26. 09 2015 | 18.41
"Prostě jsem utíkal po pódiu a Tom musel běžet za mnou. Géčka byli dávno v zákulisí. Ta rána se ozvala za mnou.. Já nevím, fanynky začaly ječet ještě víc a když jsem se otočil, tak Tom, rudý až na prdeli, probíhal kolem mě. A že to byla rána, když jsem to slyšel přes ty decibely křiku.." Zasmál se Bill.
"Chudák.. A vy se mu smějete?" Nevěřila jsem tomu.
"Hele, ty ho vidíš přes růžové brýle. My ho vidíme normálně už pěknou řádku let.." Zasmál se Gustav.
"A já od malička. Takže ti musí být jasné, jak to asi je." Pokýval Bill hlavou.
"Hele, a jak se o něm vždycky psávalo, že je takový proutník, je to pravda?" Nesměle jsem zamrkala.
"To by tě zajímalo, co?" Zasmál se Bill.
"Tak lehce.." Pokrčila jsem rameny a vzala si brambůrku z misky, co měl Bill na klíně.
"No, já ani nevím. Pořád se tak chvástal, ale co je na tom pravdy, to bych sám rád věděl. Umí si pěkně vymýšlet, takže... Nevím." Pokrčil rameny.
"Ale co je tady ve škole, tak už žádné móresy nevyvádí.." Konstatoval Gustav. "Takže na tom možná něco bylo.."
"Nebo si teď hraje na toho 'dospělého' Toma.." Udělal Georg prsty uvozovky.
"Hmm.." Zabručel Bill. "Ale stejně bylo nejlepší, jak jsme jednou měli ten rozhovor a on zase seděl jak vagas, největší pohoda a nevšiml si, že se mu povolil pásek a jak vstal, kalhoty byly dole.." Začal se chechtat.
"Ježiši.." Dala jsem si dlaň před pusu a smála se s něma. "To bych nevěřila, že se vám dějou takové věci.."
"Děly. Teď máme pauzu, jak asi víš."
"Ano, oprava - děly." Usmála jsem se. Ozvalo se vrznutí a létačkami prošel Tom. Naklonil se ke mně přes opěradlo gauče a s polibkem mě pozdravil. Jak dlouho mohl stát za dveřmi? Ještě měl na tváři otlačený polštář a ospalý pohled, takže tam ani stát nemusel, že..
"Co se tady dělo?" Zeptal se a vymanil si místo vedle mě. Ani jsem se nestačila nadechnout a už se Georg ujal slova.
"Mel je zvědavá jako blázen.. Všechno jsme jí o tobě museli říct. Ale pod nátlakem."
Podívala jsem se na něj s vražedným pohledem, ale on se jenom samolibě usmíval.
"Zrádce. Hlavně, žes měl držet jazyk za zuby." Chňapla jsem po polštáři a mrskla ho po něm vší silou.
"To jsem ti neřekl, že je Listing slepičí prdýlka?" Uslyšela jsem vedle sebe Tomův hrdelní smích. No jo, strašná sranda. Už se kuckám smíchy.. S něma sedět, to je fakt o život. Jsou tak sladění, že nováček prostě nestíhá.. V jejich kapele je to asi zvykem.
"Tome, nic jsme tady neřešili. Jenom jsme si tak vykládali. Jak se jí líbí ve škole, a tak.." Hned to zachraňoval Bill. Abych nepokazila jeho snahu, radši jsem se na něj ani nepodívala a otočila hlavu k Tomovi. Ucítila jsem lehké kopnutí do kontíku z Billovy strany. Hned jsem poznala, že si toho Tom všiml. Zvedl pohled od mých nohou a usmál se.
"A myslíš, že ti věřím?"
Pořád jsem se na něj dívala, s oddaným pohledem jsem přitakala k Billově výmluvě.
"Ale Bill říká pravdu."
"Vy dva jste si teda sedli, co?" Uchechtl se, ale v jeho očích se lehce zračila žárlivost. Rukou, kterou měl kolem mých ramen, mi jemně stiskl rameno.
"Prosimtě.." Odfrkl si Bill. Ale musela jsem uznat, že se ke mně choval hezky. Jakoby měli mezi sebou takovou úmluvu. Bylo to fajn. Připadala jsem si, jako bych měla bráchu, kterého jsem neměla možnost mít.. Byl opravdu milý. A Gustav s Georgem taky, i když jsem neměla moc šanci je poznat blíž.
Bill se natáhl pro ovladač a zase zesílil televizi. Ještě jednou jsem slupla pár brambůrek z jeho misky a pak se přitulila víc k Tomovi.
"Na večeři bychom mohli jít do cukrárny na palačinky, co ty na to?" Pošeptal mi Tom.
"Třeba. Já se přizpůsobím." Usmála jsem se na něj. Byla to taková pohoda, sedět tady s klukama a nemuset přemýšlet nad tím, jestli mi nestojí Teresa za zády. I když, nechci vidět její výraz, jak příjdu zítra ze školy. A jak se bude tvářit na to, že budou kluci odjíždět?
"Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se tiše.
"Proč?"
"Když hledíš z okna, asi těžko se díváš na film.." Usmál se. Ani jsem si nevšimla, že kluci odešli a že tady sedím s Tomem sama.
"Kam šli?"
"Hrát playstation."
"A ty ne?"
"Teď tady mám na hrátí tebe, ne snad?" Šibalsky se usmál a políbil mě.
"Ty si teda věříš.." Píchla jsem ho mezi žebra.
"To bolelo.. " Vyplázl na mě jazyk. Po chvíli se zase zeptal. "Co se ti honí hlavou?"
"Jak se tady budu mít.. Bez tebe, s Teresou."
"Nejradši bych tě vzal sebou." Celou mě objal a zabořil hlavu do mých vlasů.
"Za jak dlouho myslíš, že přijedete zpátky?"
"Co já vím.." Pokrčil rameny. "Ale já budu chtít co nejdřív." Přitulil se a dal mi pusu.
"Hmm.." Zamyslela jsem se. Může se stát, že by mě podvedl? Nemám se s ním teď radši rozejít? Proč trpět, že ho nemám u sebe a potom by si dojel a řekl mi: "Promiň, našel jsem si lepší.." ? Má cenu zůstávat s ním? Já nevím, kdo by mi mohl poradit... Nikoho tady v podstatě nemám.. Terese to říkat určitě nebudu a Claudii tím zatěžovat nechci. Chtělo by to někoho neutrálního.. Třeba Matta..
"Tome?"
"Hm?" Zvedl hlavu a podíval se mi do očí.
"Co ti vadí na Mattovi?"
Báři