Jiří už týden chodí kolem bavlnek poházených po zemi. "Nemůžeš si to dát na jedno místo?" ptá se Lexi, když se snaží prolézt do kuchyně. Ta jenom kroutí hlavou. "Když to dám na jednu hromadu, pak to nerozmotám." Jiří se otočí na místě a změří si Lexi, která je ověšená bavlnkami různých barev. "Jak tě proboha napadlo dělat náramky na prodej? Proč myslíš, že ti to bude vynášet? Je to dva týdny a ještě neprodalas ani jeden." Lexi na něj hodila unuděný pohled. "Každý nosí náramky. Proto mi to bude vynášet. A musíš počkat, až lidem dojde, že něco takového vlastně dělám." Jiří se zasmál. " A jak se chceš tím přivýdělkem asi uživit a dát mi konečně na nájem?" Lexi jenom pokrčí rameny. "Podáš mi tam tu zelenou, kterou máš omotanou kolem kotníku, prosím?" Jiří se po pár minutách odmotá a zelenou bavlnku jí hodí.

"Lexi, co zase chystáš?" ptá se s obavami v hlase Jiří, když vidí, jak Lexi tasí plnou tašku různých puzzle. "Než se ty náramky chytí, tak zkusím prodávat poskládané puzzle." Jiří zvedne obočí. "A to chceš skládat jakou rychlostí? Dřív než poskládáš jedny, náramky se chytnou. Jestli vůbec." Zdá se, že ho Lexi vůbec nevnímá. Místo toho roztahuje ve svém pokoji a v obýváku podložky, aby měla na čem skládat puzzle. Jiří si povzdechne. "Nebylo by jednoduší poskládat první jedny a pak další, než si rozdělat pět puzzle najednou?" Lexi se na něj podívá, jako na blbce. "Jasně, že ne. Je lepší skládat víc najednou. Když tě jedny omrzí, můžeš začít s dalšími a máš jistotu, že některé poskládáš." Poučuje ho. Jiří to vzdává. "Takže teď nebudu chodit jenom kolem náramků ale i kolem puzzle, chápu to dobře?" Lexi, spokojená, že to konečně pochopil, přikývne.

Jiří nakoukne do Lexiného pokoje. "Tohle nejsou tvé oblíbené Splašené svině, co slyším." Zaposlouchá se. "To je Janáček?" podiví se. Lexi kývne. "A také Bach, Smetana, Farná, Issa, Kabáti, Eláni, Bílá, Gott..." Jiří ji zarazí. "Prosím tě, neříkej mi, že ses rozhodla vypalovat a prodávat. Vždyť je to protizákonné." Zděsí se Jiří. Lexi se zasměje. "Símtě, dělá to tak každý."
"Kdo každý, Lexi?"
"Většina mých kámošů z pasťáku."
"Ty jsi byla v pasťáku? Proboha za co?" zhrozí se Jiří. Lexi protočí panenky. "Pár krádeží, když jsem byla malá." Na to Jiří opravdu nemá co říct. Lexi pokračuje. "No co no? Má povedená sestra mě do toho zatáhla. Byla jsem tam neprávem. Prakticky jsem ani nekradla."
"Takže tvoje mladší sestra tě zatáhla do krádeží, ale ty jsi vlastně ani..." nestihne dokončit větu. "Lucka ne. Ta měla tenkrát asi tři. Moje starší sestra. Je o pět let starší a mě využívala." Jiří sedne na židli v kuchyni. "Vy jste tři. Nikdy o ní nemluvíš. Asi chápu proč." Říká s tázacím tonem v hlase. "Vlastně jsme dvě. Lucka je naše nevlastní sestra. Tak trochu." Jiří se na ni tázavě podívá. "Stejná matka, jiný fotr." Vysvětluje Lexi a pokračuje ve svém vypalování. Jiří usoudí, že se nebude dál vyptávat a místo toho jde najít ucpávky do uší. Lexi opravdu stahuje všechno možné od klasiky přes hip-hop až po metal.

"Alexandro, ale už toho mám dost!" neudrží se asi po měsíci Jiří, když jednou přijde z práce. Lexi vykoukne z koupelky. "Vydrž, snažím se smýt lepidlo." Jiří se zhluboka nadechne. "Chci vědět, na čem to lepidlo zaschlo?" Lexi mu ukáže své zapiplané ruky. Ten si jenom s úlevou oddechne. Když Lexi vyjde z koupelky, Jiří zpustí. "Kdy s tím konečně přestaneš? Máš tady kopu náramků, asi deset obrovských puzzle, tisíc vypálených CD, a milion dalších různých věcí a nic neprodáváš. A teď ses rozhodla lepit modely letadýlek? Co kdyby ses zbavila jednoho a pak ses pouštěla do dalšího?" Lexi znuděně čeká, až skončí svůj proslov. "Ne jenom letadýlek. Mám tady také lodě, ponorky, tanky..." začne vyjmenovávat. Jiří chytne za hlavu. "Kolik si myslíš, že už tě to stálo a za kolik si myslíš, že to všechno prodáš?" Lexi chvilku přemýšlí. "Těžko říct. Účtenky už nemám, abych to propočítala." Jiří vyvalí oči. "Tak ona se rozhodne podnikat se vším možným a ani si neuloží účtenky, nedělá si účetnictví, ani nic podobného, podle čeho zjistí, jestli náhodou nebude v mínusu." Pohledem přejede celý byt. "Až se jí to podaří všechno prodat." Dodá. "Podívej, jestli se ti to nepodaří v co nejbližší době zbavit, tak tě vlastnoručně uškrtím." Vyhrožuje ještě Lexi.

Uběhne další týden a Jiří se už doslova bojí vejít do bytu. Odemyká dveře, nakoukne dovnitř a vidí, že je obývák uklizený. Víc, než obvykle. Lexi sedí na gauči a sleduje telku. "Ahoj." Řekne s úsměvem, když ho spatří. "Jiří se usměje. "Takže se ti to konečně podařilo prodat. No a kdy mi teda dáš na nájem, který mi dlužíš už... no dlouho?" ptá se s nadějí v hlase. Lexi kroutí hlavou. "Ne, ale dívala jsem se na jeden pořad, kde lidé všechno sbírají, a nechtěla jsem dopadnout, jako oni, tak jsem to všechno odnesla do domova. Děcka měli radost." Usmívá se Lexi. Jiří začne blednout. "Takže jsi jim to tam dala zadarmo?" Lexi se zazubí. "Ne, byla jsem tam s nimi celý den. Dokonce jsme měli mé oblíbené rizoto tak mi teta dovolila s nimi i pojíst. To byla ta nejlepší odměna - strávit v domově celý den." Odpovídá Lexi celá šťastná, že její práce nevyšla nazmar. Jiří začíná rudnout. Tak ona toho tolik nakoupí a dá to pryč jenom pro jeden den v domově. Za to by ji zabil každý. "A víš co? Sem tam jim to zase odnesu." dodává ještě Lexi, která, jak si až teď Jiří všiml, plete další náramek.