O dvacátém výročí okupace se lidé, alespoň v Praze, zvedli a vyšli do ulic. Byla to největší nepovolená demonstrace od srpna 1969. Začala v Praze u Koně, kde ji rozpoutali mladí Hana Marvanová a Tomáš Dvořák. Vyzývali ke stažení vojsk, zrušení cenzury, propuštění politických vězňů. Oba riskovali roky kriminálu. Hrozen lidí se utrhl a šel Václavíkem dolů. Nabíral další. Na Staromáku kdosi pronesl projev a zpívala se hymna. Lidé volali slávu Masarykovi a Dubčekovi. Ani jednou nevolali po Chartě 77, jejíž elita opět zdrhla z Prahy - vyjma mluvčích a Kantůrků. Průvod šel Kaprovkou a chtěl jít na Hrad. Bylo to asi 4 tisíce lidí. Most už byl přehrazený policií.. Dal se k Národnímu divadlu, kde visela černá vlajka. Ne snad za Srpen, ale zemřelého prof.Holzknechta. Tady byl první policejní zásah. Pinglové ve Slávii honem zamykali, aby jiom hosté neutekli bez placení. Došlo k pendrekiádě, která skončila až u obchodního domu. Bolševik něco podobného nečekal a nebyl připraven. Pochytali spoustu mladých a proběhlo hodně soudů.

V pondělí 25.8.na www.radiohortus.cz od 13 hod. uslyšíme dobová hlášení, skandování, vzpomínku pamětníka a 40 minut záznamů tehdejších policejních vysílaček, jak je tajně monitorovala Jazzová sekce. Komunisté nato oprášili zákon o některých přechodných opatřeních z r.1969 a hlavně nastartovali text k pendrekovému zákonu Čalfy, který začal po Palachově týdnu o půl roku později.

O tomto prvním zvednutí hlavy se u kavárenských stolků historiků nemluví, ani se o něm neví, stejně jako když stojí ředitelé různých ústavů u okénka na svoji stotisícovou výplatu.