Každou položku jsem našla a vložila do košíku. Ale až pak jsem si uvědomila, že nevím, jestli si dobře pamatuju ten rok založení.. No, to by byla pěkná sranda, kdybych tenhle nákup musela nakoupit ze svého.

Přistoupila jsem k pokladně poněkud nervózní. Že já jsem si to nezjistila dopředu.. Hlavně, že jsem si šla lehnout.. Nakonec jsem si vzpomněla, kdy se naši brali. A když si odečtu sedm let zpátky, dostanu rok založení spolku. A když byl pin přijat, zaradovala jsem se ještě víc.

Zmožená a zničená jsem se dopravila do pokoje. Ale ještě předtím jsem musela všechen nákup pouklízet na patřičná místa a vrátit kreditku Terese. Ta si hned všechno překontrolovala, což mi přišlo dost ponižující..

Volleyball měl začínat ve čtyři. Teď bylo pár minut po třetí a já jsem byla na pokraji sil. Hned jsem se šla osprchovat, snad tím nabydu trochy energie. Netušila jsem, že by mě mohlo nakupování tak vysílit.. Možná má Teresa někde moji woodoo postavičku a píchá do ní špendlík za špendlíkem.

 

Jakmile jsem na sebe pustila vodu, začala jsem si v duchu nadávat. Po takovém relaxu ve sprše leda zalehnu a usnu. Musím se asi okoupat studenou. Jenomže... To taky usnu.. Ale za zkoušku nic nedám.. Pomalu jsem si pouštěla studenější a studenější, dokud jsem nebyla úplně na studené. A to byla ledová festovně.. Ale hned jsem se cítila čilejší.. To bych jenom teď nemohla počítat s tím, že si odpočinu. Musela bych být pořád na nohách a něco dělat, aby mě ten elán hned neopustil. Co s tím? Možná bych se mohla už teď rozcvičit a kašlat na nějaký odpočinek. Jet prostě na plné obrátky, dokud nepadnu. Jo, to bude nejlepší řešení. Jo.

 

Jakmile jsem přišla do pokoje, osušila jsem se a oblékla se do sportovního. Krátké kraťásky, abych se tak nezapotila a sportovní vršek bez rukávů, aby se mi nedělaly spocené kolca pod pažema. V kuchyni jsem si vzala láhev vody a z koupelny ručník na otírání obličeje. To všechno jsem si zabalila do batůžku a rozhodla se, že se už vydám na hřiště, kde se měl celý západ odehrávat. Z domu jsem odcházela něco po půl a místě určení jsem byla za čtvrt hodiny. A to jsem se opravdu loudala. Teresa už stála u naší lavičky a vyhlédala mě. S nechutí a povzdechnutím jsem se přiloudala až k ní.

"Ještě pomaleji to nešlo?"

"Jsem tady včas, tak nechápu, co ti vadí." Podívala jsem se jí zpříma do očí.

"Chmpf.." Odfrkla si a otočila se ke všem. "Tohle musíme vyhrát. Vyhrály jsme to třikrát za sebou, tak nevidím důvod, proč by pohár nemohl být zase náš. Jelikož tady máte posilu ve formě Melanie," otočila se na mě s falešným úsměvem, který jsem jí okamžitě oplatila,"počítám s jedině dobrými výsledky. Na Melanie se můžete kdykoliv a s čímkoliv otočit. I během zápasu. Nemám pravdu, Melanie?"

"Samozřejmě.." Zazubila jsem se, když mě píchla mezi žebra. Nenápadně.. Přemýšlela jsem, jestli se jako tak vyžívá v tom, že mi říká celým jménem. Je to na zbláznení, abych řekla pravdu.

Vylosování padlo tak, že jsme hrály až druhý zápas. Takže teď jsem měla nějaký čas na to, abych se duševnš připravila, že budu opravdu děsně vyřízená. A myslím, že nejen fyzicky, ale taky mentálně. A jestli mě bude Teresa týrat, tak to radši ze spolku vystoupím a budu mimo spolkové dění, než čelit jejím intrikám..

 

Sedla jsem si na lavičku a dívala se, jak hrají soupeřky. Tak aspoň zněla moje výmluva, abych nemusela pomáhat Terese s nějakou šíleně nepodstatnou věcí. Ale jakmile jsem si sedla, přepadla mě únava a já jsem si připadala jako po těžkém feťáckém opojení.. Ne, že bych ho někdy zažila. Četla jsem o tom. A moje alkoholové zkušenosti ze včerejška mi to jenom potvrdily. Začaly mě bolet všechny klouby, každičký sval v těle hlásil brzkou rezignaci a celý člověk protestoval proti jakémukoliv pohybu. Byla jsem jako loutka, která jenom čeká na to, až někdo tam nahoře zatahá za nitky.. A ten někdo asi měla být osoba, které se v brzké době asi vůbec nezbavím.

 

"Melanie, měla by ses chystat. Za chvíli už dohrají, jde jim to celkem rychle. Tahle děvčata jsou silná, tak doufám, žes aspoň trochu okoukala jejich taktiku."

"Jasně, Teres." Zívla jsem.

"No snad nejsi vyčerpaná!" Zhrozila se. Její herecké výkony mě překvapovaly den ode dne víc a víc.

"To je jenom z nedostatku kyslíku v mozku, víš? Najdeš to v každé encyklopedii." Už jsem doopravdy chtěla, aby mi dala pokoj..

"Nějak chytrá, na nováčka, ne? No, každopádně pohni kostrou. Ostatní na tebe čekají a  celý spolek na tebe spoléhá." Řekla, tak šíleně optimisticky, až jsem jí to nevěřila. Kvůli jejímu vyhrožování jsem se bála udělat na hřišti jakoukoliv chybu, ale tomu člověk asi těžko zabrání.. Smířená s tím, že to prostě sama nevybojuju a že mi stejně holky nepomůžou, jsem se zvedla, překvapivě čile, na to, jak jsem se cítila, a následovala Teresin skvostný zadek za zbytkem našeho družstva..

"Opravdu super.." Hlesla jsem.

 

Báři