To by nebyl svět světem a Rebarbora Rebarborou, abych nejela hledat betonové kraslice na Hlubokou :o). Letos jsem začala v neděli na Boží hod velikonoční, kdy jsem sice měla sestehovanou ruku, ale i tak mi hezké počasí venku nedalo a dojela jsem si volným tempem aspoň pro mapku. No a při té příležitosti jsem samozřejmě narazila na několik kraslic – hned první jasně zelená s ornamenty a kytičkami (a názvem "Květ života") byla totiž cestou ve sportovním areálu :o)

   

A další na mě čekala na hlavní hlubocké ulici – nejdřív hnědobílé vejce s názvem "Cesta naděje a rovnováhy", pak přímo před kostelem ryze křesťanská kraslice s Ježíšem a názvem "Vzkříšení" a nakonec nádherné šeříkové vajíčko před zmrzlinou naproti Informačnímu centru, které se jmenovalo nezáludně "Šeříkový sen" :o)

   

    

Po vyzvednutí mapky (letos už byla za rovných 100 Kč, ale naštěstí jde všechno na dobročinné účely) jsem se pak ještě došla podívat na hezky pohádkovou kraslici schovanou ve dvoře Knížecího dvora, která se jmenovala "Maxipes Fík".

     

Další výpravu za lovem kraslic jsem uspořádala v neděli 27.dubna 2025 společně s mamkou, kdy jsme to pojaly jako pohodovou procházku zámeckým parkem (a předtím jsme měly i pohodové dopoledne, kdy mi mamka pomohla k bramborové kaši a broskvovému kompotu usmažit kuřízky, takže jsme si i pochutnaly :o). Počasí nám přálo a bylo opravdu krásně, a tak jsme si prošly i zámeckou zahradu, poseděly chvilku na lavičce a kochaly se krásou, kterou máme kousíček za humny, přičemž jsem si jen tak mimochodem odškrtla deset kraslic :o)

   

  

Upřímně řečeno tady se nešlo nerozplývat na květinovou výzdobou...

  

  

...nebo nad množstvím barevných odstínů vysazených tulipánů :o)

První kraslici jsme našly hned při cestě z parkoviště a byla to staronová "Stejně jako vy". Další na nás pak čekala tradičně na úpatí kopce vedoucího k zámku a jednalo se o novinku s názvem "Čínský horoskop", kde na žlutém pozadí dováděl symbol pro čínský rok koně a hada, protože letošek je ve znamení dřevěného hada a příští rok bude vládnout právě čínské znamení koně :o)

      

Potom byla kraslice na nádvoří u hotelu Štekl a byla taky zbrusu nová a tuze pěkná se všemi těmi exotickými zvířaty (a tukanem v popředí :o) s trefným názvem "Království divočiny". Jen mě mrzelo, že jsem si ji nemohla pořádně vyfotit a prohlédnout náležitě ze všech stran, neb se tam motal chlapík se sekačkou na trávu a tvářil se dost nerudně :o(

 ,    

Na okruhu zámeckým parkem pak byla vejce vesměs už viděná. Konkrétně "Včely", "Vesmír v nás" s Malým Princem, vesmírné vejce "Galaxie" a k tomu nové a poměrně nápadité vejce "Jaro přilétá", které dělali v mateřské školce na Hluboké a mně se moc líbil nápad s ptáčky z otisků dlaně – vypadalo to hezky, a přitom to bylo snadné na provedení :o). Jen těch fotek moc nemám, protože v neděli dostali díky sluníčku stejný nápad i ostatní a u každé kraslice byla vždycky velká skupina lidí, někde dokonce i fronta, a tak bylo těžké něco vyfotit bez lidí kolem :o(

     

    

Z parku jsme to pak ještě vzaly po hlavní ulici, kde na nás čekala dvě další vejce, a to zbrusu nový, moc hezký a plný dobrot "Koláček" a o kus dál růžově sladcí a roztomilí staří známí "Jednorožci" (u těch jsem mimochodem nacházela nové a vtipné jednorožce, jako například toho buclatého, co se cpe donuty :o)

     

No a poslední kraslici jsem si vyfotila tradičně u kruhového objezdu u Penny, kde byla nová madeťácká "Kraslice kapitána Lipánka".

