Z mých dosavadních zkušeností je rodina základní kámen turecké společnosti...

Rodinou se rozumí okruh nukleární rodiny rozšířený o prarodiče, kteří žijí pohromadě se svými dětmi a jejich dětmi. Měla jsem možnost navštívit jednu rodinu, která čítala asi 15 členů, protože společně v jedné domáctnosti žili rodiče se svými provdanými či ženatými dětmi a jejich dětmi - bydlely tak spolu 3 - 4 generace pohromadě... všem to připadalo přirozené, i když také samozřejmě náročné..

Moje rodina, která si mě prakticky osvojila a bez jejiž laskavého přístupu bych to tady měla mnohem složitější, bydlí ve 4 pokojovém bytě - sourozenci nemají vlastní pokoj. Rodiče mají svou ložnici, ale děti spí obvykle v obývacím pokoji, který zároveň funguje jako jídelna a spací místnost. Přes den se tu schází rodina na sledování televize, večer rozprostřou na zem ubrus a na něj položí velký tác s jídlem o několika chodech. Večer se rozloží gauč na spaní. Neni moc zvykem se zavírat osamoceně do jiných pokojů a tam trávit čas o samotě. Působí to nezvykle..