Já vám ani neřeknu, jak k tomu vlastně došlo, a co mě to popadlo, ale zase po letech jsem se zúčastnila obdoby hospodského kvízu v naší místní knihovně :o)

Tým, který mohl být až pětičlenný, se nám postupně rozpadl, až jsme zůstaly s kamarádkou jen dvě :o(. Ale braly jsme to spíš jako legraci a rozhodně jsme neměly žádné velké ambice :o) Navíc jsme vzhledem k tomu, že se jednalo o historicky první konání podobné akce a plakátek na webových stránkách byl zatraceně stručný, vlastně ani netušily, jaké bude zaměření kvízu (a jestli to náhodou nebude celé jen o znalostech knihovny, potažmo knížek) a jaké složení lidí můžeme čekat, takže si myslím, že už jen za tohle si zasloužíme pomyslné medaile za odvahu :o)

Týmů se nakonec sešlo celkem devět a skoro všechny měly plný počet členů a braly to fakt vážně (na rozdíl od nás :o). Pořadatelé nezastírali, že se inspirovali právě pub quizy, jediným rozdílem bylo, že se kvíz konal v budově naší supermoderní zrekonstruované knihovny na Lidické a že kupříkladu nechybělo menší občerstvení v podobě kávy, vody a čaje a také očividně domácích buchet a jakýchsi slaných šneků (to mi mimochodem přišlo hrozně sympatické, že zaměstnanci knihovny projevili takové nadšení pro věc :o). Jinak nás čekala 4 kola po 8 tématech a 5 otázkách v každém z nich.

První lokálně zaměřené téma bylo ještě relativně v pohodě a přineslo nám 4 body z 5 (nevěděly jsme jenom to, jaké prvenství v republice má hvězdárna na Kleti – mimochodem je prý nejvýše položená). Pak přišla věda a technika, kde jsme solidně plavaly (a já blbka si ani zaboha nevzpomněla na název společnosti Elona Muska, pamatovala jsem si jen ty jeho obštrukce s koupí Twitteru :o(, takže jsme urvaly pouhopouhý jeden bod za Schrödingerovu kočku, kterou stejně znám jen díky seriálu Teorie velkého třesku :o). Nicméně jsme se aspoň trefily v tipovací otázce, která se týkala nějakého japonského animovaného filmu a roku jeho vzniku, a byla to bohapustá náhoda – prostě jsem si tipla, že by to mohlo být někdy v osmdesátkách a kámoška navrhla, ať tam teda dám svůj rok narození :o). Správná odpověď byla 1986, takže kdybychom daly její rok narození, byly bychom ještě o chlup blíž, ale i takhle to stačilo :o)

Po krátké pauze pak začalo druhé kolo, kde byla prvním tématem všeobecná všehochuť pojmenovaná "kaleidoskop", a my trefily jen dvě správné odpovědi (jméno malířky Zmatlíkové podle obrázku a pak český název pro kaleidoskop neboli krasohled). Nicméně si myslím, že si už budu asi navždy pamatovat, že taková ta prapodivná zlato-emailová vejce jsou dílem klenotníka Fabergého (shodou okolností navíc tohle jméno padlo i v knize Noční recepční, kterou jsem nedávno dočetla :o(. A naopak budu trvale rozčarovaná z pojmu "Moravské Toskánsko", který jsem na kvízu slyšela poprvé v životě a pořád si myslím, že to je blbost a nic takového u nás neexistuje (znám "Českou Kanadu" i Národní park České Švýcarsko, které byly uváděny jako příklad, ale tohle fakt ne :o(. Čtvrté téma bylo o doplňování pranostik, citátů a textů písniček, ve kterém celkem perlila kamarádka (já jsem na tohle marná – u písniček si vybavím melodii a jsem schopná opakovat si donekonečna verš, co nám dali do zadání, ale na pokračování bych si nevzpomněla asi ani na mučidlech :o). Trefily jsme tak správně doplnění textu české verze písničky "The Winner Takes It All" od Abby aneb ať žije Helenka Vondráčková :o). Ztracené jsme byly u pranostiky na svatého Matěje (jako sorry, ale pranostiky o Matějovi fakt žádné neznám a vlastně ani nevím, kdy má svátek :o), neznaly jsme ani citát Jana Wericha (jestli byl teda skutečně od něj :o) a k vlastní hanbě jsme si ani jedna nevzpomněly na filmovou hlášku Jiřího Kodeta z Pelíšků, když se ho nápadník jeho dcery ptá, jestli půjde Jindra ven (mimochodem správná odpověď byla: "Navždy, nebo nikdy!"). Zachránila nás už jen Sládkova "křišťálová studánka", kam jsme doplnily vůkol rudý vřes :o), a za každou část druhého kola jsme tak dostaly mizerné 2 body :o(