   

Na letošní mapce byly celkem tři okruhy, ale já jsem si je rozdělila a jako první na paškál jsem vzala samozřejmě kraslice, které byly v centru nebo v parku, a pak mi zbývaly ty vzdálenější. A proto jsem se v úterý 29. dubna, když opět přálo počasí a bylo hezky slunečno, vypravila odpoledne po práci do Munic. V blízkosti Munického rybníka jsem se už v minulosti pohybovala, ale vlastně nikdy jsem nedojela až do vesničky (resp. části obce Hluboká), která mu dala jméno. Pořadatelé letošního ročníku se obecně chvástali tím, že je o betonové kraslice velký zájem i v okolních obcích, a tak je letos trochu podělili. Já v úterý vyrazila malinko jinou trasou, konkrétně jsem se v Bavorovicích odklonila a jela cyklostezkou kolem odbočky na ZOO Ohrada. První vejce na sebe nenechalo dlouho čekat a u přechodu pro chodce do Tyršovy ulice u Podhradského rybníka seděla stará známá "Maya".

   

Potom jsem pokračovala po hrázi Munického rybníka a u statku na turistické stezce bylo další nové a hodně křesťanské vejce jménem "Návrat k hodnotám" s tváří Ježíše, citáty z bible a na zadní straně dokonce s výjevy z pekla (nebo mně to tak aspoň připadalo).

   

    

Na rozcestí silničky vedoucí od Vondrova a pokračující na Munice pak bylo staré známé andělské vejce "Harmonie Andělů", které oproti předchozímu působilo jako balzám na duši :o)

   

No a pak už jsem se vydala na neznámou půdu (dosavadní trasu jsem si už v minulosti někdy při výpravách za kraslicemi projela, byť třeba z jiného směru) a dojela až do Munic, které jsou oficiálně městskou částí Hluboké nad Vltavou a kde byly hned dvě kraslice – na návsi s moc pěknou kapličkou stará známá "Kraslice" a pak o kousek dál u dalšího rybníka další staří známí stříbrno-zlatí "Motýli". A musím říct, že mě Munice příjemně překvapily svou malebností – připomínaly mi takové miniaturní unescové Holašovice :o), a byla jsem opět vděčná za vynalézavé trasy, díky nimž můžu objevovat zajímavá místa v okolí.

   

  

Trasa pak dál pokračovala po cyklostezce kopírující silnici z Munic zpátky na Hlubokou, kde zhruba uprostřed, nedaleko jakéhosi zemědělského družstva s kravkami, čekalo fungl nové a celkem povedené "Hranolkové městečko".

   

Cestou jsem pak ještě dohledala rest z okruhu zámeckým parkem s mamkou, protože tehdy se nám už nechtělo zacházet k hlubocké základní škole a z téhle strany jsem ji měla blíž a jako na dlani. Jednalo se další novinku odkazující na Cruellu a 101 dalmatinů s názvem "Černá a bílá". A před odjezdem z Hluboké jsem to ještě vzala trasou kolem kraslice u autobusové zastávky Pod Kostelem, kde bylo z předchozích let známé vejce "Skřítkové zedníci vylezte z mechu" stavební firmy Demostav.

     

A tohohle velikonočního kovového fešáka jsem fotila speciálně pro Tlapky mamku :o)

  

V pátek 9. května 2025 jsem si střihla okruh na Hamry (neboli III. letošní trasu nazvanou Lesní okruh), jehož trasu už jsem celkem dobře znala z předchozích kraslicových ročníků a kde hned u parkoviště seděl z minula dobře známý "Dycky Motor" a u turistického přístřešku (před kopcem, kudy vede cyklostezka na Purkarec) moje oblíbené, krásné "Velikonoční květy" šípkové růže.

     

Dál na trase pak u dětského hřiště v zástavbě rodinných domů čekalo novinkové a hodně aktuální Lilo a Stitch (myslím, že hraná verze filmu byla teď v kinech) vejce "Láska z vesmíru". A o kus dál u lesní cesty pak za mě poměrně odfláknuté a nijak nové (možná jen ty nitě navrchu byly přidané) vejce "Macramé".

