Usedáme do první řady a na pódium přichází jeden z herců malého divadla kjógen působící v Brně, aby nám vysvětlil oč se přesně jedná. Na celém světě je jen něco málo přes sto lidí zabývající se touto tradiční japonskou záležitostí a proto je velké štěstí, že máme v Brně tuto skupinu, která je docela aktivní.

Divadlo kjógen je založeno na frašce a původně bylo jakousi odpočinkovou vsuvkou po vážném též tradičním divadle nó. Již po šest set let si kjógen dělá z určitých situací legraci a zlehčuje jejich vážnost. Herci používají tradiční japonské oblečky, které charakterizují postavu podle její sociální vrstvy. Jiné kimono má rolník a jiné třeba horský mnich. Též rekvizity, kterých se v kjógenu vyskytuje poskrvnu, jsou většinou autentické (až tedy na vzácný drahý džbán na vodu, který byl ve hře nahrazen mnohem levnějším košem). Výrazný rys kjógenu je přehánění - gest, artikulace, pohybu či smíchu. Vše je akcentováno v mnohem větším měřítku než v realném životě.

Snad nejlépe se podstata kjógenu dá pochopit na frašce o horském mnichovi (jamabuši), který z hladu vyleze na strom, aby si natrhal pár tomelů. Nachytá ho při tom vlastník sadu a lstivě se jej snaží dostat dolů ze stromu. Mnicha se bojí, protože je to velká autorita a kdoví jakou moc a sílu má ovládat třeba démony, na druhou stranu chce zachránit svou úrodu. Jak to probíhá ani jak to dopadne, nebudu prozrazovat.

Divadelní představení a jeho výsledek je úzce navázáno na obecenstvo. Nejde o interaktivní hry, kdy herci zapojují do hry i diváky. Jde především o atmosféru. Herci musejí mít jakýsi kontakt s obecenstvem, které svými reakcemi (ideálně smíchem) naznačují, jakým směrem se divadlo ubírá. Vystoupení brněnské skupiny jsem viděla už třikrát a musím říct, že to, jak obecenstvo reaguje na herecké výkony hodně mění podobu představení samotného i váš pocit z něj.

Nejbližší představení v Brně: