Lexi měla už dávno přijít domů. Jiří dělal rizoto a to ona nikdy nepropásne. Začínal si o ni dělat starosti. Tohle se jí nepodobá. Když se otevřeli dveře, Jiří na nic nečekal a zpustil. "No konečně. Můžeš mi říct, kde jsi...." Věta zůstane nedokončená. "Proboha, co se ti stalo." Vysouká ze sebe místo toho. Zírá na její ruku. Na ruce sádra. Jiří ztěžka dosedne. Lexi se jen uculí. "To víš, brusle." Jiří nevěřícně kroutí hlavou a Lexi pokračuje. "Je to pravačka." Mává mu sádrou před očima. "Budu potřebovat pár týdnů pomoct." Jiří se vzpamatuje, jako by mu právě dala facku. "S čím přesně pomoct?" Začíná blednout. "No prakticky se vším." Poučuje ho Lexi. "Udělat jídlo, převléknout, obout, vyzout..." vidí, jak Jiří padá do mdlob. "A také samozřejmě s hygienou." To už vzdává. "Zapomeň na to." Každou slabiku zdůrazňuje. "Nebudu tě krmit, nebudu tě oblíkat a koupat už vůbec ne. Nemáš dělat kraviny, nebyla bys polámaná." Lexi pokrčí rameny. "Tak poprosím tetu, aby sem pustila ségru. Na ten asi měsíc."

"Jiřííííí!‘ křičí Lexi. Sedí v obýváku a užívá si svého zranění. Jiří vyjde ze svého pokoje, klidnou chůzí se postaví před Lexi a jakoby nic se zeptá. "Volalas?" Lexi přikyvuje. "Mám hlad." Jiří se zhluboka nadechne. Přejde k ledničce, vytáhne salám a poskládá ho na rohlík. Podá ho Lexi a chystá se odejít. "Tak to ale neleze do krku. Musíš ho i namazat." Jiří zatne zuby, vykoná její přání a jako hluchý se zavře znovu v pokoji.
"Jiříííí!" křičí po nějaké době zase. Tentokrát je v koupelce. Jiří vejde, oči zavřené, aby náhodou neviděl, co nemá. Lexi se začne smát. "Chci jenom vyčistit zuby. U toho se nevysvlíkám." Jiřímu se nechce strkat její kartáček do její pusy a nechat se oslintat jejíma slinami. "Lexi, máš ještě jednu ruku. Věřím, že to zvládneš sama." Řekne v klidu a odchází. Má pravdu. Mohla by to zvládnout i druhou rukou. Ale proč? Zlobit Jiřího je taková sranda. "Tak jo máš pravdu. Tohle zvládnu sama. Ale osprchovat se? Potřebuji někoho s pevnou rukou. Jinak si tu sádru namočím a co pak?" řekne rychle, aby neodešel. Jiří prohodí rukama. "Tak si sem tu sestru teda zavolej, no."

Dřív, než Jiří myslel, zjistil, že to byl honě blbý nápad. Dovolit, aby tady byla sestra Lexi. Vždyť je to prakticky Lexi na druhou. Takže dvojitý humbuk, dvojitá hlasitost rádia, dvojité všechno. Nemohl se dočkat, až nastane den, kdy Lexi půjde sádru zdělat. A dočkal se. Už večer před tím se mu zlepšila nálada. Když si ráno bral jogurt na snídani, dokonce si prozpěvoval. Lucka zůstala s otevřenou pusou. "Ty znáš Davida?" divila se se smíchem v hlase. Jiří na holky mrkl. "Jasně, že ho znám? A kdo ne?" Lexi se zasmála. "To je pokrok. Už neposloucháš ty fidla-kraviny." Pak dodala. "To je můj jogurt mimochodem." Jiří to nijak neřešil, sedl si na gauč a jogurt začal ochutnávat. Lucka přišla k němu, jogurt mu opatrně sebrala a otočila ho zadní stranou k němu. Začala mu ukazovat kolik ‚éček‘ jogurt obsahuje. "Vidíš, tohle není tvůj bio." Lexi se uchichtla. "Éčka, snídáš éčka, to je léčka a ty o tom nemáš ani páru." Začala notovat parodii na ‚Céčka‘ svými dvěma tóny a Lucka se přidala. Když to Jiřímu došlo, nechal jogurt jogurtem a zalezl do svého pokoje.

Uběhl nějaký týden, co byla Lexi zase samostatná. Seděla v Jiřího pokoji na posteli. "No tak, vždyť je sobota. Pojď něco dělat." Naléhala už dobrou hodinu. "Lexi, nemám čas. Pro tohle si v pondělí přijde klient." Mával jí nedokončeným účetnictvím před očima. "Proč nejdeš za Luckou? Víkendy trávíte spolu?"
"Je na táboře. Celé dva týdny."
"Tak běž za Sarou. Pokecat o sousedských starostech."
"Je na dovolené. Víš, každý tráví léto příjemněji, než ty. Také pojedu, ale až za tři týdny. I se ségrou. Do té doby se unudím." Jiří se trpělivě nadechl. "Tak běž prostě jen tak ven. Hlavně nestoupej na brusle, proboha." Lexi jako na povel zmizela. Za chvilku už ji Jiří viděl, jak odchází, tedy odjíždí z bytu na prkně. "Lexi, to nemyslíš vá..." rána. "..žně." dokončil větu Jiří. Za chvilku se Lexi objevila s omluvným úsměvem. "Ta ruka je asi znovu nakřaplá. Hihi."