Francie je krásná země. Hory, pastviny, cestičky, lesy, moře, oceán i velká města a jejich aglomerace. To vše ve velkých rozměrech posvěceno francouzským patriotismem a trikolorovými vlajkami.

 

Francie je rozhodně země vhodná k odpočinku, výletování, nakupování i ochutnávání jídel a dobrých vín (ovšem o tom nic moc, spíš nic, (ne)vím). Během podnětných dvanácti dní cestování severovýchodní a západní části Francie jsem nabyla několika dojmů a zkušeností, ale především hezkých vjemů.

 

Za prvé, než vyjedete do Francie, naučte se základní fráze, nejlépe začít navštěvovat kurz francouzštiny. Z mé zkušenosti je téměř nemožné se s Francouzi domluvit anglicky. Z celého pobytu a cestování po regionech Francie - od Lotrinska a Alsaska po Normandii, Ile-de-France a Pikardii jsem se naučila pár dobrých základních dorozumívacích vět, které bych se v jiné zemi nemohla naučit, neboť by místní obyvatelé zřejmě zkoušeli komunikovat v řeči anglické. V Alsasku a Lotrinsku bylo vhodnější zkoušet dorozumět se německy, protože tyto dva regiony jsou z historických důvodů (boje Francouzů a Němců o toto území) silně ovlivněny německou kulturou, jazykem i kuchyní. Francouzí jsou známí svou nelibostí učit se cizí řeči tak moc, že vznikl následující bonmot: 

 

Po smrti generála Charlese de Gaullea se ptali Noëla Cowarda, o čem podle něj budou v nebi spolu mluvit bůh a generál de Gaulle. Coward odpověděl: "to záleží na tom, jak dobře umí bůh francouzsky".

 

To je naprosto příznačné. Přihodilo se, že i člověk anglicky částečně mluvící raději komunikoval francouzsky než by hovořil jiným jazykem. Je to v konečném důsledku užitečné, protože se člověk v praxi naučí spoustu nových slov a konverzačních frází. Je to dáno horlivým patriotismem, nevalným vzdělávacím systémem v oblasti cizích jazyků či ignoranstvím? Těžko říci. Lidé jsou to však milí a přátelští, jazykovou bariéru lze částečně překonat úsměvy a gesty.

 

Luxusně působící prostředí francouzské restaurace je spolu s přátelským personálem pro našince nezvyklé, avšak velmi příjemné

 

Vynikající citrónový koláč

 

Za druhé, do restaurací se na jídlo nechodí v době mezi patnáctou a osmnáctou hodinou (v Paříži dokonce kuchyně v restauracích otevírají až po osmé). V této době totiž restaurace sice otevřeny jsou, nicméně kuchyně je zavřena. To bohužel platí i pro další sféru služeb jako jsou např. obchody, čerpací stanice, které jsou  o víkendu zavřeny (Francouzi si vystávkovali nepracovní den v neděli, takže velké obchody mají zavřeno a nakoupit lze tak maximálně bagety v soukromých pekárnách).

 

 

A co se nedá sehnat v neděli v zavřeném obchodě lze najít na blešáku. Na obrázku bleší trh v Nancy, který nabízí nepřeberné množství cetek, starožitnostní i bizarnostní.

 

 

Zbytek už jen dojmy vyjádřené fotografiemi.

 

 

 

 Typické okenice a květinová výzdoba.

 

Remešská katedrála - skvost francouzské gotiky, zručnost řemeslníků a především místo korunovace franzouských králů až do doby Velké francouzské revoluce.

Typické úzké kamenné uličky v St. Valéry sur Somme (region Pikardie).

 

Největší hřbitov věnovaný pro vzpomínku padlých žen a mužů v 1. a 2. světové válce na světě - má přes 12 tisíc náhrobků v Étaples (Pikardie), křesťanů i židů, Francouzů a spojenců.

 

Pláž Juno v Normandii. Jedna z pláží, kde se v červnu 1944 vylodili spojenci a porazili nacistické Němce.

 

 

Místní hobby - sbírání mušlí po odlivu (končí pak jako pochoutka na česneku či bílém víně).Zápach a bahno patří už tak nějak k tomuto podniku.

 

Dříve opatství, nedobytná pevnost a cíl poutníků celé Francie - dnes výletní místo několika tisíc turistů za den - to jest Mont St. Michel.

 

A samozřejmě všudypřítomní býci.....

 

... a taky krávy...

C'est tout.