Panika. Já jsem takový nespolečenský trotl který se bojí lidí. Jak mám jako takový nespolečenský trotl který se bojí lidí zvládnout zítřejší cestu do Opavy s jedním podnikatelem kvůli práci, která je společensky založená?
Jak mám přežít zítřejší den?
Jak mám přežít ranní stres, který mě připíchne k posteli a já nebudu schopná najít na sebe ani njaké normální oblečení natož vůbec vstát?
Co když zaspím?
Co když... proboha toho je!
Já panikařím, prostě  jednoduše panikařím a mám pocit že každou chvíli vyvrhnu svůj vlastní žaludek.
U matematického Pí, jsem vážně takový nervák?
Cítím se příšerně.
Nemůžu se dokopat do postele, protože vím že čím dříve si půjdu lehnout, tím rychleji nastane ta osudná chvíle a já budu muset nasednout na autobus a jet naproti své popravě.
Dobře, možná přeháním, ale je divné... že se vůbec člověk s mou psychikou snaží najít práci?
A nejhorší na tom je, že je to práce s lidma.
Práce v restauračních, hotelových a gastronomických služeb. Číšnice, servírka  kdo ví co ještě!
Jak to mám zvládnout?
Vždyť se nemůžu ani zhluboka nadechnout.
Nejlépe se cítím zavřená ve svém pokoji, chráněná a teď mám prostě opustit svoje bezpečí  odjet někam kde to vůbec neznám?
A odjet někam kde jsou lidé!
Asi... si ráno zlomím nohu. 
Nebo víte co?
Já nevím.
Asi půjdu spát  a tohle vyřeším až ráno, stejně nic nezměním.
Nebo se prostě jenom zhluboka nadechnu a řeknu si že to bude dobrý.
Jun! Nebuď zbabělá, chop se nové příležitosti, možná je tvá poslední!

Božeeee tohle byla chyba. 
Měla bych se těšit, ale místo toho se cítím strašně!
(snažím se přesvědčit že o nic nejde, ale řekněte to mému tělu, třesu se jako ratlík)
Já to zítra prostě poseru...

Jsem ráda, že mě alespoň trochu uklidňuje tenhle cover
Její hlas je mi sympatický a rytmus chytlavý, pfjů....