Rozšířená realita v blízké budoucnosti
Úvod: rozšířená realita v blízké budoucnosti
Představte si následující scénář, který by se Vám mohl myslíte, že může dobře stát v ne příliš vzdálené budoucnosti.Fred je pod objednávkami od svého lékaře, aby dopřejte v potravinách, které budou zvyšujícími jeho už nebezpečně vysokou hladinu cholesterolu. Bohužel, Fred má malou sílu vůle odolávat chutné potraviny on je zakázáno jíst, a že může dobře ho zabije, jestli mu to sežrat. Naštěstí pro Freda, je nyní možné bezdrátově připojit svůj mozkovou kůru přímo k Internetu. On se připojí k webové stránce, která zajišťuje, aby slabošského, vysoké hladiny cholesterolu lidí.Okamžitě malý diblík postava -
Peter Pan - se objeví v zorném poli Fred. Peter Pan se zabývá pohotová s Fredem, po kterém on pak saunters přes na čalouněnou sendvičové pastrami Fred se zoufale snaží ignorovat. On stáhne své šuplíky a kálí na sendvič. Fred odvrací s odporem, mumlá si pro sebe, že Peter Pan stojí na jeho sendvič, ale to Peter Pan neexistuje, a hodí sendvič do jeho jednotky pro likvidaci odpadů. Peter Pan zmizí a Fred se usadí jíst jeho AMA-schválený oběd salát a okurky.
Tento scénář představuje řadu obtížných filosofických hádanek o tom, co se skutečně děje v ní - je Fred rozhovor s fiktivním subjektem? Je fiktivní jednotka chůzi na vrcholu sendvič Fred? Může Fred opravdu říci, jak, že Peter Pan stojí na jeho sendvič, a že Peter Pan neexistuje? (Pokud přijmeme Saul Kripke názory na fiktivních subjektů, lze Fred není opravdu říci, že.) V rozšiřovat Fredovo zorné pole s bytostmi, které jsou fiktivní, ale které jsou viditelné na něj, co přesně se děje? Augmented reality je vize blízké budoucnosti, která bude vyžadovat, pokud se to stane, detailní porozumění procesů mozku a mozek-stroj rozhraní. To může mít podobu přímého bezdrátového připojení lidského mozku k Internetu nebo virtuálních zařízení, jako je například virtuální reality brýle. Existuje několik důležitých funkcí Přeslen takovým technologií. Pro jednoho, je použití virtuálních bytostí, které se objevují v něčí zorném poli jsou téměř nekonečné. Virtuální společník by mohl sloužit jako vodítko při cestování vnové město, Nebo by mohly pomoci jeden v odolávání atrakcí chování, které jsou buď nebezpečné, nebo které budou vytvářet zdravotní problémy, nebo by mohly být vyhrazený učitel nebo vypravěč společenských akcí nebo vypravěč nebo baviče. Mohly by být rozšíření něčích přívěsky tělesných, jako ruce, nosu nebo nohou - chirurg může použít jeden navedení prsty během operace nebo označit místa v tělesných tkání, které musí být odstraněna nebo golfista může použít jeden pomoci tah Klub v požadovaném trajektorii.
Jeden by si mohl myslet, že jediné problémy pro provádění Augmented Reality jsou otázky týkající se neurofyziologie a mozek-stroj rozhraní. Že se jedná o problémy rozšířené reality je jistě pravda, ale není to celý příběh. Existují další problémy, které mohou zpochybnit velmi myšlenka rozšířené reality. Tyto pocházejí z oblasti čistého filozofie, a to s odkazem na fiktivních subjektů a logice nebytí. Budu tvrdit, že pokud některé názory o smyšlených osob a na logice nebytí jsou přijímány - ti Saul Kripke - pak některé druhy rozšířené reality jsou metafyzicky možné. Pokud ano, to znamená, že bychom mohli být špatně o tom, co si myslíme, že jsou pozorování, kdy virtuální smyšlené bytosti objevují v našem zorném poli, nebo když tam je nějaký druh komunikace mezi smyšlených virtuálních bytostí a reálných bytostí.Takže se budeme muset rozlišovat mezi různými druhy reality rozšiřující, z nichž některé jsou filosoficky nekoherentní a některé z nich nejsou.