     

Na konci oné lesní cesty pak byla další z předchozích ročníků známá modrá kraslice s vlčími máky s názvem "Láskavost". A při zpáteční cestě po silnici na Hlubokou jsem u rybníku Velký hvězdář našla zbrusu nové vejce jménem "Radost" s jednoduchými malůvkami třešní a tulipánů na bílém podkladu. A dál po cestě u zadní branky zámeckého parku u kavárny Sladká pak bylo staré známé mozaikové "Vítání slunce" s vlaštovkami.

   

Člověk na okruzích čelí nejrůznějším překážkám, včetně třeba spadlých stromů...

    

Na prchavý okamžik jsem si myslela, že tím mám letošní kraslice komplet sesbírané, ale pak jsem si na mapce všimla drobného odstavce vpravo dole, kde bylo uvedeno, že kromě tří tras utrousili pořadatelé ještě několik dalších kraslic podél cest. No a já jsem taková palice paličatá a nerada nechávám věci nedotažené, takže jsem to samozřejmě nemohla nechat být :o). A protože se mi krátil čas, po který budou kraslice vystavené (tj. do 18. května), vyrazila jsem na další lov ve středu 14. května po práci, když bylo opět aspoň trochu slunečno, a rozhodla jsem se prozkoumat další z městských částí, resp. vesniček v okolí Hluboké, konkrétně Kostelec, který je za Poněšicemi, de facto na protějším břehu Karlova Hrádku, jen ještě kousek víc na sever (no, kousek, ve skutečnosti leží 10 km od Hluboké a je to tam samý kopec, což mi úplně hned nedošlo).

   

Úplně původně jsem si to malovala jako okruh – že to vezmu přes Hrdějovice, kde byly další dvě utrousené kraslice, a s malou zajížďkou do Hosína, páč je tam hezký kostel, jakože komplet (a nejlépe ještě s odbočkou dolů k řece na vyhlídkové místo u přívozu, odkud měl být vidět právě Karlův Hrádek), ale nakonec jsem to kvůli časové tísni zavrhla – přeci jen odpoledne po práci toho člověk tolik nestihne a já měla strach, jak bych to stíhala, a přátelé, ještě že tak. Navigace mě provedla městem Hluboká, za silničním mostem jsem odbočila mezi domy a pak ven z města, a tam začala vskutku hororová cesta po silnici do kopce, z kopce, ale rozhodně víc do toho kopce, až jsem neměla ani pořádně sílu moc fotit. Dost nepokrytě jsem umírala už cestou tam a vlastně jsem se modlila za kopce směrem nahoru (které jsem šla pěšky a kolo vedla, protože nejsem magor), neb znamenaly, že při zpáteční cestě se jen povezu. Už těch prvních cca 5 km do Poněšic lesem mi přišlo nekonečných a co deset minut jsem kontrolovala svůj postup na mapě, abych vždycky zjistila, že jsem se posunula o pár set metrů (víc než polovinu trasy jsem totiž kráčela pěšky, bo kopce, že :o(, v lepším případě třeba o kilometr (když jsem chvíli frčela z kopce na kole). Kdybych nebyla tak paličatá, mohla bych to včas vzdát a vykašlat se na to, ale to já ne, jen jsem v rámci pudu sebezáchovy vynechala onu odbočku na vyhlídku na Karlův Hrádek dole u řeky, páč na jakýkoli kilometr navíc už bych fakt neměla sílu.

