Z každodenního života čiře kapitalistického prostředí

Tak jsem se rozhodla navázat na starou dobrou tradici, kterou jsem provozovala v Česku.

Na plavání. V Česku jsem chodila plavat do bazénu za Lužánkami, který byl dobrý leda v tom, že má 50 metrů. Jinak voda tam byla studená, stejně jako vzduch, v zimě jsem měla strach, že se zřítí střecha a všechno tam vypadalo tak nějak předpotopně. Nicméně co se týká nákladů na tuto radost, vyšlo mě to na 65 Kč za vstup a mohla jsem tam být, jak dlouho jsem chtěla. Desetikorunu dal člověk do úschovné skříňky, která se nicméně vrátila po odemčení skříňky. Věřím, že někteří i tak nadávali na to, že je to drahý špás.

Nic oproti Kanadě, ovšem.

Chodím plavat (a teď už musím, vzhledem k tomu, kolik jsem do toho investovala) do sportovního centra, které má univerzita. Jako studentka univerzity neplatím vstupné. Bazény mají dva - jeden 50 metrů, jeden 25 jardů (to aby šlo vidět, že Kanada sice oficiálně používá metrický systém, nicméně v praxi používá oba), k bazénu patří i pára, kde se člověk může udit několik hodin, pokud to vydrží. Zdarma se však člověk dostane si normálně zaplavat jen na dvě hodiny denně. Mají tam totiž další vodní aktivity s instruktory a ty se už musí platit. Dokonce provozují plavání pouze pro ženy (např. ty, které se z náboženských důvodů nemohou v plavkách vyskytovat poblíž mužů a nechtějí nosit speciální oblečky pokrývající celé tělo včetně vlasů - nejedná se pouze o muslimky).

Neznalá místních zvyků jsem si to namířila rovnou do šaten. Zde jsem koukala na skříňky, u kterých jsem nechápala, jak se používají. Některé totiž byly otevřené a nebyly uzamknutelné a některé měly zámek (ne obyčejný, ale takový ten zámek na čísla, který funguje jako zámek u sejfu - jednou potočit doprava, jednou doleva a dotřetice doprava a zacvaknout pojistku). Slečny u vedlejší skříňky mi řekly, že si musím jít nejprve do kanceláře pronajmout skříňku.

Tak jsem si ji šla pronajmout. Pronajala jsem si ji od září, dnešního dne do dubna 2011, mohla jsem si to pronajmout jen na jedno použití, ale pro pravidelné plavání se to nevyplatí. Soukromá skříňka, která je mimochodem o něco málo větší než krabice od kozaček, má tu výhodu, že si v ní můžete nechat své věci celý týden a nikdo se do ní nedostane.

Za tuto malou vymoženost jsem zaplatila 58 kanadských dolarů, což je na koruny asi 1160 Kč. Když jsem se ptala paní v kanceláři, jaká je tedy číselná kombinace na zámek ke skříňce, tak mi opáčila, že zámky oni nepronajímají, že si jej musím koupit. Tak jsem si jej tedy šla koupit a vyšlo mě to na 13 dolarů (asi 260 Kč). Po této pálce jsem se rozhodla už se plavání nevzdat a chodit tam každý den, abych měla pocit, že to využívám.

Nu, takový je život v kapitalistickém prostředí. Platí se za všechno, co používáte a někdy i za to, co nepoužíváte. Vedle šaten je dokonce recepce, kde si člověk může pronajmout ručník na jedno použití - za 7 dolarů (140 Kč) - studenti zde mají očividně jiné finanční možnosti než čeští studenti. Když někdo platí za školné na semestr kolem 10 tisíc dolarů (zhruba 200 tisíc korun), tak nějaká ta položka za pronájem skříňky už je opravdu směšná.

Už se těším, až mi budou věci v Česku připadat komicky levné.