Druhy a úrovně reality augmentaci
Termín "augmented reality" znamená mimo objemný balík možných virtuálních rozšiřující. Ačkoli to není smyslem tohoto dokumentu poskytnout analýzu pojmu rozšířené reality, ani popsat všechny různé druhy a příslušné stupňů rozšířené reality, stojí za to krátce načrtnout některé z druhů. Tvrzení tohoto příspěvku je, že jeden druh rozšířené reality je filozoficky nekonzistentní. To znamená, že tam jsou a priori důvody se domnívat, že se to nemůže stát. To neznamená, že pojem dává smysl, ale je to buď fyzicky nebo technicky neproveditelné. Spíše, samotný pojem je nesouvislý. To je metafyzicky možné. Tak, tam není nic, co by mohlo být fyzicky nebo technologicky realizován.Význam tvrzení je, že ukazuje, jak bychom mohli být radikálně oklamáni o tom, co si myslíme, že jsme inženýrství. To znamená, že určité skutečnosti augmentations zahrnující fiktivní virtuální bytosti vypadají, jako by byly technologicky dosažitelné, ale to je omyl. Je to tato realita augmentations, ale realita augmentations různého druhu, které se jeví jako realita augmentations týkající smyšlené bytosti, které jsou technologicky dosažitelné. Chcete-li opakovat: Nejsem argumentovat, že zvláštní druh rozšířené reality je buď fyzicky nemožné nebo technologicky nemožné (i když fyzicky možné). Moje tvrzení není o omezení fyzického světa, ale spíše o konceptu reality prsou a metafyzických omezení uložená filozofickou teorii fikčních entit.
Sluchové pomůcky jsou jednoduché a dobře známé druhy reality augmentaci. Příchozí zvukové vlny jsou zesíleny pro osoby, jejichž sluch mechanismus byl napaden nějakým způsobem. Podobně, brýle jsou formou reality prsou. V obou případech, jsou vstupní signály technologicky změněny tak, že základní fyzické poškození v senzorických mechanismů Udržení poznávací schopnost (například pohled) je překonat. Přidání stroje, kalkulátory, logaritmická pravítka a počítače (na výrobu numerické výpočty) jsou způsoby, jak rozšiřovat naše aritmetické dovednosti, ale nejsou realita augmentations, protože to není nějaký rys fyzického světa (naše realita), který je posílený. Samozřejmě, jeden by mohl argumentovat, že pokud se vezme v augmentaci reality být buď přidáním něco, měnící se něco, nebo odečtením něco z reality, pak posílení něčí schopnost přidat čísla pomocí kalkulačky může být viděn jako forma reality augmentace, protože člověk je přidání do "reality" částek, které by člověk neměl vyrobeny bez použití kalkulátoru. Nebudu se bát, zda je tento způsob přináší kalkulačky (a mnoho dalšího), pod zastřešující pojem rozšířené reality je koncepčně vhodné, protože nic v tom, co následuje visí na řešení tohoto problému.
Termín "augmentace" navrhuje posílení, i když slovník rad neutrality na to: rozšířit je, aby se stal větší ve velikosti, rozsahu nebo množství. Jistě, některé reality augmentations být viděn jako vylepšení (sluchátka), zatímco jiní budou považovat za léčbu některé základní patologie (sluchadel). Vzhledem k tomu, rozdíl je poměrně obtížné kreslit a mohou být rukojmím naší definice normálního zdraví, 1 je nejlepší, aby apelovat na něj při zpracování konceptu rozšířené reality. Děláme dobře, když se zaměří na pojem "reality." Pokud realita je definován jako souhrn všeho, co je skutečné, pak není jasné, jak může být prodloužena reality. Pokud reality zahrnuje všechny, a jen to, co je skutečné, pak nějaké rozšíření z toho se musí skládat z věcí, které nejsou skutečné, a tudíž není součástí reality. V takovém případě, je, podle definice, žádná taková věc, jako rozšířené reality. Jeden způsob, jak z této slepé uličky definičního je definovat realitu, že je komplexní psychický stav, který zahrnuje lidské vnímání a lidské zkušenosti. Metodického hlediska, tedy to, že to, co je rozšířením reality kriticky závisí na pojetí reality, na které jsme se odvolat.
