snad jenom lehké pousmání
           (bys živote můj zasloužil)
že po lásce a něžné dlani
jsi za svítání zatoužil

a možná jenom utřeš slzu
           (až stránky moje budeš číst)
já vždycky trochu věřil v duhu
a toužil jsem to jaru říct

snad slituješ se za soumraku
           (a s odpuštěním půjdeš spát)
až kejklíř spustí na jarmarku
už nebudeš se mraků ptát

tak vzdej to, drahý, vždyť to víš
           (to snění neni pro lidi)
pár otázek si zodpovíš...



(a já jdu zatím na ryby)