Moderní trend v Čechách velí: Najměte si hospodyňku a chůvu s certifikátem!

 

Paní Věře je třicet let, žije v Lounech a ještě před dvěma roky byla na mateřské dovolené a nestíhala prakticky nic. Manžel ji vyčítal, že ho zanedbává a nestihne mu uvařit ani teplou večeři, sama si připadala jako neschopná matka nezvládající své mateřské povinnosti, zanedbávala sebe a na svého jediného koníčka, kterým je plavání, neměla vůbec čas. Rodina navíc strádala i finančně, neboť mateřská zrovna výrazně nevylepšila finanční situaci její rodiny, na které ji nejvíce záleželo. Její situace se změnila ve chvíli, kdy prostřednictvím renomované agentury si najala hospodyňku a chůvu z Mexika.

 

Na radu velmi moderního manžela Ivana navštívila Věra psychologa, který zbořil její dlouholeté tabu. "Myslela jsem si, že jsem jediná žena v našem městečku, která nezvládá svoji rodičovskou roli. Navíc, nikdy jsem nebyla dobrou kuchařkou a myslela si, že musím být Ivanovi vděčná, že je můj manžel, jelikož nikdo jiný by to se mnou nevydržel," říká s odstupem času paní Věra, nyní úspěšná podnikatelka, která má nyní doma exotickou chůvu a hospodyni, je úspěšnou podnikatelkou v realitách a každý den jezdí do čtvrti Klíše v Ústí nad Labem, aby si zde zaplavala alespoň dvě hodiny a věnovala se i sama sobě. "Manžel mi dokázal, že mě má opravdu rád, jelikož mě poslal za psychologem, který mi vysvětlil, že žiji v předsudcích," vzpomíná Věra a dodává: "Byla jsem přesvědčená, že chůvu si mohou dovolit jen milionáři, za psychologem chodí jen blázni. Stačilo, že jsem v sobě potlačila stereotypy a můj život se změnil." Dobrá chůva a hospodyňka vám může neuvěřitelně pomoci a doba matek, které takříkajíc stíhaly obstarat děti, manžela, práci i koníčky, skončila a chůvy přestaly být jen výsadou určitých skupin obyvatelstva.

 

Paní na hlídání, na úklid a hospodaření může být výhodná investice. Ale musíte najít opravdu tu správnou. Profesionální hospodyňka a chůva by neměla jen umět vařit, pracovat s dětmi a mít vždy včas uklizeno, měla by mít v zásobě hry pro všechny věkové kategorie a měla by vědět, nejen jak poskytnout první pomoc, ale také jak přečíst pohádku. Ostatně, o dobré hospodyňky a chůvy je enormní zájem. V České republice snad neexistuje úřad práce, který by alespoň jedno volné pracovní místo hospodyňky nebo chůvu nenabízel. Dobrá chůva i hospodyňka je si také vědoma své ceny a po svých zaměstnavatelích požaduje zdravotní a sociální pojištění, přesně vymezenou smlouvu a slušné ohodnocení. Jen loni proběhlo v Čechách a na Moravě šest rekvalifikačních kurzů na profesionální chůvu, z nichž v Liberci se ho zúčastnilo sedmačtyřicet uchazeček.