Jeden způsob, jak myslet na reality je jako smyslový a kognitivní světa, který obýváme. Z tohoto pohledu, realita není nějaký transcendentální říši navždy skryto od nás, že leží pod naší smyslové a kognitivní apparati, ale je jen to, co zažíváme v základě činnosti našich smyslových a kognitivních apparati. Realita je, z tohoto pohledu, co prožíváme, a popis fenomenologie našich zkušeností by popis struktury reality (ačkoli ne popis fyzické struktury a fyzikálních zákonů reality). Přidání nebo úpravy, co zažíváme, pak se rozšiřovat naše zkušenosti, a tím rozšiřovat realitu. Vzhledem k tomu, naše zkušenosti mohou být buď veridical, na jedné straně, nebo halucinace nebo iluze, na druhé straně, jeden by mohl trvat na tom, že realita je jen soubor našich veridical zkušeností, protože halucinace a iluze jsou zkušenosti, co není skutečné. Ale tento krok hrozí obnovení definic slepé uličky to bylo místo definování realitu z hlediska zkušeností odstranit. Místo toho, budu stanoví, že rozšířená realita se skládá z jakékoli změny v souhrnu našich smyslových a poznávacích zážitků (v daném okamžiku), který se vyrábí v určité podobě technologie. Tyto tři základní druhy technologicky zprostředkované změn dodatků, změn a odstranění. Další podmínka je následující: jak svět se zdá být, jak je zkušený člověka se nazývá něčí celkové experimentální pole. To je pojem vypůjčený z tvarové psychologie (Gurwitsch 1964, kapitola 1).
Jeden druh rozšířené reality, v tomto pohledu na realitu, je virtuální modifikace, ve kterém různé rysy reality jsou prakticky posílená. Například, uvedení na růže-barevných skel produkuje rozšířený realitu, ve které jsou modifikované přírodní barvy objektů - a možná lepší. Poslech hudby z vodovodu do něčích uší pomocí náhlavní soupravy, při chůzi, je forma rozšířené reality, ve které jsou prvky přidané do reality. Jeden přidává do přírodních zvuků místního prostředí za zvuků, řekněme, Beethovenova klavírní sonáty. V takových případech může přírodní zvuky v místním prostředí mají být maskovány, upravit nebo vymazat. Čichové a hmatové augmentations reality jsou také technologicky k dispozici.Pokud bychom stanovit, že růžový svět je non-normální, pak můžeme rozlišovat mezi normální a nenormální rozšiřující reality. Můžeme také rozlišovat mezi tím, co existuje ve skutečnosti a co ne. Reality rozšířený s obrazem v něčí zorného pole neexistující květu s přírodními barvami je normální dodatek k tomu z něčeho, co je neexistující.Samozřejmě, obraz neexistující objekt existuje v něčí zorném poli a je v tomto smyslu, skutečnou součástí něčí zorného pole.
Vzhledem k tomu, smyslové složkou v lidském mozku, tam jsou reality rozšiřující z ní. Co se však, virtuálních jazykových nápisy jako slova, že rozšiřují svou zorné pole? (Význam tohoto druhu reality zvětšování, a s ním spojených problémů, budou vytvořeny pod.) Tyto nápisy nejsou obrazy toho, co existuje v reálném světě (pokud nejsou, ať už úmyslně nebo náhodou, obrazy nápisů, které existují v reálný svět a které zaujímají stejné místo v něčí zorném poli, že obraz reálného světa nápisu zabírají - i když se to může zdát divné nahradit obraz objektu s jiným obrazem, který je nerozeznatelný od ní). Tento druh rozšířené reality není nyní k dispozici, ale v blízké budoucnosti to bude technologicky možné označit objekty v něčí zorném poli s jazykovými nápisy. Stejně tak by vizuální objekty být prakticky označena čichové, sluchové, hmatové, chuťové nebo signálů. Takové multi-modalita smyslové značení by nápisy, ale pouze v případě, že poskytl informace nějakého druhu (že to je funkce nápisem poskytnout). Poskytování užitečných informací pro uživatele je jistě primární funkcí budoucích reality technologií rozšířených. I když je důležité rozlišovat mezi rozmanitými způsoby reprezentace informace v uživatelské celkového zážitkové oblasti, vytváření takového katalogu nebude naše starost tady. Předpokládejme, že virtuální neexistující bytosti jsou přidány do něčí zorném poli. Pokud mluví, pohyb, dotek, a tak dále, budou tyto funkce jsou funkce celkového zkušenostní pole, které představuje něčí realitu. Ještě důležitější je, v případě, že poskytují informace o uživateli řečeno, uživatel bude moci použít tyto informace při provádění různých kognitivních činností - nebo tak naše intuice nám.
