Aneb hra na horské kamzíky...

Včera byl chladný deštivý den, proto jsem ani nepočítala s tím, že by se mohl konat nějaký výlet. Jak jsem psala v minulém příspěvku, jednak probíhají celý týden zkoušky (novinka - zjistila jsem dnes ráno, že se týkají i mě, takže kromě testu z turečtiny mě čekají ještě tři testy), jednak by ani psa ven nevyhnal. Jessicu a mě ovšem nadchla myšlenka zdolat nějakou horu v okolí, tak jsme vcelku dobrovolně souhlasily s nápadem jednoho učitele na Zemědělské fakultě, který nám navrhl, že nás odveze do hor a můžeme společně zkusit nějakou horu zdolat.

Nakonec jsme nevystoupali až na nejvyšší horu Davraz, která je 2635 metrů nad mořem, ale došli jsme do "prvního výškového tábora" pod ní, který v zimě překypuje lyžaři. Celou cestu jsme šlapali pod lanovkou, což v tom deštivém mraku a silném větru bylo nejlepší východisko. Místy jsem se musela přikrčit k zemi, aby mě vítr takříkajíc neodnesl, jak byl silný. Šla jsem napřed, protože Jessica a učitel byli příliš zaneprázdněni povídáním. To mě ovšem nemohlo odradit od výstupu, tak jsem se od nich trhla, a šla sama, za to jsem si vysloužila přezdívku "kamzík". Což bylo docela trefné označení vzhledem k tomu, že jsme místy museli stoupat téměř po čtyřech, protože cesta byla dost strmá a kamenitá. Žádná vyšlapaná cestička s turistickým značením, jak jsme tomu přivyklí v ČR. Ztratila jsem se jim z dohledu, a byla v celé té pustině sama, nikde kromě pár stromů a keřů a lanovky nic nebylo, jen foukal silný vítr a místy poprchávalo.

Cesta dolů byla o dost náročnější, protože scházet po kluzkých kamenech, když prší, není moc příjemný pocit. Každou chvíli jsem uklouzávala a občas dokonce polétávala ve vzduchu (ano, kdo to nevěděl, umím levitovat). Zkoušela jsem tu cestu i seběhnout, ale při té rychlosti, kterou jsem nabrala (a se silným větrem v zádech), jsem se řítila dolů a nemohla zastavit. Naštěstí jsem se na poslední chvíli zastavila o kámen, a zvládla nepřepadnout ze srázu pode mnou. Horu jsme sice nepokořili, ale na dobrém pocitu z výletu nám to rozhodně neubralo.