Paní Romaně je čtyřiačtyřicet let a přiznává, že se nesmírně bála si takzvaně pustit do bytu cizí ženu. "Chlapce jsem porodila v pozdním věku, navíc mi slečna Milena, kterou mi poslala profesionální agentura, nebyla na první pohled úplně sympatická. Neprojevovala zbytečnou vstřícnost a byla na můj vkus dokonce lehce odměřená. Jakmile ale uviděla moje dítě, rozzářila se jako stromeček. "Když jsem Kláře nechávala syna první večer na starosti, byla jsem hodně nervózní. Domů jsem se přiřítila s temným tušením, že najdu chůvu zhroucenou s plačícím dítětem v náručí. Místo toho seděla v obýváku, četla si a on spal v postýlce. Doma bylo nádherně uklizeno a navařeno, přesně dle mých pokynů. Přesto trvalo ještě několik týdnů, než jsem začala Kláře plně důvěřovat a odcházela z domova s pocitem, že je o mé dítě velmi nadstandardně postaráno. Když jsem pak viděla synův výraz poté, co spatřil ve dveřích svoji chůvu, píchlo mě u srdce. Syn se na chůvu a naší hospodyňku vyloženě těší. V rámci zachování svého duševního i fyzického zdraví jsem se naučila na Milenu nežárlit a jednou či dvakrát týdně si dopřávám luxus volného večera. Jsem si jistá, že mé dítě ocení, když uvidí usměvavou maminku místo podrážděné trosky s kruhy pod očima."

"Než jsem se rozhodla pro Milenu, prostudovala jsem zběžně nabídky agentur. Upřímně mě překvapilo, kolik jich u nás funguje, a jak široká nabídka tu je," říká čtyřiačtyřicetiletá paní Romana Agentur je skutečně hodně, ale také jich hodně zaniká, jako hlavní podnikatelský záměr se totiž zprostředkování chův a hospodyněk v České republice nevyplatí, už jen najít tu správnou a vyškolit ji, je velmi náročné. Zatímco v zahraničí nepohrdnou nezkušenou au-pair z východu, české matky jsou velmi vybíravé a žádají to nejlepší a za co nejméně peněz. "Chůva a hospodyňka nesmí ze sebe dělat chytrou Horákyni a dávat najevo, že je chytřejší, než zákazníci, nesmí hlavně dát najevo, že to s dětmi umí lépe, než rodiče. Zákaznice musí mít pořád pocit, že je nejlepší matka na světě. Chůva nesmí být moc krásná, nesmí být příliš dominantní ani submisivní, zároveň musí být dost silná osobnost, aby ji dítě respektovalo," popisuje Jarmila Vraná majitelka agentury Inventura, která v Čechách zprostředkovává hospodyně a chůvy už devatenáct let, ale jejím hlavním podnikatelským záměrem je vzdělávání dospělých v jiných oblastech.

Stanislava Krásná začínala v době, kdy mít chůvu na plný úvazek byla skutečně výjimka. V devadesátých letech pracovala v rodině vlivného vydavatele, a aby práci získala, musela projít regulérním konkurzem. "Když jsem přijela ke Kláře poprvé, stála v ložnici, brečela a v ruce držela plačící dítě. Popadla jsem ho do náruče a chlapeček přestal brečet. Od ledna jsem pak nastoupila nastálo," vzpomíná Stanislava, která ke své bývalé zaměstnavatelce zůstává loajální dodnes. Postupně se stala součástí rodiny. Malého Romana učila chodit na nočník, číst, plavat, jezdit na kole i uklízet si po sobě hračky. "Učila jsem ho všechno to, co svoje děti. Každé ráno jsme si s paní řekly, jaký mám plán, a večer jsem pak referovala, co se za den stalo. Když byl větší, spal někdy i u mě, měl u nás svoji postýlku a hračky," vzpomíná paní Stanislava, profesionální chůva a hospodyňka, jedna z mála, která není registrována pod nějakou agenturou. Její zaměstnavatelé byli velkorysí. Když si vyrazili na hory, strávila Stanislava měsíc s Romanem na Maltě, kam si mohla vzít i svoje děti. Co se týče soukromí, řídila se paní Stanislava intuicí: "Nikdy jsem s nimi nejedla u stolu, i když mi to nabízeli. Jídlo jsem si nosila svoje. Občas jsem třeba přinesla štrúdl a pak jsme si ráno dali čaj a povídali si. Některé věci pro mě byly od začátku tabu. Když skoro sedm let žijete v rodině, jste samozřejmě svědkem různých situací, a pak jsem musela občas dělat, že nevidím, neslyším!"