Augmented reality a problém zkušenostního pole integrace
V budoucnosti, v níž je to technologicky možné připojit lidský mozek přímo k Internetu, by se jedna forma rozšířené reality je jeden, ve kterém jsou položky různých smyslových a kognitivních postupů z internetu, integrováno do jednoho celkového zážitkové pole. Na rozdíl od filmu (ačkoli to jistě může zahrnovat kině augmentations), kde jsou obrázky promítané na plátno zaujímají obdélníkovou plochu v centru města něčí zorného pole, by obrazy a jazykové symboly být rozptýleny skrz něčí zorném poli. Některé z obrazů bude virtuálních objektů. Jeden problém s Augmented Reality virtuálních objektů je, jak mohou ovlivňovat přirozenou cestou s přírodními objekty (včetně bytostí), přírodní prvky a přírodní vlastnosti, které jsou zastoupeny v něčí celkové zážitkové pole. Například, předpokládejme, že virtuální bytost, která vypadá jako skutečné osoby, je v celkovém Smitha zážitkové pole. Tento virtuální společník může být užitečné, když Smith navštěvujenové město. Společník by poskytnout cenné informace k němu o městském životě. Dokonce lze předpokládat, virtuální bytosti, které slouží jako společníci pro lidi navštěvující nová místa, kde by bylo nebezpečné hledat dočasnou společnost. To by však mohlo být nebezpečné Smith pro virtuální postavu obsadit určitou část svého vizuálního prostoru. Například, pokud virtuální postava zabírá Smithe vizuální prostor je analogický jednoduše vložit obraz člověka na brýle Smitha, pak přecházela ulici v hustém provozu, bude pozvání na pohromu. Jak lze virtuální bytosti být integrovány do svého zorného pole takovým způsobem, že cenné informace o místním prostředí není ztracené? To je obtížný problém, a řešení je bude vyžadovat vyčerpávající znalost lidská mysl / mozek a to jak výpočetní a neurofyziologické úrovni.
Tam jsou problémy s integrací do jiných smyslových modalit. Pokud virtuální objekt, je virtuální bytost, která mluví, musí zvuky to dělá ne zničit nebo maskovat přirozené zvuky z něčí místního prostředí. Tady taky, zvuky poskytují cenné informace nezbytné pro přežití. Ztráta zvuky je recept na katastrofu. Budeme předpokládat, že problém integrace percepční signály do jednoho celkového zážitkové oblasti byl vyřešen. Svět je složitý a neustále se měnící místo, kde to, co je pravda, v jednom okamžiku může už ne být pravdivý půl vteřiny později. Integrace virtuálních smyšlených nebo non-smyšlený bytostí do něčí zorného pole by vyžadovalo, minimálně, řešení rámu problému v oblasti umělé inteligence. Tam jsou někteří filozofové, kteří tvrdili, že nikdy nebude existovat výpočetní řešení rámu problému.Ať už to je nebo není tento případ, je tvrzení tohoto článku není dotčena. Tato tvrzení nejsou rukojmí na technologické prostředky, kterými je dosaženo rozšířená realita.
Tam jsou jistě problémy informačního přetížení, které je třeba řešit (kromě problémů řádné integrace) ve skutečnosti technologií rozšířených. Bylo by bezcenné technologický projekt, pokud Smith získala tolik informací z kombinace jeho místního prostředí a reality rozšiřující že nemůže ukládat všechno v krátkodobé paměti. (Rozhodnutí by pak musel být o tom, které informace by měly být uloženy a které ne, ale to je problém, který nemá vliv na tvrzení, že je řečeno v tomto článku.)
