Když se mě někdo zeptá, jaká je moje oblíbená skladba, napadá mne, že jednu jedinou asi nemám. Vždyť každá skladba je něčím jedinečná. Jedna uklidní, další probere a některé mají tu moc, že nás dokážou rozplakat, ale naštěstí i rozesmát.  
 I když jak tak přemýšlím, jednu "slabost" v oblasti hudby mám. Píseň Skinny love od mladé nadějné zpěvačky Birdy, která se vlastním jménem jmenuje Jasmine van den Bogaerde a pochází z Anglie, mne opravdu dokáže uklidnit, potěšit, ale občas bohužel i rozplakat.
Již při prvních tónech klavíru se začínám propadat do sladkého nevědomí, mého oblíbeného světa fantazie. V hlavě se mi začíná promítat krásná pohádka o nekonečné lásce. Je to však docela ironie, když vezmu na vědomí, že text písně je vlastně o té nešťastné lásce. O zlomeném srdci a nedůvěře.
Ale na druhou stranu to nemusí takto být. Ano, překlad z angličtiny sice toto říká, ale zkusme se podívat pod povrch. Zkusmě číst mezi řádky nebo spíše mezi notovými zápisy. Melodie je sice poněkud smutná, ale slova spojená s ní nemusí hned znamenat, že zpěvačka zpívá o trápení. Může přece zpívat o sobě samotné.  O pocitech, které občas cítí každý z nás, když se bojí samoty nebo zklamání, ale nemyslím zklamání z lásky, ale zklamání z nás samých. Bojíme se, že něco pokazíme a nikdy už nebudeme schopni to napravit. Jednoduše-máme strach.
S tímto strachem ale ani bojovat nechceme a raději zůstaneme v přesvědčení, že to tak asi být má. A proto ve smutných melodiích hledáme jenom to smutné, abychom se ve všem utvrdili a nic nás nedonutilo bojovat.
Ale zpět k písni. Jak už jsem jednou řekla, ozývají se tóny klavíru... a to je vlastně vše. Celá píseň si vystačí pouze s klavírem a zpěvem. Možná proto dokáže vzbudit tak pesimistické pocity. Ale to nedělejme. Myslím, že zrovna tímhle si spoustu písní dokážeme akorát tak pokazit a vždy když si je pustíme, vybaví se nám pouze ty smutné vzpomínky. Takže žádné smutnění a příště nejdříve čtěme mezi notovými zápisy, než si píseň vložíme do šuplíku s názvem "Deprese".