Nejspíš jste zaznamenali, že mě rok od roku víc a víc baví lyžování, takže když jsem vloni někdy v březnu (tedy už trochu pozdě na realizaci) objevila, že mají na Lipně zřízený skibus, který vás zaveze z vlakové zastávky přímo do centra pod lanovku, a dokonce že jednou denně jezdí z Budějovic na Lipno i přímý autobus, vnuklo mi to nápad, že by možná nebylo špatné si to vyzkoušet a sjet svah i někde jinde než pouze v Železné Rudě (jakože takový bobřík zručnosti :o). Jedním z bodů na mém loňském whishlistu tudíž bylo i to, zkusit si zalyžovat na Lipně, a jak z názvu článku správně tušíte, letos jsem tenhle experiment zrealizovala a bylo to překvapivě báječné :o)

Nebudu zastírat, že moje první lipenská lyžovačka byla slušný adrenalin a dobrodrůžo, ale tak o tom by život měl být, ne? O překonávání výzev :o). Na Lipně to začalo už příjezdem, kdy měl ranní vlak zpoždění už z Budějovic, takže jsme s kamarádkou trnuly, jestli stihneme navazující osobák v Rybníku, kde se přesedá (nakonec jsme ho stihly, neb na nás celí zlatí počkali :o), a po příjezdu do Lipna nad Vltavou jsme stejně jako celé osazenstvo vlaku předpokládaly, že nám skibus ujel, a tak jsme v závějích a sněhové vánici šlapaly z vlakové stanice do města nějakých dvacet minut pěšky (ale zase jsme měly malebné výhledy :o)

   

  

V Lipně jsem si pak půjčila lyže, hůlky a boty (neb přilbu mám od Ježíška vlastní), vyzvedla jsem si na infocentru plastovou kartičku s permanentkou objednanou s předstihem přes web (představte si, že tam na to mají automat, takže další dobrodrůžo :o) a pak jsme vyrazily k lanovce. A až tam mi došlo, že je tam SEDAČKOVÁ lanovka a chytla mě menší panika, jak na lanovku nasednu a jak proboha nahoře vysednu, uííí uááá (to víte, po ruce žádný kouč s motivačním proslovem :o). Ovšem v Lipně mají všechno vychytané do nejmenších detailů, takže k sedačkové lanovce vedou pojízdné pásy, na které si stačí jen stoupnout a ony vás popovezou do toho správného místa, kde vám pak lavice lanovky podtrhne nohy a už se vezete :o). Samozřejmě je třeba sklopit bezpečnostní madlo, abyste cestou nevypadly, a bonusem je, že si na něj můžete pohodlně odložit lyže, takže vlastně na lanovce krásně odpočíváte na rozdíl od vleku, kde pořád stojíte na nohou a "lyžujete" :o). Vysedání nahoře pak malinko adrenalin je, ale jde vlastně jen o to, že se na označeném místě zvedne bezpečnostní madlo a vy se u lanovkové budky postavíte a prostě odjedete včas pryč (tady se mi hodily hůlky, pro lepší odraz :o). Zvládla jsem to už napoprvé bez karambolu a později už mi to vůbec nepřišlo, spíš člověk musel přemýšlet, kterým směrem od lanovky bude chtít jet, aby se tam ve skrumáži lidí zbytečně nemotal (plus u lanovky Lipno Express bylo i nepříjemné stoupání do kopce, kde jsem opět blahořečila lyžařské božstvo za svoji prozřetelnost vzít si i hůlky :o)

   

  

Jinak vzhledem k tomu, že se pořád považuju za začátečníka, a ne bůhvíjakého lyžaře, byla jsem rozhodnutá jezdit v Lipně na nejjednodušší modré sjezdovce na jižní straně svahu zvané Jezerní, ke které jezdí i základní lanovka z města, ale už první sjezd ukázal, že lipenská modrá je pro mimina :o). Jezerní totiž není zdaleka tak příkrá jako naše obvyklá sjezdovka Nad nádražím v Železné Rudě a jede podstatně pomaleji (koneckonců slouží i jako výuková pro místní lyžařské školy), takže zhruba v poslední třetině jsem jela šusem (ŠUSEM!), abych se pak nemusela odpichovat k lanovce :o). Navíc i při hovorech na lanovce (přece jen jsou lavičky čtyřmístné) jsem zjistila, že už jen tím, že v pohodě zvládám obloučky ("Vy už umíte obloučky obounož?") a nepadám, se řadím mezi mírně pokročilé, takže jsem si zpočátku ozvláštňovala sjezd alespoň nájezdem přes prudší minisjezdovku Spojovací v horní části (od lanovky Lipno Express nahoře doleva místo doprava) a užívala si, že můžu na ostatní machrovat, a nakonec jsem se pustila i dále do areálu a vyzkoušela modré sjezdovky na severní straně kopce, protože jsem evidentně už lyžařský mazák :o)

Na severní straně kopce jsem si vyzkoušela trefně pojmenovanou sjezdovku Dámská (ano, hned vedle je i modročervená Pánská, aby to bylo genderově vyvážené :o), a ta, ačkoli stále modrá, už byla na úrovní Nad nádražím, takže se člověk musel trochu snažit, protože se to v některých úsecích rozhulákalo víc, ale pořád to bylo za mě zvladatelné a bezpečné, neb jsem se i v té vyšší rychlosti bez problémů vyhýbala kličkujícím dětem a padajícím snowboardistům a zkrátka jsem měla pocit, že to mám plně pod kontrolou :o). Zpátky nahoru jsme se pak vyvezly lanovkou Střecha (jezdí nahoru i nad černou sjezdovku, Dámská byla doleva :o), a pak jsme si zkusily další modrou sjezdovku s názvem Sjezdovka lišáka Foxe, na kterou nás vyvezla zase jiná sedačková lanovka (ano, na Lipně jsou všechny lanovky sedačkové a všechny mají onen pojízdný pás :o) Promenádní, vedle níž se vine i stejnojmenná modročervená sjezdovka. Jinak hned vpravo od Sjezdovky lišáka Foxe je i měřený rychlostní slalom a o kousek níž část se všelijakými skicrossovými kopečky a boulemi (tam jsem samozřejmě nejela, neb nejsem blázen :o), takže ten prostřední úsek byl poměrně prudký, ale opět nic vražedně nebezpečného, jen o fous náročnější než Dámská, zkrátka tak akorát, aby se člověk pořád trochu učil a zlepšoval :o)

   

  

Celkově jsem byla z lyžování na Lipně hodně nadšená (a nejen proto, že jsem si připadala jako borka :o), celý areál je chytře řešený, přehledný a já si ho na první dobrou prostě zamilovala (sice měl člověk při sněžení pak ze sedačkových lanovek mokrý zadek, ale moje značkové lyžařské gatě udržely můj zadeček suchý :o). Nechybí občerstvení a toalety přímo na sjezdovce nebo dole u infocentra (já si teda samozřejmě vozila svačinu z domova, neb bezlepek žejo, ale WC bylo super a relativně čisté na to, kolik tam projde za den lidí). Hrozně se mi líbí možnost se o víkendu prostě sebrat a jen s batohem s přilbou, náhradními ponožkami a svačinou si zajet zalyžovat :o). Mimochodem batoh si můžete za 70 Kč/den nechat uložený v půjčovně lyží u hotelu Element :o). Domů jsme se pak vracely místo vlakem oním přímým autobusem (koneckonců nějakých pět hodin lyžování je na mě až až), ve kterém bylo teplo a útulno, až jsem měla problém neusnout :o)

   

Odpoledne před odjezdem začalo zase chumelit, takže pak autobus jel ve slušné koloně :o(

  

No a protože bylo napoprvé lyžování na Lipně tak boží a počasí to ještě dovolilo, vrátila jsem se za pár víkendů na místo činu (a dokonce využila půjčení lyží a bot s hůlkami zdarma od kolegyně, což mi aspoň částečně zadotovalo jednodenní permanentku na lanovku ve výši 990 Kč, neb na Lipně čím později ji kupujete, tím je dražší, a samostatné jízdenky na jednotlivé jízdy neprodávají, takže doporučuji kupovat hodně v předstihu) a opět jsem si báječně zalyžovala (a svezla jsem se od vlakového nádraží skibusem :o), byť teda počasí nebylo zdaleka tak idylické a nahoře na kopci panovala dopoledne mlha tak hustá, že by nám ji i Rákosníček mohl závidět a byl tudíž trochu problém trefit správnou sjezdovku (nechtěla jsem spáchat harakiri na černé) a člověk musel být opatrný i pak přímo na sjezdovce, protože viditelnost byla fakt mizerná, takže ostražitost před překážkami a ostatními lyžaři byla více než na místě. Po obědě se pak naštěstí počasí vybralo a ukázalo se sluníčko a nádherně modrá obloha, takže rozhledy po okolí byly doslova dechberoucí :o)

   

A v tomhle hledejte, kde začíná sjezdovka, na kterou chcete :o)

  

A já po zhruba dvou hodinách střídání sjezdovek Dámské a Sjezdovky lišáka Foxe (podle toho, kde byla kratší fronta na lanovku) jsem se odhodlala zkusit modročervenou sjezdovku Promenádní, a byť ten začátek vypadal hodně vražedně (obzvlášť když se vyjasnilo a bylo vidět až úplně dolů :o), vlastně to nebylo tak hrozné, jen člověk musel být opatrný a nenechat to moc rozjet, aneb je potřeba se pořád posouvat a zkoušet něco nového :o). Nakonec jsem za opět nějakých pět a půl hodiny zvládla celkem 18 sjezdů (včetně dvakrát Promenádní, pak už jsem si připadala přeci jen unavenější a nechtěla jsem riskovat úraz :o), takže navzdory frontám na lanovky sakra hodně :o). A opět jsem z Lipna odjížděla se spokojeným úsměvem, unavená, ale šťastná a bohatší například i o zážitek vidět na vlastní oči paralyžaře na monoski nebo pána, který lyžoval s protézou (a já bych si toho bývala vůbec nevšimla, kdyby při jízdě na lanovce sám nezačal o tom, že si musí v mobilu nastavit správný režim na protéze – jo, byl to hodně přínosný pokec, kdy povídal, že se pravidelně účastní i charitativních výšlapů na hory a tak, aby vybrali peníze na hendikepované děti, které ty protézy potřebuji častěji, než jim je hradí pojišťovna, protože rostou). Cesta zpátky pak byla opět busem a tzv. na ABBu, tedy v lyžařských kalhotách s podkasanými nohavicemi :o)

   

  

Tohle už jsou jiné rozhledy :o) Aneb Promenádní zalitá sluncem

No a tím své milé zavzpomínání na letošní začátek roku a zimní radovánky končím a upřímně doufám, že jestli mi to počasí a zdraví dovolí, vypravím se na Lipno příští rok lyžovat zas :o). A možná se pochlapím a zkusím si sjet i tu modročervenou Pánskou sjezdovku, heh :o)