K dispozici je však odlišná integrace problém zvuky. Předpokládejme, že virtuální bytost mluví Smitha. Existují situace, ve kterých by bylo důležité, že se zdá, že Smith, fenomenologicky, že virtuální bytost je mluvit s ním, a ne jednoduše řečeno k publiku obecné (ve způsobu, který karneval barker mluví komukoli a všichni). Mohlo by se zdát, že tento problém je technologický jeden. Nicméně, není tomu tak, pokud za určitých okolností dosáhnout. Pokud je virtuální bytost rozšiřovat něčí celkem zkušenostní pole je fiktivní bytost, nebylo by možné, že mluvit se Smith. To se může zdát Smith, že je to přesně to, co to dělá, ale Smith by mít falešný víru by věřil, že tomu tak je. Aby bylo vidět jen to, co je problém, musíme vzít v úvahu dva různé druhy virtuálních bytostí obývajících něčí celkové zkušenostní pole. První druh je fiktivní bytost, zatímco druhý typ je non-smyšlený: je to kanál pro informace, které se přenáší od jiné lidské bytosti, nebo jsou informace, které jsou přenášeny ve ctnosti programu, který je spuštěn (a tam, kde může nebo nemusí nesmí být záměry programu značkové v místě). Podívejme se na druhou druh virtuální být první. Stejně jako my získávat informace od ostatních lidí, od (ale nejen) jejich slov (řekněme, v rozhovoru), získáme informace z virtuálních non-smyšlené bytosti stejným způsobem. Existuje příčinná souvislost nás na virtuální non-smyšlený bytí a virtuální non-smyšlený že je do určité zdroje informací. Vzhledem k tomu, že kauzální spojení jsou na místě, pokud virtuální non-smyšlený bytost říká Smith, který Jones chce se s ním sejít v hotelu Hilton, pak referent na slovo "Jones" je žena jménem "Jones," a referent na Slovo "Hilton" je jisté hotel, který je součástí řetězce Hilton hotely. (Totéž platí v případě, že informace jsou přenášeny ve ctnosti programu, který je spuštěn, když kauzální řetězce může být složitější v tomto případě.)
Pokud virtuální non-smyšlený bytost rozšiřovat Smithe zorné pole je kauzálně spojen s skutečné lidské bytosti (řekněme, Jackson) A není Jacksonzáměr, že virtuální je být románová postava, pak to, co slyší Smith z virtuálního non-fikční bytosti se neliší, pokud jde o jeho informačního obsahu, od toho, co Smith by slyšet od Jackson. (Budu ignorovat takové věci, jako tón hlasu, důrazem, mimika, a tak dále. Všechny tyto nástroje mohou poskytnout informace kromě aktuálních slov používaných v rozhovoru.) To znamená, že Smith získává informace, které Jones chce se s ním setkat v hotelu Hilton, zda je sdělena mu virtuální bytosti neboJackson.
Augmented Reality s virtuálními smyšlenými bytostmi
První druh virtuální bytosti - virtuální fiktivní bytost - vytváří zvláštní problémy pro komunikaci různé v naturální formě z některé z problémů vytvořených virtuálních non-smyšlené bytosti. Pro upevnění myšlenky, předpokládáme, že je možné stáhnout fi (možná film) do svého celkového experimentálního pole takovým způsobem, že všechny problémy uvedené výše byly odstraněny. Tam je další problém, a to má co do činění s problémem závislosti na fiktivních subjektů a logice nebytí. Abych to ostře, tam je neproniknutelná bariéra mezi reálnými bytostmi a smyšlených bytostí. Bariéra není fyzický. Je metafyzický, a to následujícím způsobem: je to metafyzický nemožné pro bytosti v realitě, jak komunikovat s lidmi v beletrii a pro bytosti v beletrii komunikovat s bytostmi v realitě. Tak moc může zdát někomu jako triviálně pravdivé. Co je třeba vidět, jak to padá z jedné filosofické programu, jak odkaz na fiktivních subjektů funguje.Můj argument v tomto dokumentu je relativizována: Já vám pomoct volně k tvrzení pouze v jedné filozofické teorie odkazem na fiktivních subjektů - Saul Kripke tyto teorie (pokročilá mezi jiná místa, Kripke 2011). To není mým cílem v této práci kriticky zkoumat Kripke názory, aby prošetřila metafyziku fikčních entit, nebo zvážit problém virtuálních smyšlených bytostí v rozšířené reality prostřednictvím objektivu různých filozofických teorií odkazem na fiktivních subjektů.
Primární požadavek tvrdím, v tomto článku je, že realita prsou se smyšlenými virtuálních bytostí je metafyzicky možné.Je nemožné dvěma odlišnými způsoby. Za prvé, je metafyzicky možné komunikovat z reálných bytostí do smyšlených bytostí, a naopak, od smyšlených bytostí na skutečné bytosti. Za druhé, je metafyzicky možné začlenit do celkového experimentálního pole jak skutečné objekty a smyšlené předměty (kde objekty z obou druhu jsou, samozřejmě, bytosti).Chcete-li zjistit, proč obě tyto metafyzické nemožnosti držet musíme zkoumat Kripke názory na odkaz na fiktivních subjektů.
