Ani nevíte, jak dychtivě odškrtávám dny do konce školního roku. Jsem mrtvá už teď a nejhorší je, že můj mozek přešel automaticky začátkem června do prázdninového módu, tudíž funguje stylem "přemýšlím jen nad tím nejnutnějším a to ještě jen občas". Minulý a tento týden je na palici. Stačila jsem si zhoršit průměr z chemie z dvojky na trojku, ani ne tak vlastní chybou. Ostatními testy tak nějak proplouvám, což není úplně nejlepší, protože průměr z většiny předmětů mám 1,5... na konci roku mám jistou jedničku jen z biologie, občanky, estetiky a angličtiny. Ostatní se uvidí podle posledních testů, ale nadějně to nevidím. Koneckonců je mi to nějak jedno, hlavní je, že jsem udržela bižuli, občanku i angličtinu, na kterých mi záleží asi nejvíc. Dnešek jsem strávila nad skvělou matikou. Neznám nic horšího, než čtvrtletní testy z matiky. A ještě ke všemu z exponenciálních rovnic, logaritmických rovnic a stejnolehlosti *facepalm*.

Co se zdraví týče, mám opět naplánované rehabilitace, téměř na celý červenec, tentokrát kvůli kolenům. Žůžo, skákala jsem metr dvacet do stropu, protože mi to k tomu připsali 10x vířivku. Při představě, že se budu louhovat v něčem, kde se louhuje kde kdo, mi naskakuje husí kůže. Prostě to nemám ráda, ještě ke všemu, když si nemám brát plavky, což mi bylo záhadou, dokud mě mamka neobohatila informací, že se tam většinou leze na Adama nebo na Evu. Nebyla bych to já, abych si nezačala představovat úchylného zdravotního bratra, který mi půjde obsluhovat onu vražednou lázeň...

Na srpen mi vyšla brigáda, tudíž budu celý měsíc zaměstnána v pojišťovně. Peníze se hodí vždycky. Ovšem stálejší příjem už mám také. Začala jsem doučovat češtinu pro prcky od 1.-5. třídy ZŠ. Přihlásili se zatím jen 2, za to chodí 2x do týdne, což mi hodí 400,-, tzn. 1200,- měsíčně. Popravdě to nejsou lehko vydělané peníze, neustále připravovat materiál a stále dokola se přemlouvat k tomu, abych nebouchla vzteky. Chodí ke mně holčička, která má problém s řečí, ta je aspoň poslušná. Sice nevnímá, co jí vysvětluju, ale aspoň mi neodporuje. Kdežto klučina, kterého taky doučuju, je na zabití. Diktát psát nebudu, tohle se mi nechce psát, tohle opíšu, já nechci úkol... držím se zuby nehty, abych ho neposlala do háje a nevyhodila. Přitom jsem se snažila brát to tak, že budu mít radost z toho, že dokážu naučit něco malé děti, že to zvládnu a jako bonus za to beru peníze. Bohužel aktuálně to beru tak, že dostanu prachy a jako bonus možná budou děti něco umět. Oba dva mi řekli, že se zlepšili. Měla jsem radost, ale moje nervy to moc nedávají. Zatím se ale držím.

S mamkou jsme se rozhodly, že si koupíme kolečkové brusle a začneme jezdit. Vzniklo to úplnou náhodou při sobotním pařáku, kdy jsme vyrazily na dámskou jízdu (= 12,5 km výšlap kolem řeky do vzdálené vesnice s nádhernou přírodou a výtečnou hospodou, kde dělají ultraskvělou domácí malinovku). Jelikož je celá cesta po rovince se skvělou asfaltkou, je to přímo ideální pro cyklisty a milovníky bruslí. Taky jsme byly téměř jediné, co šlapaly po svých. Proč si je tedy nekoupit taky? Obě dvě se potřebujeme hýbat a pro tohle jsme se vyloženě nadchly. O víkendu tedy pravděpodobně zajedeme koupit brusle.

Krom toho hodlám zrestartovat příští víkend v kočkafé Freya, kde bude paní Petrásková (majitelka kočičího domova Sluníčko) s bazárkem a hned následující den na blešáku v Praze, kam pojedeme s kámoškami lovit (s kámoškami...ten pocit, když můžete říct, že máte kamarády... :D :D skvělej pocit). A hned následující týden odjíždíme na třídeňák se třídou na ranč, kam se už těším. Zbývá už jen doklepat tenhle psycho týden.

To by bylo asi tak vše nejdůležitější. A abych nezapomněla, Šmahel je oficiálně kocour už jen s malým k. Ne, že by to na něm bylo vidět, máme pocit, že je po kastraci snad ještě divočejší. Nicméně jsme rádi, že už to máme za sebou.

P.S: Zmáčkněte F5 kvůli novému designu ;).