   

    

Za Poněšicemi jsem projela ještě kousek lesem, a pak mě čekala dlouhatánská alejí stromů lemovaná dobitá asfaltka, na jejímž konci čekal ten zatracený Kostelec. V Kostelci jsem chvíli bloudila a pátrala, takže jsem dojela až na samotný konec vsi, a mimo jiné jsem objevila, že tam mají moc pěkný kostelík (překvapivě, když je to Kostelec :o), než jsem našla náves, kde měla betonová kraslice být, až jsem si říkala, že jestli to zpropadené vejce nenajdu, tak už se fakt picnu. Ještě štěstí, že kostelecká kraslice byla opravdu hezká a zbrusu nová s názvem "V lipách" (podle mě tematicky zobrazovala právě onu alej, kterou jsem do vsi přijela). Takže jsem si nafotila vejce i kostelík a šlapala těch dvacet kilometrů zase zpátky. Asi správně tušíte, že v Kostelci jsem byla poprvé a zaručeně naposledy :o). Cesta byla fakt kardio jak fík, kdy se ze mě pot jen řinul a mám dokonce pocit, že jsem při zpáteční cestě možná prodělala svůj první infarkt, neb jsem cítila tíhu a lehkou bolest na hrudi (i když to občas mívám, když běžím nebo jdu do kopce). Blbec jsem totiž dost podcenila přípravu, a jak jsem při odjezdu odpoledne po práci spěchala, nevzala jsem si s sebou ani láhev vody :o(. Při zpáteční cestě jsem si proto udělala malou zajížďku a stavila v Penny na Hluboké (stejně jsem se chystala stavit v Penny u nás Budějovicích pro černou čočku v akci, tak jsem to vzala při jednom :o), kde jsem hned na parkovišti vyžahla dva půllitrové Kubíky skoro na ex a sežrala dvě raw tyčky (původně jsem si chtěla na doplnění energie koupit banán, ale měli jen zelené), nicméně díky své útrpné výpravě jsem aspoň objevila, že v Penny mají moc dobré raw malinové tyčky s kokosem (a ta mangová s kešu taky nebyla špatná :o)

   

  

No a když jsem úterní mordor přežila, nenapadlo mě ve středu odpoledne nic lepšího, než vyrazit za posledními úlovky (když opět svítilo sluníčko :o). Jenže na rozdíl od Kostelce se mi Hrdějovice jako cíl cesty od loňského okruhu opravdu líbí. Nejsou nijak daleko (asi jako na Hlubokou), cesta vede většinou příjemně po cyklostezce (a hlavně nijak do kopce!) a navíc se zdá, že místní opravdu pečují o komunitu a snaží se to mít hezké, protože pokaždé je tam k vidění ještě něco navíc – letos to byla "květnová výzdoba" se srdíčky a polystyrenovými kytkami, a především pak na návsi obří a velice povedená čarodějnice z balíků slámy :o). A samozřejmě měli postavenou i májku.

    

  

  

Kraslice byly v Hrdějovicích rovnou dvě a na stejných místech jako vloni, tzn. jedna u základní školy s názvem "Kvetení" (připadala mi povědomá, ale asi bude nová) a druhá, která byla stejná jako vloni, jménem "Za pana Malenu" na návsi u kapličky (a čarodějnice :o). Na rozdíl od předchozího dne jsem si výlet do Hrdějovic opravdu užila a měla štěstí, že stavební práce na obchvatu, který má v budoucnu křižovat cyklostezku podél Vltavy, ještě nepokročily natolik, aby nebyla cyklostezka průjezdná :o)

A to byla pozitivní tečka za letošním hledáním hlubockých betonových kraslic a pátý rok v řadě, kdy jsem nelenila a našla a vyfotila jsem všechny kraslice (bez ohledu na náročnost trasy a terénu), kterých bylo letos celkem třicet. Příští rok snad budu mít víc rozumu a nebudu trvat na 100% úspěšnosti za každou cenu :o) 

Jinak nesmím zapomenout ani na závěrečnou top 5 nejhezčích letošních kraslic:

1. Šeříkový sen

2. Království divočiny

3. V lipách (kvůli té dřině si prostě bronzovou medaily zaslouží :o)

4. Kvetení (předčilo Koláček, protože je přece jen víc jarní :o)

5. Koláček

A speciální cenu za krásně tvůrčí přístup ode mě má ještě kraslice: Jaro přilétá :o)

A jak to vidíte vy? Shodneme se na příčkách vítězů, nebo se vám víc líbí jiné kraslice? Nestyďte se a dejte vědět do komentářů :o)