Třetí část začínala jazykovědným tématem, kde jsme trochu chytly druhý dech. Věděly jsme, že "Mrtvé milenky cit, zborcené harfy tón." je oxymóron, poskládaly jsem z ústavu slečny Peregrinové a kořene slova "cizina" název románu Alberta Camuse, věděly jsme i správný tvar slovesa vědět ve 3. osobě množného čísla (a to navzdory tomu, že v zadání byl 3. pád) a znaly jsme i význam anglického výrazu "Nope" :o). Jediné, na co jsme si ani jedna nevzpomněly, a co si budu opět asi pamatovat už do konce života byl palindrom neboli "Jelenovi pivo nelej!" či "Kuna nese nanuk.", tedy věty a slova, která se čtou z obou konců stejně. Nicméně další pěkné 4 body z 5 (jupí!) nám dodaly tolik potřebný optimismus a chuť pokračovat (po konci druhého kola jsme si totiž pohrávaly s myšlenkou, jestli by se nám podařilo se odtamtud nějak nenápadně vypařit :o). Druhé téma věnované architektuře však veškeré naše naděje zabilo a bylo předzvěstí toho, jak to s námi půjde z kopce :o(. Z pěti otázek jsme trefily odpověď pouze na jedinou z nich, a sice na název organizace sdružující autorizované architekty. Jinak z mizerné fotky stavby připomínající operu v Sydney jsem opravdu nepoznala, že by mohlo jít o budovu u Vltavy (nemluvě o tom, že jsem vůbec netušila, že se v Praze plánuje nějaká nová budova filharmonie), pak byl obrázek nějakého mostu, který jsme taky vůbec netušily, kde by mohl být, potom byla otázka na slavnou britskou osobnost, která sama naprojektovala a buduje město v Británii podle vlastních představ (a dokonce na vlastním pozemku) – jako věděli jste, že princ (teď už teda král) Charles něco takového provádí? A netrefila jsem ani název obchodního domu u nás v ulici U Černé věže – budu se tam muset dojít podívat, protože si myslím, že je na budově pořád nápis... Takže fiasko s jediným bodem z pěti :o(

No a v závěrečném čtvrtém kole byl prvním tématem rok 2023, a to vám byla absolutní katastrofa. Ale je pravda, že v tomhle bodě už jsme se s kamarádkou jen smály, protože všechny naše odpovědi byly čistokrevné tipování, které skončilo krásně kulatou nulou :o). Páč prostě netuším, která švédská zpěvačka vyhrála už podruhé Eurovizi (nějaká Loreen), kdo byl vloni nejbohatší muž podle časopisu Forbes (jakýsi voňavkář, ale jméno mi nic neříkalo), které herečky byly oceněné v Karlových Varech, která politická strana vyhrála polské volby a kde bylo vloni zemětřesení s více než 54 tisíci mrtvých (tam jsem nejdřív správně tipla Turecko, ale pak jsem to opravila na Sýrii :o(. Ale aspoň to bylo kolo, kde jsme se nejvíc nasmály, protože kamarádka byla u tohohle tématu chuděra absolutně (a vtipně) mimo, neb v práci ani neposlouchá rádio, takže neznala ani toho Muska na začátku (mně aspoň sem tam znělo něco povědomě, jen jsem tomu pak nemohla přijít na jméno :o), a na každý můj odpovědní tip jen se zoufalým výrazem výmluvně krčila rameny a dělala "Hmmm.", což mě několikrát odbouralo :o). Posledním tématem pak byla literatura, ale byly jsme z naší předchozí nevědomosti tak rozhozené, že jsme pokračovaly v tipech. Například u spisovatele přezdívaného Hank nebo Buk, který se proslavil vulgárním stylem, jsem tak nějak instinktivně napsala Bukowského, opět jsme si k vlastní hanbě nevzpomněly na autora sbírky lidové slovesnosti, který pro budoucí generace zachoval například písničku "Holka modrooká" (Karel Jaromír Erben, přátelé), ale ze tří možných odpovědí jsem nakonec logickou vylučovací metodou správně vybrala, kterým spisovatelům se říkalo "ztracená generace" (těm, narozeným kolem roku 1900) a opět logickou úvahou jsem odpověděla i britského autora jednoho z nejzásadnějších románů 20. století (v odpovědi se chtělo jméno autora i název díla, tedy George Orwell: 1984).

U vyhodnocování posledního kola z nás pak padaly taky poměrně vtipné věty typu: "Ty vole, my máme bod?!" :o) nebo "Hm, tak vidíš, Orwell BYL Angličan!" :o). A při vyhlašování pořadí (samozřejmě odzadu) jsme pořád čekaly, že teď už musíme být určitě na řadě my a obě jsme se svorně divily, že přece nemáme půl bod :o), což jen znamenalo, že nás předběhl ještě jiný tým :o). Ve výsledku jsme skončily na 6. místě z 9 a ukořistily 18 bodů (včetně jednoho z tipovací otázky), což vlastně nebylo vůbec špatné, protože s tím, jak nám ty odpovědi ke konci nešly, tak jsem si myslela, že budeme zaručeně poslední nebo maximálně předposlední :o). Každopádně je ale účast na kvízu dobrý způsob, jak si některé informace vypálit do mozku a už nikdy nezapomenout (viz palindrom či Fabergé :o). A k tomu jsme na památku dostaly za účast drobné reklamní předměty (jako třeba pepermintové bonbony, žvýkačku a tužku) s logem Jihočeské vědecké knihovny, vítězové pak měli celou tašku s poukázkou na roční členství v knihovně, ale třeba i ponožky :o)

A co vy? Troufli byste si na kvíz, když jste viděli otázky? Nebo chodíte pravidelně?