Řežba ve vzduchu, řežba ve vodě – takhle prozaicky a výstižně shrnul film můj doprovod, když jsme vyšli z kina a měl pravdu pravdoucí :o). Přiznám se, že z druhého pokračování před třemi lety jsem měla docela strach, ale protože vlastně nedopadl vůbec špatně, u trojky jsem si říkala, že to bude podobně, a nepředpokládala jsem velké zklamání, což byla asi chyba.

Největší problém třetího Avatara je podle mě absence nějakého hlavního příběhu či dějové linky. Je tam (podobně jako ve dvojce) velké množství postav, ale zatímco u Cesty vody (mimochodem nechápu, proč vlastně podtitul druhého dílu zůstal v angličtině a u dalšího pokračování se zas překládá do češtiny) se tam nakonec přece jen našel příběh vzpurného prostředního syna, který hledá svou cestu (a vlastně se nejvíc podobá otci), a divákům je představen nový svět vodního lidu Na'vi a paralela s lovem velryb, v Ohni a popelu jsem měla pocit, že jde vlastně jen o slepenec roztříštěných epizod bez souvislejšího sledu, ze kterého mi nic moc neutkvělo a celé ty víc než tři hodiny (195 minut, přátelé!) jsem postrádala nějaké to propojení – s postavami, s příběhem, s čímkoli – které by mě vtáhlo do děje. Takhle mi bylo vlastně víceméně jedno, co se děje a proč. Jako ano, Neytiri je pořád neuvěřitelná drsoňka a celému filmu nechybí bojový duch, kdy je vás Jake Sully schopen vyhecovat natolik, že bych vzala luk, šípy a svého ikrana a šla bojovat po jeho boku, ale celkově už to nějak nemá to kouzlo.

Mezi tou tunou akce, kdy se buď utíká, nebo bojuje, nezbývá moc prostoru na cokoli dalšího (je tu jen jedna menší manželská krize: "Slíbil jsi, že nás ochráníš!", trocha zázraků ohledně Spidera a hodně, opravdu hodně bitev, řežeb a útěků) a mně tam chyběly nějaké souvislejší dialogy. Takhle totiž těch pár delších slovních výměn osiřele trčí ve všem okolním chaosu, aniž by byly schopné k někomu skutečně promlouvat nebo kohokoli přesvědčit a dost těžko jsem jako divák chápala, co tím chtěl scénárista vlastně říct a jestli to splnilo svůj účel. A to jsem prosím u dvojky zvládla tvůrcům odpustit béčkový návrat hlavního záporáka ze záhrobí (jako kdyby Cameron neměl na něco lepšího).

Zkrátka a dobře, Cameron ve své maniakální snaze o ultimátní vizuální podívanou zapomněl na to, co je ve filmech nejdůležitější, a to, že všechny ty efekty by měly být jen prostředkem, jak vyprávět příběh. V třetím Avatarovi jsem spoustu věcí a motivů nechápala (ve dvojce byla aspoň jednoznačná snaha Sullyho chránit rodinu, kdy si coby otec uvědomoval větší zodpovědnost a nemohl se jednoduše s partou dětí za zády pustit neohroženě do bitvy bez ohledu na následky) – například ta slabá storka o Lidu popela, který se objevil zničehonic a de facto pohrdá vším, čemu normální Na'vi věří a jak v dosavadních dvou filmech fungovali (a nikdo se předtím o nich ani slůvkem nezmínil), nebo nesmyslná "tažná" zvířata u kupecké karavany, tam by bohatě stačily ony zvláštní vzducholodě, ale přidat k nim zvířata připomínající rejnoky, co se jen tak vznáší ve vzduchu (Jak vlastně? Vždyť i ikranové normálně mávají křídly, aby vzlétli!), už byl čirý nesmysl, který zbytečně burcoval moje logické myšlení. Nemluvě o tom, že Cameron opět nepokrytě vykrádá sám sebe v podobě Matky bojovné – ano, v samém finále závěrečné bitvy, kdy se zdá všechno ztraceno, musí zase přijít na pomoc veškerá myslitelná zvířena alias Eywa. Jo, a to je další věc – ve vší té několikahodinové změti zápasů, řežeb a bojů, kdy vás Cameron nenechá ani na chvilku vydechnout (a poznat třeba nějaký nový svět nebo národ Na'vi), pak ani ona závěrečná rádoby epická bitva neměla ten správný efekt, protože to prostě byla jen další bitva, možná jen o fous větší (ale to spíš podle keců, než že byste jako diváci viditelně poznali nějaký větší rozdíl). A hodně mi v tomhle díle chyběla i hudba – jednička i dvojka měly ve výsledku každá hodně dobrou písničku, ale tady nebylo nic (jen vykrádačka smuteční písně z dvojky), a žádné výrazné melodie jsem si nevšimla ani na pozadí scén (a dobrou hudbu ve filmech já tuze ráda). Ve výsledku tak podle mě ve všech těch vizuálních orgiích Avatar 3: Oheň a popel nějak ztratil duši :o(

Z kina jsem tudíž odcházela s pocitem, že jedničce se fakt nic nevyrovná, a to podle mě není úplně to, co by si Cameron přál a kam by měl směřovat. Tenhle film jen potvrdil můj pocit klesající kvality, kdy se bojím, že na čtvrté a páté pokračování půjdu do kina už jen z povinnosti podívat se, co ten bláznivý stařík teda vymyslel dál. A taky mě napadla poněkud hrůzná myšlenka, že ačkoli první Avatar skončil vlastně dobře vítězstvím původních obyvatel nad lidmi, v celé sérii to může být právě naopak (viz právě Spiderův zázrak) a začínám se trochu bát, jestli to celé nebude o postupném úpadku a likvidaci lidu Na'vi, což by za mě teda byla smutná podívaná (podobně jako Zaklínač) a byla bych z toho dost naštvaná, protože nechodím do kina na filmy, abych se dívala, jak to chodí v reálu, ale naopak chci trochu té pohádky a šťastných konců.

Jen pro úplnost – v kině jsme byli v úterý 20. ledna 2026 (v úterý proto, že jsem měla od služebního T-Mobile kód na 1+1 vstupenku do Cinestaru zdarma) a samozřejmě na 3D projekci :o)