Již řecký filozof a lékař Hippokrates (460-370 př.n.l) položil základní kameny psychologie temperamentu, když definoval 4 základní tělní tekutiny: sanquis (krev), cholé (žluč), melancholé (černá žluč) a flegma (sliz). Nadbytek některé z těchto životních šťáv pak ovlivňuje temperament člověka. Hippokrates tak rozlišuje 4 druhy temperamentu: Sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik. O 2 století později zastává tuto teorii také římský lékař Galenos, který ji ještě více propracoval.
Německo-britský psycholog Hans Eysenck (1916 - 1997) zkoumal nervové soustavy (inspirován Pavlovem). V jistém smyslu potvrdil Hippokrata, když použil 4 typy temperamentu (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik), a to tak, že je dal do souvislosti s emoční stabilitou / labilitou (typ nervové soustavy) vs. introverze / extroverze (typ duše).jz
/
Kretschmerova morfologická teorie temperamentu je založená na přesvědčení, že typ těla souvisí s temperamentem a psychickými poruchami. Kretschmer rozlišuje 4 základní tělesné typy (Astenik, Pyknik, Atletik, Dysplastik) a s nimi související i typy charakteru, přičemž :
Kretchmerova morfologická teorie temperamentu má řadu kritiků. Nejvážnější zpochybnění spočívá v absenci empirických dat a měření, o které by se tato odvážná teorie řádně opřela.
/Nedostatek Kretchmerovy teorie se snažil odstranit Američan William Sheldon, když podobnou konstituční teorii doplnil o statistická měření. Sheldonova teorie temperamentu se opírá o měření již od počátečního stanovení jednotlivých tělesných typů. Sheldon fotografoval těla 4000 posluchačů Harwardovy univerzity, a to zepředu, zezadu i ze stran. Na základě těchto fotografií pak rozřadil konstitučně podobné typy do 3 skupin (endomorfní, mezomorfní a ektomorfní typ), podle toho, jestli převažuje tuk, svalstvo nebo nervová soustava (křehké tělo). Zároveň podrobil studenty psychologickému výzkumu (dotazníku), na základě kterého si vytvořil skupiny dle rozdílného temepramentu. Tato měření následně podrobil statistickému posouzení a v některých případech dosáhl velmi výrazné korelace.
Shledonova i Kretchmerova teorie temperamentu přinesla mnoho zajímavých poznatků, nicméně také vytváří řadu otevřených otázek. V praxi se tyto poznatky dnes spíše neuplatňují./_ano, existují tři tělesné typy lidí,
_tedy tuk, svalstvo nervová sustaba,
tučný, svlantatý, a vyzáblý člověk,
a ano ve vyzáblém člověku jakoby převažuje nervová soustava,
ikdyž ta bude vždy u každého člověja tvořit jen maloučást hmotnosticeléhotěla
=======================ale je možné z tho něco odvozovat?=======každý člověk může zhubnout, začít svičit a může zcela změnit svůj původní vzhled, ale otázkou je motivace,
a možná to je klíčem k lidské duši,
tlustí lidé prostě nechcou zhubnout, kdyby tlustí lidé chtěli z hubnout a měli k tomu motivaci, už dávno by zhubli,
_a také by si vybudovalu svalstvo kdyby chtěl kdyby k tomu měli motivaci,
tlustí lidé jsou tam defakto lidé, kteří chtějí být tlustí
a kteří si zakládají na tělesných požotných bych řekl
protže stále žerou a to je tělecný pžitek
_pak jsou lidé bojovní, kteří potřebují svaly, protože chtějí svalym
vlastně nepotřbují ale chtějí svaly,
a žijí způsobem života, kde ty svaly uplatní, svalnatí lidé se rádi perou,
jezdí na mtorce_uplatnují sporty, kde je výhodnmít svaly, kdyžse perou, defakto i toje po ně sport_pro ně sportjz
a kdo se pere potřebuje svaly
a takový knihomol nemá svaly, kde by je vzal? ale není ani ====tlustý
proč by také vyk? sice se nehýbe a většina lidí má teorii, že kdo se nehýbe musí být tlustý, ale to není pravda.
knihomolové se sice méně
hýbou ale zato také zapomínají na jídlo
nejvíc žere člověk, který se nudí
a doslova se užírá nudou
knihomol se nenudí, stráví v kniháh tolik času, že ztrácá pojem o čase a zapomíná jíst,
takže není tlustý ikdyž se nehýbe_začp+1dhotoo