Problém odkazu na smyšlených osob a na neexistující objekty byla myšlenka doručit osudnou ránu k Millian teorií referenčních a obhájit Russellian teorie reference. Kripke zničil Russella teorii popisů jako účet odkazu v roce 1970 (ve svých přednáškách, Pojmenování a nutnost , v Princetonu (Kripke 1982)). On vymyslel geniální úvahu odkazu na fiktivních subjektů v (Kripke nastávající 2012, je z nichž některé předpokládá v Kripke 1982). Ústřední myšlenkou jeho účtu je, že v pracích beletrie je to jen předstírali, že podmínky popsané skutečně získat. To znamená, že "fikce je předstírání, že to, co se děje se opravdu děje" (Kripke 2011, 52 - 74). Názvy používané v rámci fikce nemají referents.Spíše, je to jen předstírání, že mají referents. Tak, autor fikce předstírat, že nějaká teorie se odkazuje, je na místě a je spokojen ve svém fikce. Autor může předstírat, že Russellova teorie popisů je zcela uspokojivý popis referenčního vztahu a předstírat, že odkaz je zajištěna v její beletrie v jeho popisu. Že je to radikální návrh samozřejmé, protože to znamená, že všechny výroků v kuse fikce nejsou skutečnými návrhy. Poněkud, oni jsou předstírat propozice. Propozice v beletrii nejsou originální, protože pokud by byli, mohli bychom mluvit o counterfactual situacích, v nichž jsou pravdivé.Předpokládejme, že existuje problém o určité smyšlené osoby v práci beletrie. Nemá smysl se ptát, zda toto tvrzení by bylo pravdivé v různých counterfactual podmínek, neboť smyšlené osoby v beletrii mít žádné podstatné vlastnosti, které by mohly být použity k určení, zda jsou skutečně objekty v hypotetické situaci. Co kritéria by měli být schopni používat vybrat románovou postavu v dané simulované situace?
Již v Jmenovat a nutnost , Kripke popisuje jednorožce a vysvětluje, proč to je, že tyto mýtické bytosti nemohly být objeveny existovat (Kripke 1982, 24, 157-158). K dispozici jsou součástí epistemologické a metafyzické práce, které jsou do jisté míry spojeny. Epistemological tezí je, že bychom nebyli schopni objevit jednorožci existoval, protože mytický jednorožec nemá mikrostrukturu (např. DNA), které by mohly být použity k identifikaci skutečné stvoření jako instance jednorožce. Metafyzické teze je, že nedochází k žádným okolnosti, za kterých jednorožci by existovaly.Epistemological práce závisí na metafyzické práce: bez podstatě neexistují žádné skutečné bytosti splňující popis jednorožce. Tak, bez podstatě není Metafyzika jednorožce, a proto není kritériem, podle něhož se může epistemicky identifikovat je jako jednorožec. Dále, není kritériem, podle něhož by se dalo říci o být v situací, že je to jednorožec.
Zvažte fiktivní bytí Hamleta. Shakespeare je pouze předstírat, že název "Hamlet" odkazuje k jistému člověku, a předstírá, že má k dispozici funkce, jako jsou některé psychologické zvláštnosti. Existuje mnoho vět v play Hamlet , které jsou o osobě jménem "Hamlet." Ale nikdo z nich vyjadřuje skutečnou teze, protože to je metafyzicky možné říci, podle přesně to, co hypotetická situace taková teze by to byla pravda. V takovém případě, to znamená, že nemůžeme říci, za jakých okolností Hamlet by existoval. Pokud ano, není to pravda, že fikční entity jsou možné, ale non-skutečné, objekty (protože se možná objekt musíme být schopni říct, za jakých okolností by existoval). Co když budeme chtít něco říci o tom, co se děje ve hře Hamlet ? Líbí se jednoduše říci, že duch jeho otce se objeví na začátku hry? Nebo je to, že nemůžeme říci nic takového, protože nemůžeme vyjádřit skutečnou tvrzení o vzhledu ducha otce Hamletova?Pokud říkáme, že Hamlet viděl ducha svého otce, musíme zasazení tohoto tvrzení do beletrie (nebo zaměstnávají operátor "ve fikci"). To znamená, že můžeme říci, že ve fikci je pravda, že Hamlet viděl ducha svého otce. V beletrii, Hamlet je skutečné, a ne fiktivní osoba. Co když chceme mluvit o tvrzení literární vědci učinili o Hamletovi? Kripke je toho názoru, že když mluvíme o fiktivních subjektů ze zemí mimo rámci fikce, v níž se objevují, fikční entity jsou abstraktní entity, které nejsou pouhými strašidelné bytosti. Jsou plné, abstraktní objekty, stejným způsobem, že čísla (pokud existují) jsou plné, abstraktní objekty (Kripke nastávající 2012, 18 Přednáška 3). Dá se říci, mimo hru, že velký učenec Shakespeara, Gwynne Evans, považuje Hamleta za jeden z nejlepších prací Shakespearea. Navíc, je pravda, že je to tak. Abstraktní objekty mohou hrát roli v propozicích, které přispívají k pravdivostní podmínky tohoto tvrzení.
