Něco málo ke kurdským separatistům a reakci mých ispartských známých...

Abych řekla pravdu, tak do psaní této zprávy se mi moc nechce, protože o celé problematice nemám dostatečné informace. Nicméně je to dost diskutované téma v posledních dvou týden, takže se vám pokusím přiblížit postoje a názory některých ispartských studentů, vysokoškolských učitelů a pracujících na tuto situaci.

Během tohoto týdne došlo k několika událostem týkajících se PKK. Jde o skupinu Kurdů, kteří pomocí různých taktik chtějí docílit osamostatnění se od turecké vlády a v nejlepším případě vytvořit samostatný stát. Kurdové jsou rozptýleni po Turecku, Iráku, Sýrii a Íránu a s různými intencemi a nuancemi se jim daří docílit částečných úspěchů (budu-li mluvit z pohledu některých Kurdů podporujících vznik samostatného státu). Protože nic není černé nebo bílé, ani v tomto případě se nedá říct, že v Turecku žijí Kurdové, kteří jednotně podporují vznik vlastního samostatného státu. Na území Iráku se kurdské menšině podařilo vytvořit jakousi autonomní oblast, která je poměrně nezávislá na vládě v Bagdádu. V Turecku stranu separatistů prezentuje PKK, která často nediplomatickými prostředky usiluje o odtržení se od Turecka (jde především o jihovýchod země). Kurdové jako menšina - na území Turecka jich žije zhruba 15 milionů - byli v minulosti tureckou vládou diskriminováni, co se týká používání vlastního jazyka a práva na projev vlastní etnické identity (používání kurdštiny bylo na veřejnosti zakázáno).

Během tohoto týdne kurdští separatisté dvakrát zaútočili na vojáky poblíž irácké hranice a zabili jich dohromady asi třicet, samozřejmě i na jejich straně došlo zhruba ke stejným ztrátám. Proto se turecká vláda po incidentu z minulé neděle rozhodla mobilizovat své síly, a varovala kurdské separatisty, kteří se ukrývají v Iráku, že tam vtrhne a v podstatě tam udělá pořádek. Tato oblast je ale poněkud problematická a nestabilní v tom, že tam neustále probíhají boje mezi místními, proto některé reakce evropských zemí, USA a Iráku na vpád turecké armády do Iráku nebyly příliš pozitivní (obávají se z ještě většího chaosu než tam teď panuje). Nicméně z noci na dnešek separatisté způsobili smrt dalším vojákům, a to patrně vyprovokuje Ankaru k aktivnímu zásahu. A zde se rozchází několik postojů a názorů lidí, se kterými jsem se potkala...

Než se k jednotlivým názorům na celou situaci dostanu, tak zmíním dnešní ispartskou atmosféru. Večer v ulicích jezdila auta s tureckými vlajkami a s troubením jezdili po centru Isparty, čímž podle některých mých zdrojů chtěli podpořit rozhodnutí vlády s armádním zásahem proti kurdským separatistům. V centru Isparty se večer sešla stovka lidí, kteří tureckými vlajkami a vykřikováním hesel podpořili tutéž věc - "zlomíme ruce všem, kteří namíří zbraně proti nám", "náš sen se naplňuje". Všemu přihlíželo několik policistů, a po centru jezdila policejní auta patrně v případě nutnosti uklidnit některé rozvášněné bouřící občany.

Ptala jsem se několik lidí, co si o celé situaci myslí, a názory se v mnoha pohledech odlišovaly. Někteří lidé nesnáší Kurdy jen z principu, protože .. "Kurdové dělají problémy, jsou líní a zabírají místo tureckým studentům na univerzitách a nenávidí Turky jako národ". Setkala jsem se i s názorem, že většina Turků nenávidí Kurdy a naopak, a že je nutné kurdské povstalce v Iráku (doslova) vyčistit. A kromě toho v podstatě zneškodnit všechny Kurdy, protože zhruba 90 procent Turky nesnáší. Jeden člověk mi vyprávěl o tom, že ne všichni Kurdové chtějí vytvoření samostatného státu, že jsou rozhodně proti praktikám PKK i jejich bývalému vůdci Abdullah Öcalanovi i současnému vůdci Massoud Barzanimu. Celá situace se komplikuje tím, že Kurdové žijící na jihovýchodu země musejí prakticky denně činit velice vážná rozhodnutí. Přestože nepodporují PKK a jsou proti jakémukoli násilí, často se stane, že někdo z PKK požaduje pomoc a vyhrožuje smrtí rodině, pokud pomoc neposkytne. Rodina je zoufalá, a tak nějakým způsobem pomůže členovi PKK, načež je tureckou vládou označena za separatistu a teroristu, protože sama podporuje svou pomocí PKK. Situace tedy není tak snadná, jak se může na první pohled zdát (většina Kurdů je rázně proti praktikám PKK a přeje si žít v klidu). Někteří si myslí, že celý problém s Kurdistánem byl uměle vytvořen západními mocnostmi jako například USA, které podporovali PKK zásobováním zbraní (podobně jako např. prvotní působení Talibanu).

V ulicích Isparty vládla nacionalistická atmosféra, lidé s vlajkami podporovali rozhodnutí vlády. Požadují doslova vyčištění severu Iráku od členů z řad PKK a civilisty, kteří při tom padnou, berou jako nutné zlo pro vytvoření stability na jihovýchodu země a na severu Iráku. Někteří jsou propagandou natolik přesvědčeni o správném postupu vlády, že se domnívají, že turečtí vojáci budou po překročení hranic rozlišovat mezi členy PKK a civilisty, a proto je to naprosto bezpečná vojenská akce, při které nebudou "ti dobří" zraněni či zabiti. Jak to může vypadat po té, co se do menšinové PKK pustí profesionální turecká armáda na už teď dost nestabilním území, si můžete zkusit představit sami. Nesnažím se tady hájit ani jeden postoj nebo názor, protože celá situace je velice komplikovaná, proto jsem se snažila jenom popsat události posledních několika dní. V ulicích se sešli především lidé, kteří striktně podporují rozhodnutí vlády a nemají Kurdy v oblibě. Nechci tím dokládat, že každý Turek nesnáší Kurda a naopak. Znám Kurdy a Turky, co se spolu kamarádí nebo jsou manželé, a celou situaci chápou jako tragickou nešťastnou událost, která nepomůže ani jedné straně.

Omluvte kvalitu přiloženého videa. Jde v podstatě jen o několik projíždějících troubících aut s tureckými vlajkami, ale snad to poslouží jako menší ilustrace k mému článku.