Upřímně řečeno si vlastně nevzpomínám, kterou nohou jsem na Nový rok vstala z postele nebo kterou jsem vykročila z bytu, ale vy určitě i tak víte, jak to myslím :o)

Mimochodem až letos mi došlo, že Silvestr vlastě není oslavou konce uplynulého roku, ale uvítacím večírkem pro rok nový, což je tak trochu variace na pohled na sklenici s vodou (jestli je z poloviny plná nebo z poloviny prázdná), a tak jsem se rozhodla přistupovat i k tomu nově zrozenému letopočtu 2024. A byť si nedávám předsevzetí, protože už to slovo samotné nemám ráda, neb bych řekla, že je téměř synonymem selhání, nebo má minimálně příchuť věcí, které stejně nakonec nikdo nedodrží, nějak se mi letos na přelomu roku v hlavě rojily nápady na to, jak svůj život malinko vylepšit nebo lépe zorganizovat nebo jak bych to řekla (aneb takové jakési pokračování mých prosincových filozofických úvah a snah o pozitivní přístup).

Například jsem si vnitřně dost dlouho spílala kvůli nešvaru posledních měsíců, kdy mám fakt fyzickou nechuť k úklidu, ale vím, že to nakonec udělat musím, takže ve výsledku třeba luxování nebo vytírání odkládám půl dne, a pak tu smejčím do devíti do večera, což je absolutně naprd a vždycky si tím zkazím celé odpoledne, které bych jinak mohla strávit čtením nebo hraním na kytaru (tu jsem mimochodem nevzala do ruky už dva měsíce :o( nebo nějakou jinou zábavnou činností. Rozhodla jsem se proto v roce 2024 nic neodkládat, resp. neodkládat věci, do kterých se mi nechce, ale udělat je hned a nekazit si tím dlouhé hodiny, neřku-li dny.

Stejně tak jsem dnes došla k revoluční změně v přístupu k pochůzkám a vyřizování, které se mi přes svátky zase trochu nakupily, a kalendář v mobilu třeba na dnešní den docela praskal ve švech. Ani vám neřeknu, jak mě to vlastně napadlo, ale najednou se mi v hlavě zrodila myšlenka nebrat všechny ty věci jako povinnosti a něco, co "musím" udělat, nýbrž jako příležitost k setkáním, která můžou být milá a zvednout mi náladu, nebo k novým poznatkům a zážitkům, které mi rozšíří obzory, zkrátka brát to pozitivně. Takže v roce 2024 se chci snažit méně používat frázi "musím" a seznam úkolů brát spíš jako seznam příležitostí.

No a pak tu jsou samozřejmě už klasické myšlenky typu, že bych se měla snažit být k sobě laskavější (protože co si budeme povídat, sama sobě jsem největším otrokářem a víc a víc si to uvědomuju), že bych se o sebe chtěla lépe starat, protože zjišťuju, že mám tendenci dávat se až na poslední místo, a to dokonce i když bydlím sama, což je poměrně vtipné, ale už jsem se několikrát přistihla, že se ještě vybičuju k nějaké činnosti na bytě (jako třeba právě k tomu úklidu), ale když jsem pak moc unavená, tak už mám problém se například natřít krémem (a že to teď v zimě je docela potřeba) nebo si dokonce někdy i vyčistit zuby (a přitom ani jedno vlastně nezabere bůhvíkolik času). Ale s tímhle bojuju dlouhodobě a mám to v sobě asi špatně zakódované výchovou upřednostňovat všechno a všechny ostatní, stejně jako dlouhodobě bojuju s pokusy o lepší životosprávu a nějaké to cvičení (vždyť já se za celý uplynulý rok nebyla schopná objednat někam ani na masáž, abych nějak zlepšila bilanci svých bolavých zad ze sedavého zaměstnání). Nicméně Mečoun a jeho sebepřekonávání se mi v tomhle stal inspirací (ale otužovat se fakt nebudu, to po mně nechtějte :o) a moje poslední motto na rok 2024 bych shrnula asi tak, že se budu snažit o sebe lépe pečovat, přičemž jsem si pro sebe sepsala seznam konkrétních každodenních věcí, z nichž bych ráda udělala zautomatizované rituály, které pak budou běžnou součástí mého života, aniž bych se nad nimi nějak pozastavovala.

Takže to je asi všechno. Závěrem vám do nového roku popřeju hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a na píšáckém webu rychlé prsty a tvůrčí inspiraci, ať je nám tady spolu pořád tak dobře jako doposud :o)