Ale vraťme se k paní Věře do Loun, která musela překonat sama v sobě řadu vžitých konvencí, než jí chůva a hospodyňka změnila život k lepšímu. "Blonďatá česká holčička se vede za ruku se snědou slečnou exotického zevnějšku a vesele spolu hovoří anglicky.. Tato scénka se ze západních zemí i filmů přestěhovala také do tuzemské reality. Přesněji řečeno do Loun. Věra si totiž vybrala chůvu z Mexika, kterou ji nabídla renomovaná profesionální agentura.

 

Pro mnohé je to k nevíře, ale naše republika opravdu patří k těm bohatším zemím světa. Tak bohatým, že česká děvčata už dva tři roky zpět ohrnují nosy nad prací levných au-pair na Západě a naopak jsme začali být zajímavou destinací třeba pro Mexičanky. Řada českých au-pair se dusila vztekem, když nastoupila do anglických nebo amerických rodin, a paní domu jim šla na uvítanou vítězoslavně ukazovat splachovací záchod, nebo jak se strká prádlo do pračky. Původ ze země východního bloku – Rusky, Polky, Češky, Rumunky – házel všechny do jednoho pytle. Na prestiži zrovna dvakrát nepřidával, i když mnohdy měla taková slečna výrazně vyšší vzdělání než zaměstnavatelé.

 

"Tohle klientům nenápadně připomínám," podotýká majitelka agentury nabízejících v ČR služby chův a hospodyněk z různých zemí světa. "K našim Mexičankám, Filipínkám a Laosankám se naštěstí rodiny chovají slušně a moc hezky. Je jen minimum těch, kteří očekávají, že k nim dorazí nějaká druhořadá zaměstnankyně bez vzdělání, ochotná za pár korun bydlet v bývalém kumbálu." Zahraniční chůvy a hospodyňky musí většinou projít v Čechách velmi odborným kurzem a získat certifikát. Hlavním lákadlem českých rodin je přitom angličtina či jiný cizí jazyk, které chůva ovládá.. "Na Filipínách je například druhým úředním jazykem. Chůvy jsou tedy takřka rodilými mluvčími. Ovšem pozor, nejsou aprobovanými učitelkami. Děti se s nimi jazyk učí každodenní komunikací. Druhou výhodou, pro kterou se české rodiny o tuto možnost zajímají je, že chůva jen nehlídá, ale pracuje právě i jako hospodyňka – tedy jako kuchařka a pomocnice v domácnosti. Má to i ve smlouvě. Vedlejším efektem se stává, že děti přirozenou cestou vnímají etnickou odlišnost a mentalitu, kterou vlastně ani jako něco mimořádného neberou.

 

"Všechny ty ženy ze zemí třetího světa – tedy Mexika, Filipín či Laosu umí výborně vařit. To je předpoklad k tomu, aby získaly certifikát. Říkám rodinám, které si je najaly, aby využily toho, že ochutnají kvalitní mexickou, filipínskou či laoskou kuchyni. Jedna rodina požadovala svíčkovou jako od maminky a jiné české speciality. Chůva se je samozřejmě vařit naučila, ale je to škoda," říká majitelka agentury, která zprostředkovala chůvu a hospodyňku i paní Věře z Loun a dodává:  "Jde o normální pracovní poměr se smlouvou, obsahující všechny právní normy platné pro Českou republiku. Za chůvu odvádí agentura daně i zdravotní pojištění, a je styčným důstojníkem mezi ní a rodinou. Musíte se vžít do toho, že tyto hospodyně živí svou rodinu doma v Mexiku, na Filipínách či v Laosu," vysvětluje majitelka agentury. A paní Věra si pochvaluje, že slečna Claudia z Mexico City si vede dobře. "Byl to nezvyk, když vyrazila poprvé s našimi dětmi na dětské hřiště. Přeci jen jsme malé okresní městečko, kde se všechno hned rozkřikne. Přišla jsem i o některé rádoby kamarádky, které mě začaly považovat za rozmazlenou paničku, která má chůvu z ciziny, ale ty skutečné pochopily, že se mě takováto investice vyplatila."

