Dnešním dnem je to přesně dvanáct let, co bloguju tady na píše.cz. Neuvěřitelné.

Dvanáct let hledání těch správných slov, jak vystihnout pocit z výletu, filmu, koncertu či knihy. Dvanáct let chlubení se občasnou ruční prací. Dvanáct let třídění fotek (což se mi, jak se letos v červnu ukázalo, stalo lehce osudným :o). Dvanáct let článkových restů... Ano, opět mám ještě nesepsaná loňská dobrodružství a už zase výletuju jako o život. Léto má holt pro psaní blogu příliš mnoho lákadel a příliš málo času aneb dvacet čtyři hodin v jednom dni zkrátka nestačí :o)

Dvanáct let se usmívám a bavím nad vašimi komentáři (výjimkou samozřejmě byla menší aféra s jistou manažerkou :o). Dvanáct let si hovím v milé společnosti, ze které vykrystalizovala úžasná parta nejtvrdšího jádra píšáků, kteří se poslední roky dokonce schází a potkávají osobně :o).

Dvanáct let, fíha. Rovný tucet. Trochu se děsím, co o mně bude vypovídat, až těch let bude třeba třicet... :o)