Zatímco všude jinde chodí čerti, do Českých Budějovic přilétá 5. prosince anděl (tedy ne, že by u nás čerti s Mikulášem nechodili taky :o). Letos si ten nebožák slanil z Černé věže po dvouleté covidové pauze, a protože to bylo v pracovní den, neodolala jsem a vyrazila jsem se na něj na náměstí podívat. Konečně jsem si tak vychutnala naše vánoční trhy a strom potmě a pěkně nasvícené :o).

Překvapivě mi přišlo na náměstí podstatně míň lidí, než bývalo na přílet anděla běžné, ale nestěžovala jsem si, aspoň se dalo normálně procházet mezi stánky, aniž by byl člověk volně nesen davem (a mohla jsem si při té příležitosti pořídit povlaky na polštářky, co mám na gauči a mají ne příliš běžný rozměr 50x50 cm, takže se na ně špatně shání, ale u tohohle stánku pán vždycky nějaké pěkné má a ještě za rozumnou cenu – letos jsem pořídila rovnou dvě sady a vyloudila tak na jeho promrzlé tváři dokonce i úsměv :o).

   

  

No a pak už z ochozu Černé věže spustili anděla s košíčkem zlatého prášku, ten se proletěl napříč náměstím a přistál na balkoně jednoho z domů, kde ho letos premiérově vystřídal malý sbor a zazpíval koledy. Potom jsem jako vždy čekala, že z boční ulice vjede na náměstí obrovská loutka anděla, ale i v tomhle bodě byla letos změna a anděla s poselstvím tentokrát "jen" promítali na jeden z domů (následně jsem se na Budějcké drbně dočetla, že se město nedohodlo na loutce s divadelním spolkem hlavně kvůli ceně). Ale i tak to bylo pěkné a začalo mě to pomalu ale jistě ladit na Vánoce :o)

    

  

  

Letos jsem taky na rozdíl od loňska pekla cukroví, protože mi byl svěřen zodpovědný úkol (respektive jsem se o něj tak nějak sama přihlásila), že napeču pro celou naši rodinu, protože mamka poslední roky cukroví kupovala a vždycky se nechala unést, co se týkalo množství, takže jsem ji letos kvůli vyšším cenám zapřísahala, že udělám domácí a nebudeme tolik plýtvat. No, to se mi ve výsledku tak úplně nepovedlo, protože jsem letos byla na to pečení nějaká levá a například těsto na perníčky z poloviční dávky jsem nakonec zadělávala natřikrát :o(. Poprvé jsem totiž zkopala postup a smíchala prostě sypké ingredience s tekutými, což je u bezlepkového těsta problém, a když nenašleháte vejce s máslem do pěny, výsledné těsto se drolí a drolí... A tak mě nenapadlo nic lepšího, než udělat těsto znovu se správným postupem a smíchat ho s tím zkaženým, že se to jako naředí a bude to v pohodě. Nebylo :o(. Ve výsledku tak těsto na celou dávku perníčků letělo do koše a já ho pak zadělávala ještě jednou. Nicméně perníčky jako takové se naštěstí celkem povedly (i když nechtějí moc měknout), včetně polevy, kterou jsem letos zkoušela premiérově s notnou dávkou citronové šťávy.

 

Než dělat polevou čáry, raději jsem se uchýlila k puntíkům, ty totiž ve výsledku nevypadaly tak blbě :o)

Další fiasko pak nastalo u nového experimentálního druhu bezlepkového cukroví, kde jsem chtěla recept vylepšit třtinovým cukrem místo klasického bílého a práškem do pečiva místo jedlé sody, která občas dělá ve výsledné chuti rotyku, a výsledkem bylo několik nepovedených pokusů, než se mi podařilo do těsta přidat dostatečné množství suchých ingrediencí a přimět těsto formičkami neroztékat se všude po plechu :o). Závěrečná (opět třetí) verze foukaných oříškových rohlíčků už pak byla vcelku reprezentativní a i chuťově dobrá, byť malinko víc karamelově křupavá (správně by se těsto mělo spíš rozsýpat jako rakvičky, alespoň tak si ho pamatuju z lepkové verze ze svého dětství).

   

Vlevo úplně první uškvařená varianta, vpravo druhá, stále lehce roztékací...

Celkem jsem napekla pět druhů cukroví (perníčky, linecké, koka, oříškové pusinky ze zbylých bílků a foukané rohlíčky/košíčky) v množství víc než dostatečném a dneska jsme ještě s mamkou splácaly pár úlků :o)

   

Jinak mám pocit, že navzdory klasickému hektickému předvánočnímu veletoči, kdy jsem občas opět padala únavou, se mi letos přece jen daří neztrácet dobrou náladu a čím víc se blíží Vánoce, tím mi to připadá lepší a spíš bych řekla, že si to užívám. Zvlášť když jsem si tenhle týden konečně stihla zazvonit na náš adventní kouzelný zvonek plnící tajná přání, vyfotily jsme se s kamarádkami ve fotokoutku (to je letos na trzích novinka), daly si punč a dokonce jsem se svezla na vánočním kole, po kterém jsem pošilhávala už před covidem :o). Sice jedna jízda vyjde na 90 Kč/osobu a byla vážně zima, ale i tak to stálo za to (tedy až poté, co jsem překonala prvotní šok a lodička se s námi přestala přehnaně houpat, takže jsem se pustila středového sloupku – mimochodem stejně nevím, co by mi to vlastně pomohlo, že se ho držím, kdyby se to s námi mělo utrhnout – a navzdory mrazu a téměř necitlivým prstům jsem i něco nafotila :o). Jo a taky jsem si u dalšího tradičního stánku s vykrajovátky koupila ještě další formičky na rohlíčky na příští rok :o)

   

    

A pár hrůzostrašných fotek z vyhlídkového vánočního kola :o)

   

  

  

Vpravo fotokoutek :o)