Opět další seriál, na který mě navedla Barjohovic Starší a který mě zaujal i proto, že má knižní předlohu (na tu jsem se teda ještě nedostala, ale mám ji v merku :o). Námět není právě optimistický – jedná se o třináct nahrávek na kazetách, které představují třináct důvodů, jež dohnaly sedmnáctiletou Hannah k sebevraždě, takže jako vlastně víte, jak to dopadne, ale nevíte, co k tomu vedlo. V seriálu se pak prolínají věci z minulosti, které Hannah vypráví na svých nahrávkách, se současností, tedy s tím, co následovalo po její smrti.

Musím říct, že mě hlavní mužský hrdina Clay hodně vytáčel tím, jak strašně pomalu ty pásky poslouchal – jako chápu, že tak tvůrci měli možnost rozkouskovat příběh právě do oněch třinácti dílů, ale stejně – to jako vážně? Já bych je stoprocentně zhltla co nejdřív, místo abych si je takhle dávkovala. Jinak jsem si na začátku říkala, že Hannah věci hrozně řeší a jakožto správná puberťačka dost přehání (jakože vyprdla se na mě kamarádka, ach jo, jste všichni zlí, zlí, zlí), ale příběh postupně graduje a křivdy, které se Hannah dějí (nebo kterých se ona sama dopustí), nabírají na intenzitě, až to dojde do bodu, kdy jsem si říkala, ok, s tím bych se asi taky těžko vyrovnávala, i když sebevražda by mě (doufám) jako řešení asi nenapadla. Myslím, že by to bohatě stačilo i bez onoho závěrečného kriminálního činu (i když jsem celou dobu tak nějak tušila k čemu se schyluje a co bylo asi tím pravým motivem, byť mě tvůrci chvíli celkem solidně svedli na scestí), jakože by si Hannah nejspíš vystačila i s vlastními výčitkami, že nepomohla kamarádce. Upřímně řečeno americké střední školy jsou nejspíš slušné peklo i bez toho všeho, stačí, jak se k sobě teenageři chovali, byť je za tím občas jen vlastní zbabělost či strach ukázat před ostatními, co si skutečně myslí či cítí (viz basketbalový útočník Zach), nebo (stejně jako někdy dospělí) činí vlastní urychlené závěry a něco si odvozují, přičemž si spoustu věcí vztahují na sebe, aniž by se skutečně zeptali toho druhého na důvod. A když se pak takováhle běžná nedorozumění nabalí, je to slušná tíha.

Ale Hannah mi přišla hrozně naivní a nepoučitelná, jakože byla schopná říct holce či klukovi, se kterým se zná třeba den nebo pár dní, hodně intimní věci, a pak se divila, když to dotyčný někde prozradil. Vždyť důvěra a přátelství se budují postupně a jsou věci, které se říkají opravdu jen nejbližším lidem, pokud si nechcete koledovat o to, že vás vaši pubertální spolužáci někde ztrapní. Navíc některé její chování mi přišlo přitažené za vlasy a trochu postavené na hlavu, takže jsem měla problém ho tvůrcům seriálu uvěřit – například když se nabídla, že odveze tržbu rodičů do banky (to jako vážně bude sedmnáctiletá holka nosit brašnu s penězi jen tak halabala po ulici, jako kdyby to byl nějaký časák a nešoupne ji hned do batohu, co má na zádech? No, jestli ano, tak v USA neučí své děti hodnotě peněz :o(. Nebo když se klidně rozhodne zůstat na party polonahá ve vířivce, přestože skoro všichni už dávno odešli, u kluka, o kterém ví, co je zač – to jako pardon, ale tomu říkám nedostatek pudu sebezáchovy :o(. A stejně tak mi přišlo na hlavu, že přestože to všichni věděli už předtím, začali řešit, co se Jess stalo, až v momentě, kdy jim Hannah poslala své pásky – to bylo dost nelogické a nedopracované a měla jsem dojem, že tak trochu účel světil prostředky a tvůrci to potřebovali jen proto, aby v první půlce seriálu divák dostatečně tápal :o(. A stejně tak to bylo s Clayem, který mi připadal jako fakt hodnej kluk, takže jsem měla potřebu se ho vnitřně zastávat a přišlo mi nefér, že na něj Hannah házela část viny (co se týče váhání a stydlivosti si totiž rozhodně neměli co vyčítat), ale řekla bych, že to byl opět spíš záměr tvůrců, aby to bylo jakože napínavější a divák trnul, co mohl tak hodný chlapec udělat, že dohnal spolužačku k sebevraždě :o(

Jinak bylo hezky ukázané, jak si Clayovi rodiče o něj dělali po Hannině sebevraždě starosti – nejdřív se báli, že je taky v depresi, pak že bere drogy, ale vlastně stejně nikdy neměli ty správné informace a netušili, co se děje – prostě klasika, když máte doma puberťáka, ale vůbec jsem jim to nezáviděla. A podobně mě kvůli Hannah mrzelo, že měla problémy i doma a rodiče řešili upadající podnikání a nedostatek peněz kvůli konkurenčnímu řetězci, a pak neměli čas se jí tolik věnovat nebo vůbec postřehnout, že se něčím trápí, ale tak to zkrátka v životě chodí a většinou se to sejde, když to člověk nejmíň potřebuje :o(. Nejvíc mě ale dostal závěrečný díl a školní poradce, protože ten podle mě nesl hlavní vinu na tom, že měla Hannah pocit, že se nemá na koho obrátit o pomoc, a tak je jediným řešením podřezat si žíly. Jako u toho jsem fakt lapala nevěřícně po dechu a říkala si, jak si vůbec může dovolit něco takového dívce říct a ptát se jí na takovéhle otázky?! A upřímně řečeno, jestli mají v USA takový přístup, nedivím se, že je tam tolik sebevražd dětí.  

Takže celkový ortel zní: nebylo to úplně propracované a občas to trochu skřípalo (třeba i ten Clayův kamarád alias rádoby filozofický guru mi přišel jako zcestná postava), ale řeší poměrně závažný problém (mimo jiné i že na první pohled zcela nenápadné sexuální obtěžování coby následek smyšlených školních žebříčků atraktivity se může časem přetavit v něco mnohem horšího a dávat nebezpečný precedens), o kterém by se mělo mluvit, a rozhodně to byl slušný emocionální tobogán, jen repete si asi nedám, na to je to vážně moc depresivní :o)