mlč," řekl jasně.

"Můžeš mě laskavě pustit?" zeptala jsem se naštvaně.

"No.. ne líbí se m to,"

"No ale mě ne. Navíc mi sklouzává osuška," poznamenala jsem zděšeně.

"Klidně jí pomůžu," řekl s úšklebkem.

"Tyhle svoje choutky si vybíjej na naivních holčičkách, co ti o to stojí a ne na mě," vyrazila jsem ze sebe.

"Ha ha. Pustím tě, ale jen za něco," řekl tajemě.

"Za co jako? Já nesmlouvám,"

"No splníš mi jednu věc co budu chtít," řekl s úsměvem.

"Nikdy!" vyrazila jsem ze sebe, ale v tu chvíli mi osuškla sklouzla o něco níž.

"Cože?" zeptal se s úšklebkem.

"Fajn!" sykla jsem naštvaně.

"Pate?!" ozval se z chodby Alex.

"Doprčic vypadni dřív, jak si bude myslet, že se tu něco dělo!" zasyčela jsem.

"No ...... tak jo, ale máme dohodu," řekl ještě mým směrem a konečně mě pustil a vyklouzl na chodbu. Zabouchla jsem za ním dveře a pro jistotu je i zamkla.

Proč?! Proč já? Proč se mě ptal na Chrise? Proč jsem si ty SMS ještě nesmazala?! Proč!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Toť otázka.

/Takže nakonec jsem se odhodlala a napsala další kapitolu. Po hodně dlouhým čase ji přidávám, takže jestli chcete pokračování, tak jedině, jestli že přidáte komentář!!!!! /