Kripke dělá analogii mezi smyšlený a skutečný objekty, na jedné straně, a skutečné a hračky kachny na straně druhé:
Jedna věc, která si myslím, způsobil zmatek je použití slova "skutečný" tady, kde jsem kontrastovat fiktivní osobu na "reálné" osoby. Pokud fiktivní osoba není "skutečné", pak po všem, že musí být slabší druh existence zapojeny. Nechci, aby se tento druh použití slova "skutečný", nebo tento druh srovnání, když mluvím o románových postav. Když to udělám, bude vhodnější srovnání se s kontrastem mezi "skutečnou kachnou" a "hračky kachna." Samozřejmě, že existují rozdíly, stejně jako podobnost. Ale stejně jako hračka kachna není skutečná kachna, i když to samozřejmě neznamená, že hračka kachna ve skutečnosti neexistuje, a tak jsem chtěl říci, že fiktivní osoba není "skutečná" osoba, i když to neznamená, že v a ze sebe, že ve skutečnosti neexistuje, nebo není reálné, ve smyslu "neexistuje." Naopak, stejně jako tam může být reálné hračky kachny ... takže Hamlet je skutečná románová postava ... (Kripke nastávající 2012, 3 Přednáška 2)
Smyšlené subjekty nemají stínový druh existence. Nicméně, obyčejný jazyk je dvojznačný s ohledem na předělu mezi skutečných i fiktivních, a která vytváří problémy, protože nemáme běžně předmluvu naše poznámky s popisem kontextu, ke kterému se vztahují. Mluvíme-li o fiktivních subjektů je snadné spojovat jeden kontext s jiným. Když mluvíme o tom, co se děje v beletrii jsme implicitně používají operátor "ve fikci", které jsme předponu k odsouzení.Hamlet neexistuje v reálném světě, ale existuje v beletrii. Nicméně, románová postava Hamlet existuje v reálném světě. To je falešný ve hře Hamlet , že Hamlet je románová postava. Ale je pravda, v reálném světě, že Hamlet je románová postava. Všimněte si, že pravdivostní podmínky věty "Hamlet je románová postava" se liší v různých kontextech. To je falešný v jednom kontextu (v rámci fikce), i když je pravda, v jiném kontextu (mimo fikce).
Námitka
Tam je námitka k předchozím účet fiktivních subjektů a rozšířená realita. To je to, že skutečné agenti mohoukomunikovat a učit se od fiktivních subjektů. Například, můžete se naučit Pythagorovu větu od smyšleného charakter komické knihy, Donald Duck. Za druhé, pokud Donald Duck je ve vašem Augmented Reality a on vypadá, že s tebou mluvit, on se s tebou mluvit. Jak by mohl být s tebou mluvit?
Ačkoli tato námitka má intuitivní sílu, nedaří se mi to. V první řadě, může románové postavy učinit prohlášení, že jsou pravdivé, a člověk může naučit od těchto výhledových prohlášeních. Pokud víme, že to je záměr autora fikce, že její románové postavy pronesou skutečné světa pravdy, pak jsme racionální, aby se jejich promluvy aby to byla pravda. Na druhou stranu, pokud nebudeme znát záměry autora fikce, a ne antecedently vědět, že promluvy fiktivních postav v beletrii jsou pravdivé, musíme nezávisle potvrdit, že jsou pravdivé. Na druhém místě, i když se zdá, že románová postava mluví s vámi, pokud víte, záměry autora fikce, nemůžete předpokládat, že je s tebou mluvit. Pokud záměr autora fikce je, že fiktivní postavy v něm mluvit určité skutečné světové osobě, pak se mluví o skutečné světové osoby.Dalo by se dokonce mít fikci, v níž autor umožňuje skutečné světové osoby, aby reakce na kterém smyšlený subjekt v beletrii reaguje. Nebo může být i fikci, kde románové postavy řešit čtenáře fikce. Ale bez znalosti záměry autora fikce, nelze předpokládat, že fiktivní subjekt mluví k vám, kde obývá svůj Augmented Reality. Rozhodně není příčinná souvislost mezi vámi a fiktivní osobou, i když by mohlo být příčinná souvislost mezi vámi a zastoupení tohoto fiktivního subjektu. Podobně, neexistuje příčinná souvislost mezi vámi a přirozených čísel, ačkoli tam je příčinná souvislost mezi vámi a zastoupení přirozených čísel, viz., Číslice.