 

Claudia je ostatně typickým příkladem toho, co má chůva a hospodyňka dělat! Musí především hlídat děti, popřípadě vykonávat drobné domácí práce, včetně vaření. Není učitelkou angličtiny, španělštiny nebo francouzštiny, pouze s dětmi mluví i španělsky, jelikož tento jazyk je jejím rodným a děti ho přirozeně vstřebávají. A to hlavní nakonec: Povinnosti chůvy jsou přesně definovány ve smlouvě!

                                                                                     Václav Prokůpek

 

 

Chůva s certifikátem má větší cenu

Co se týče vzdělání a vůbec práce chůvy a hospodyňky, oficiálně u nás toto povolání neexistuje. Hlídání dětí lze provozovat na živnostenský list, ale co se týče hlídání těch nejmenších do tří let, podmínky jsou velmi přísné. Částečně sice řeší tyto náležitosti Zákon o rodině, nicméně daleko lepší je, když chůva projde kurzem pro vzdělávání chův. Agentura zmíněné Jany Vrané s nimi v Česku začala před dvanácti roky a po jejich absolvování se chůvy mohou prokázat mezinárodně platným certifikátem na hlídání dětí do tří let. Například agentura Ianus z Liberce nabízí možnost získat tento certifikát v rámci rekvalifikačních kurzů. Chůva s certifikátem má pochopitelně na pracovním trhu i vyšší cenu. Ceny profesionálních chův a hospodyněk na českém trhu se tedy pochopitelně značně liší – od 80 Kč za hodinu až do 550 Kč. Například známá agentura Suzi nabízí hlídání dětí za 100 Kč na hodinu i s pojištěním pro případ, že by došlo k nějaké nepříjemné události, jako je poškození majetku či zranění hlídaného děcka.

Celebrity dávají přednost radám přátel

I přes velké množství agentur nabízející hospodyňky a chůvy, dávají ale například známé osobnosti najevo, že místo agentur upřednostňují rady svých kolegyň a přátel. "Při výběru chůvy jsem nakonec dala přednost doporučení známých a agentury obešla. Až později mi došlo, že jsem měla docela štěstí a narazila na první dobrou chůvu se zkušenostmi, dobrým přístupem a v neposlední řadě i s odpovídajícím vzděláním a kurzem první pomoci. Pokud o chůvě sama uvažujete, je dobré zvážit, co od ní přesně očekáváte," říká Agáta Hanychová, známá česká modelka. "Když budete hlídat dítě kamarádce, tak jí bude stačit, že na dítě dohlédnete, aby se mu nic nestalo. Profesionální chůva musí umět s dítětem kromě toho také pracovat," vysvětluje zásadní rozdíl v postojích celebrit Jarmila Vraná, majitelka agentury, která zprostředkovává pro české domácnosti hospodyňky a chůvy ze zemí takzvaného třetího světa.

Profesionální chůva musí umět dobře hrát i člověče, nezlob se

Pro zajímavost: profesionální chůva a hospodyňka by měla mít v zásobě například hry pro všechny věkové kategorie a měla by vědět, nejen jak poskytnout první pomoc, ale také jak správně přečíst pohádku. Profesionální chůvy absolvují zkoušky z psychologie, pedagogiky nebo práva. Obojí má své pro i proti. Když si najímáte chůvu u agentury, pak se například z hodinové sazby 150 korun dostane do její peněženky sotva polovina. Zatímco v Praze je o agenturní služby relativně velký zájem, mimo Prahu by se agentura neuživila zprostředkováním hospodyněk a chův vůbec. Agentury tedy většinou berou zmíněné zprostředkování jako doplňkovou činnost, jejich hlavním zdrojem příjmů tak bývá u těchto agentur vzdělávací či bezpečnostní činnost.