To je dnešní výzva, s níž jsem ráno vstávala díky instagram story Simči Dočkalové. Nevíte, kdo je Simča? Úžasná mladá dáma, která svedla druhý nejhorší boj, jaký si můžete představit. Ten první nejhorší svedl její partner Peťa, který jej bohužel prohrál. Simča však nese jeho odkaz dál a ještě zůstává pozitivní bojovnicí a stává se motivátorem nás všech.

Téma pro blogový článek skvělé... Ale pořád jsem si říkala, jestli je to právě to, o čem bych dnes měla psát. A pak se na mě z radia vyřítila informace o aplikaci We croak, která vám pětkrát denně připomene, že zemřete. Vzhledem k tomu, že nově pracuji na oddělení paliativní péče (u umírajících pacientů), hezky se mi to všechno propojilo.

Vzkaz dnešního dne totiž asi zní: Zastav se a zamysli se nad tím, jak žiješ.

Takže jak mě změnil uplynulý rok?

Pokud bych to brala doslovně, tak první březnový víkend jsem poprvé pracovala společně s milým na rekonstrukci domku. Poprvé taky přijel jeho starší syn na víkend. Někdy tady začala má proměna z party girl frčící na nějakém perpetu mobile v příkladnou partnerku a macechu v jedné osobě.

Tak a tady by ten článek mohl skončit :-)

Nicméně to by bylo moc jednoduché. Uplynulý rok mi dal obrovskou lekci. Myslím, že jsem se za celý život naučila nejvíc o vztazích. Tedy hlavně o těch partnerských. Hodně z této lekce vyplynulo třeba v článku Bezedná miska přání. Přestala jsem být princeznou na hrášku, která musí být neustále obdivovaná a opečovávaná. A až k samotnému konci roku jsem pochopila, že nemá cenu všechno neustále řešit, chtít po druhých rady a ze všeho si dělat hlavu. Spousta rádoby problémů se nakonec vyřeší sama a nebo je skrz své urputné brýle vidíme naprosto zkresleně, sebestředně, vztahovačně... 

V tomtéž roce mi také došla dost zásadní věc, totiž, že chci skutečně být mámou a ideálně hned teď. I o tom vznikl velmi otevřený článek Mateřství ON/OFF (který mimochodem trhá rekordy v přečtení).

Rozhodně jsem se stala zodpovědnější, plánující víc do budoucna. V dubnu jsem uzavřela pojistku, založila dvě různá spoření. Takže nově nežiju jen do příští party, popř. výplaty, ale s výhledem na pěknou pětiletku ;-)

Jsem mnohem víc zaměřená na domov, rodinnou pohodu a budování společného hnízda. Tohle je obrovská proměna! A sama jsem z ní překvapená. Nutkání zútulňovat domov jsem měla už dlouho. Ta touha mít své DOMA je prostě člověku asi přirozená. Ačkoliv jsem původně byla ráda za svůj "vlastní" byt (ve skutečnosti pronajatý), najednou to přestalo stačit. Najednou jsem potřebovala začít všechna provizorní řešení nahrazovat něčím hodnotnějším, stabilnějším (někdy doslova :-D). Celé jsem to ještě povýšila tím, že mě začala bavit zahrada. Prosím vás, žádné sázení kytek a rytí záhonků... Taková květinka nejsem a kdoví, ale troufla bych si říct, že ani nikdy nebudu. Ale bavilo mě likvidovat nepořádek na zahradě domu ještě po bývalých majitelích, bavilo mě třeba sbírat ořechy na podzim. Najednou jsem si uvědomila, jak je úžasné mít na své zahradě něco, co něco plodí a my z toho máme užitek. 

Mám pocit, že stále víc zjišťuju, kdo vlastně jsem a nebojím se být jiná než ostatní. Řeknu vám, nenechat se překřičet je občas těžké. Ale když se i po kratší době ohlédnu zpět... Stojí to za to.

A co vy? Je to výzva! Tak klidně sepište vlastní článek na téma:

"Jak mě změnil uplynulý rok."

Jo a P.S. :-D Nestala se ze mě puťka domácí. Stále marnivě utrácím za hadříky, doplňky, aperoly či gintonicy a čas od času prostřídám tu roli příkladné partnerky a macechy s pořádnou pařbou. Třeba jako uplynulý víkend, kdy jsem za celý víkend naspala 8 hodin :-D

Zdroj obrázku: Pinterest