Nicméně, jeden by mohl také namítnout, že i když neexistuje žádná komunikace mezi románovou postavou a skutečnou osobu, nezáleží na tom, jestli skutečná osoba má tam být komunikace mezi nimi a románových postav. Budu argumentovat v několika sekcích níže, že tomu může způsobit vážné problémy, které by mohly ohrozit život uživatele na rozšířené reality. Mimochodem, může se stát, že Augmented Reality technologie umožňuje uživateli vytvářet své vlastní výmysly v hlavě. V takovém případě, uživatel rozšířené reality předstírá, že mluví s fikcí v jejich rozšířená realita. Nicméně, protože uživatel je autorem, její záměry jsou transparentní k ní, a ačkoli její vztahy s jejími výmysly jsou založeny na předstírání, může si zařídit věci tak, že fikce mluví pravdu, nebo s ní mluvit.
Smyšlené subjekty v rozšířené reality: cross-bariéra komunikace problém
Jaakko Hintikka argumentoval, že Descartova cogito ergo sum argumentem je klamné, protože tam jsou případy, na nichž se předpoklad je sice pravda, ale závěr je falešný (Hintikka 1963). Hintikka vybrali jako protipříklad následující: Je pravda, že Hamlet si myslí, ale falešné, že Hamlet existuje. V takovém případě, je klamné vyvodit, že Hamlet existuje z předpokladu, že Hamlet myslí. Ve svých přednáškách Locke, Kripkeho poukazuje na to, že Hintikka je nesprávný, protože zaměňuje kontext, ve kterém jsme se učinit pravdivé tvrzení o tom, co se děje ve hře Hamlet s kontextem, ve kterém jsme, z vnějšku, hovořit o přehrávání Hamlet (Kripke Nadcházející 2012, 1-2 Přednáška 3).Zevnitř fikce, je to tak pravda, že Hamlet si myslí, a že existuje. Mimo hry, to je nepravdivé, že Hamlet existuje a false, že Hamlet si myslí. Mimo hry, to je pravda, že románová postava Hamlet si myslí, ale stejně tak je pravda, že románová postava Hamlet existuje. Není-li něčí tvrzení o fikčních entit jsou v indexu s kontextem, ve kterém jsou vedeny, je snadné vytvářet falešné nároky na ně.
Pokud Shakespearův Hamlet románová postava objeví jako virtuální fiktivní bytí v něčí celkové zážitkové pole, i když se zdá, že pro uživatele, fenomenologicky, že Hamlet mluví přímo na něj, to nemůže být, že tohle se skutečně děje.Pokud Hamlet říká, že chce někdo stojí vedle něho, aby opustili místnost, on nemluví o uživateli (i když uživatel se zdá, že stojí vedle Hamleta, a to iv případě, že není žádná jiná bytost stojící poblíž Hamlet). Tam je překážkou v komunikaci mezi uživatelem a virtuální fiktivní osobou, i když při virtuální smyšlené osoby se objeví v něčí celkové zážitkové oblasti, není fyzická bariéra mezi nimi a uživatelem technologie reality rozšířené. (Při čtení beletrie, viděl fikci ve filmu, nebo v divadelním představení, víme, co bariéra mezi skutečnou a smyšlený skládá dovnitř) Je metafyzický nemožnost virtuální smyšlená bytost ke komunikaci s uživatelem o rozšířené reality Technologie, i když, jak se zdá, k uživateli, že komunikace je to, co se děje na uživateli. Předpokládejme, že virtuální fiktivní bytost používá jméno uživatele a říká, že osobní věci o uživatele, který zná pouze uživatel. Žádná komunikace došlo, protože virtuální fiktivní bytost se nemluví pro uživatele.
cx čas byl vy nul při p o odesl