Stále se dívá,
všechno vidí,
ve stínech se skrývá,
a tiše slídí.

Milou tváří,
se na tě dívá,
o tom jak zmaří,
vše co ti zbývá.

Nikdy neodchází,
v rohu se krčí,
z něj nevychází,
jen tiše vrčí.

Se smrti básní,
o věčném hříchu,
jak bude krásná,
ve spanilém tichu.

Strach v sílu změní,
slzy promění v jed,
v tom věčném snění,
chutná jak nejsladší květ