Lexi sedí s Luckou v kuchyni a popíjejí horkou čokoládu, kterou Lucka přinesla, jako úplatek. "Luci, to není dobrá nápad." Poučuje ji Lexi. Její sestra se ale hned tak nevzdá. "No tak Lexi, nechci dopadnout, jako ty."
"Nedopadneš, jako já. Vlastně, i kdyby, tak jsem nedopadla špatně." Lucka se na sestru pochybovačně podívá. "Nedopadlas špatně. A jak teda? Každý kluk, který zjistil, že jsi z děcáku, se na tebe vykašlal." Lexi zakroutila hlavou. "To není pravda. Co třeba Pavel?"
"Tomu šlo jen o jedno. Bral jako výhodu, že nemáš rodiče."
"No, tak třeba Michal."
"Budeme jen kamarádi, Lexi?"
"A co třeba Tom?"
"Jo, ten byl fajn. Vědělas, že se rozešel s Martinem?" Lexi si povzdechne. "No jo, máš pravdu. Ale to že jsem neměla štěstí já, neznamená, že ho nebudeš mít ty." Lucka dopije svou čokoládu. "Tak co? Lexi, prosím. Jenom jednou." Lexi si povzdechne. "Co mám s tebou dělat. Ale jenom jednou. Lucka cela nadšená přikyvuje. Pak se zarazí. "Ale co Jiří?" Lexi se zazubí. "Toho zvládnu, neboj."

"To snad nemyslíš vážně." Hlesne Jiří hned, jak mu Lexi sdělí svůj plán. "Vážně si vy dvě myslíte, že je to vůči tomu klukovi fér?" Lexi zpřísní svůj pohled. "A vážně si myslíš, že je fér vůči nám, když se s námi rozejdou pokaždé, když zjistí, odkud jsme?" Jiří prohodí rukama. "A jak to plánujete udělat? Mám zmizet na celý den, nebo co?" Lexi zakroutí hlavou. "Ne. Jasně, že ne. Ty budeš můj kluk." Zasvětí Jiřího do svého plánu. Než stihne něco namítat, pokračuje. "Protože víš, když ten kluk zjistí, že i holka z děcáku může mít přítele, pak se k Lucce třeba bude chovat líp, než čekáme." Jiří se na ni pochybovačně podívá. "No jo. Já vím, Jiří. Je to předem ztracený. Ty ses na mě také nedíval zrovna nejlíp, když zjistils, odkud jsem přišla. Co můžu chtít po někom, komu je teprve šestnáct."
"Lexi, taky nejsem z průměrné rodiny, kde je super táta, hodná máma a zlatý retrívr. A s holkami jsem problém nikdy neměl." Namítá Jiří. Lexi se ironicky zasměje. "To je možný. Ale tobě stačí ukázat peněženku." Změří si ho od jeho plešaté hlavy až k bosým nohám. "Jo, určitě to bude tím." Zkonstatuje. Jiří po dlouhém upřeném pohledu, který na něj vyvíjela Lexi, povolil. "Fajn! Tak dobrá, ale jenom jeden den."

Nastal den D a Lucka si dovedla svého kluka. "Lexi, Jiří, to je Jakub." Představí svou známost. "A to je moje sestra a její přítel." Představí na oplátku Jakubovi ty dva. Podají si ruce, a protože je právě dodělaný oběd, usednou ke stolu. "Tak, jak jste se vy dva vůbec poznali?" začne Lexi. Jakub si vezme slovo. "V ZOO. Mám rád zvířata a Lucka se tam taky potloukala, tak jsem se přidal." Zazubí se na sebe. Jiří se ze všech sil ovládá, aby neprotočil panenky. "Takže v ZOO. Málo kdo chodí do ZOO sám. S přáteli je to příjemnější." Zajímá ho, proč tam byl sám. Tihle ti samotáři nevěstí nic dobrého. Tedy dle jeho názoru. "Je málo kluků, kteří milují zvířata. Většina z jeho kamarádů si myslí, že je měkota, když ho nezajímají střílečky a tak." Vysvětluje Lucka. Jiří pokýve hlavou. "A co tvoje rodina, Jakube?" pokračuje. Při těch slovech ho Lexi kopne pod stolem a Lucka na něj vrhne varovný pohled. Jakub to vezme s nadhledem. "Ne každá rodina je ideální." Pokrčí rameny. Po obědě se chlapi přestěhují do obýváku, zatím co holky umyjí nádobí. "Co ten Jiří blázní?" procedí mezi zuby Lucka. Lexi se omluvně usměje. "Jenom se zapomněl." Lucka si odfrkne. "By mě zajímalo, co mu právě asi tak vykládá. Zdá se, že si ti dva rozumí." Lexi se zasměje. "Snad bys na Jiřího nežárlila." Lucka se šibalsky usměje. "No, těžko říct. Vsadím se, že jsi jeho první baba." Zbytek dne proběhne v klidu a večer, když Lucka vyprovází Jakuba, Lexi donutí Jiřího, aby na ně přestal zírat.

Asi o týden později u Jiřího a Lexi zazvoní její sestra. Jiří jí otevře a ona se ocitne uprostřed pokoje dřív, než stihne cokoliv říct. "Prosím, pojď dál, Lucko. Neostýchej se." Řekne ironicky. "Potřebuji mluvit s Lexi. Kde je?" Jiří pokyne hlavou k Lexinému pokoji. "Lexiiiiiiiii!" zaječí Lucka. Lexi vyběhne z pokoje, jako kdyby hořelo. "Co se děje, ségra?" netuší nic dobrého. Výraz její sestry je tak neutrální, že si nedovoluje cokoliv odhadnout. Když se všichni tři sešli v obýváku, Lucka zpustí. "Zítra pozvu Jakuba domů." Chtěla ještě něco říct, ale Jiří jí skočil do řeči. "V žádném případě. Řeklo se, že jenom jednou. A to jednou, už bylo." Lucka začne vrtět hlavou. "Ne sem domů. Do domova. Teta ho chce poznat. A on chce poznat tetu." Skočí kolem krku Lexi, pak Jiřímu a už jí není. Lexi zůstane stát, jako opařená. Jiří se uculuje, nijak překvapený se nezdá. "Ehm." Vysouká ze sebe po delší době Lexi. "To je super, nemyslíš? Vlastně je to víc, než super. Konečně se našel normální chlap." Lexi je šťastná, jako by byl Jakub její známost. Jiří se ještě pořád uculuje. Lexi si toho konečně všimne, ale to už míří do svého pokoje. "Proč se tak culíš?" zavolá za ním. Ten jenom mávne rukou. "Ten kluk bydlí u pěstounů." A už zmizel ve svém pokoji. Lexi se nemůže přestat smát. Moc dobře věděla, kdy to Jiří zjistil. Mluvili spolu jenom jednou.